Z veřejné debaty a médií to vypadá, že společnost se posouvá čím dál víc doleva. Pozornosti a diskusím dominuje levicový pohled na svět. Ekonomicky i kulturně. V mnoha tématech se obojí proplétá. Mluví se o vzrůstající nerovnosti, chudobě, sociálně vyloučených, diskriminovaných, neudržitelném konzumu. A potřebě na to udržitelně reagovat. Novými regulacemi, inkluzemi, dotacemi, sociálními dávkami, kvótami na ženy v rozhodujících společenských pozicích i domácí potraviny, minimálním zaručeným příjmem. Vytahují se témata jako přehnaná glorifikace výkonu, trhu, soutěže.

Když se ale lidé mají zařadit na pravolevé škále, čím dál víc se jich posunuje doprava. Pod pojmem pravice, střed, levice si samozřejmě každý projektuje něco jiného. Za nejdůležitější osu ale lidé považují tu, která se týká ekonomiky a životní úrovně. Velmi zjednodušeně to vnímají: čím méně státu a víc prostoru pro osobní aktivitu a zodpovědnost, tím víc doprava se definují. Čím víc státních zásahů, přerozdělování a regulací, tím víc jsou doleva.

Agentura CVVV, která je součástí Sociologického ústavu Akademie věd, pravolevé postoje dlouhodobě mapuje. Trend ukazuje, že od roku 2013 přibývá pravicových a středových voličů a naopak ubývá těch, kdo sami sebe řadí vlevo. Od roku 2015 se začínají výrazně otevírat nůžky mezi částí společnosti, která se řadí vpravo vůči té vlevo. Na úkor levice přibývá i středových voličů. V současné době se 39 procent lidí zařazuje k pravici, 29 procent ke středu a jen 21 procent k levici. V roce 2015 se k levici řadilo 36 procent, zatímco k pravici 35 procent lidí. Středových bylo 19 procent. Tak silně pravicová společnost jako nyní tady nebyla nikdy od roku 2010. Mezi lety 2010 a 2013, kdy se Česká republika potácela v těžké recesi po finanční krizi roku 2008, tady levice dominovala nad pravicí v poměru až 40 : 30.

Hodnotové zařazování lidí souvisí s ekonomickou prosperitou. Když se daří, hlásí se k pravici a středu podstatně víc lidí než k levici. V časech útlumu naopak. Dlouhodobě ale stoupenci pravicové orientace nad vyznavači levice převažují. Průzkumy CVVM ukazují, že čím je člověk bohatší, tím víc inklinuje k pravici. Čím víc se člověk bude subjektivně cítit bohatý, tím víc se bude politicky otáčet doprava.

Zajímavé je, jak sami sebe vidí voliči jednotlivých stran. Často to jde přímo proti nálepkám, které tyto strany dostávají v médiích. Komunisté a sociální demokraté s nejsilnějšími levicovými většinami voličů nejsou překvapiví. Stranou s třetím největším kontingentem levicových voličů je ale SPD Tomia Okamury. Strana, pro kterou se v médiích tradičně používá označení extrémní nebo národovecká pravice.

Stejně se mluví o Pirátech jako o levici. Jenže skoro 60 procent voličů Pirátů se označuje za stoupence pravice. Za levici se naopak považuje jen 13 procent z fanoušků této strany. STAN je s 62 procenty pravicových voličů ještě dál. Levicových příznivců má jen 9 procent. STAN a Piráti jsou třetí a čtvrtá nejvíc pravicová strana.

Jedničkou je očekávatelně ODS s víc než 80 procenty pravicových voličů. Následuje TOP 09 se 78 procenty příznivců pravice. Tato strana v médiích často dostává nálepky městské progresivní levice. Také Andrej Babiš, který v posledních letech předvádí výrazně levicovou politiku, má mezi voliči výrazně méně levičáků než pravičáků. Přes 40 procent voličů ANO samo sebe označuje za vyznavače pravicových hodnot. Stoupenců levice je naopak mezi podporovateli Babiše jen 22 procent. Výrazně levicovější profil než Piráti, STAN i babišovci mají lidovci.

To, že hodnotové nastavení voličů je o dost jinde než mediální nálepky jednotlivých stran, není novinka. Když se v roce 2006 poprvé a naposledy dostali do Poslanecké sněmovny Zelení, většina jejich stoupenců sama sebe v hodnotových průzkumech hodnotila jako pravicové voliče.

Pohled na vlastní vnímání voličů ukazuje, že je tu obrovský prostor pro pravicovou politiku. Proto se do toho prostoru tlačí i Piráti a STAN. Vědí, na rozdíl od řady médií, kdo jsou jejich voliči.