Čerstvý osmdesátník Václav Klaus svého času osvěžoval veřejnou debatu úvahami, že je snowboard levicový a lyže pravicové. Na levici řadil i salát nebo džínovou bundu. Džíny prošly. Kvalifikovaly se na pravici. V tom, co je levicové a pravicové, je ve veřejném prostoru čím dál větší zmatek. Nálepky, které se bez argumentů různým politikům vystavují, jsou často velmi zavádějící, protože jen málo korespondují s tím, co ti politici skutečně prosazují.

Stejně tak je zavádějící optický klam, který vytváří veřejná debata. Ta budí dojem, že svět se nezadržitelně posouvá doleva. Hlavně mladší generace. Když pak ale dojde ve volbách na ostrý test, levice vítězí málokde. Výjimkou je teď Amerika. Vítězství nevýrazného Joea Bidena je ale víc než triumfem levice reakcí na velmi svérázné vládnutí Donalda Trumpa. Naopak o britských konzervativcích pod vedením Borise Johnsona se už dá po posledních volbách stěží říct, že je to pravicová strana. Po kulturním posunu nalevo, který konzervativci prodělali už před lety za Johnsonova předchůdce Davida Camerona, přišel teď i posun v přerozdělování. Z thatcheriánské politiky co nejmenšího přerozdělování se postupuje k novým sociálním dávkám.

Pojmy pravicové a levicové se rozostřily. Každý si do nich projektuje něco jiného. Velmi zjednodušeně, s velkou mírou nepřesnosti, se ale stále dají vymezit dvě pravolevé osy. První se dá zjednodušeně pojmenovat rovnostářství, životní úroveň, přerozdělování. Napravo je víc zásluh, osobní zodpovědnosti a rizika. Méně jistot a zásahů státu. Nalevo víc rovnostářství. Přerozdělování od bohatších k chudším. Víc dávek, dotací, grantů a všech možných státních transferů a regulací, směřujících k většímu rovnostářství, záchranné státní síti vyrovnávající rozdíly nikoli v šancích, ale ve výsledcích. A také protekcionismus.

Druhá osa je kulturně-civilizační. Napravo je tradice, přirozenost. Lpění na osvědčených civilizačních hodnotách, jako je manželství muže a ženy, rodina, národní stát a suverenita. Nalevo je překračování tradičních hodnot a snaha osvobodit se z jejich sevření. Jak v bioetických otázkách sexuální orientace a identity, tak v sociálním inženýrství typu povinných kvót na ženy v byznysu nebo politice.

Doleva jen v krizi

To, jak lidé sami sebe řadí na pravici, střed či levici, je mixem obou os. U nás průzkumy ukazují, že ta rovnostářsky přerozdělovací je v sebezařazení a identifikaci výrazně důležitější. A ta říká, že společnost je jiná, než je ve veřejném prostoru vykreslována. Je výrazně pravicovější. Spousta rysů, toho, jak lidé sami sebe identifikují, je v přímém rozporu s mediálními obrazy a zkratkami.

Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) v pravidelných intervalech zjišťuje, kam lidé sami sebe zařazují. Po celou dobu příslušníci pravice výrazně dominovali nad těmi, kdo se řadí k levici. Se dvěma výjimkami. Jednou velmi krátkou po finanční krizi v roce 2008. Pak přichází delší období mezi roky 2011 a 2013. To je za celou dobu od roku 1989 nejdelší a jediná výrazná doba, kdy je těch, kdo se řadí k levici, výrazně víc než těch, kdo se identifikují napravo. Je to doba dlouhé dvojité recese. Doba nástupu Andreje Babiše. Jediná delší éra v historii České republiky, kdy se víc občanů cítilo být na levici než na pravici. Skóre bylo 42 versus 28 ve prospěch levice. Zbytek se řadil buď ke středu, nebo se zařadit neuměl.

Vývoj pravolevého rozdělení ukazuje, že identifikace souvisí s životní úrovní. Když země prosperuje, přibývá těch, kdo se považují za pravici. Recese přináší mentální přesun doleva.

To, jak o sobě lidé sami smýšlí, boří řadu oblíbených mediálních klišé. Třeba to, že mladí a vzdělaní jsou nejvíc doleva. Není to pravda. Je to dokonce přesně naopak. Čím jsou lidé mladší a vzdělanější, tím intenzivněji se považují za příslušníky pravice.

CVVM dává dotazovaným na výběr jedenáct stupňů zleva doprava. Body od 1 do 5 reprezentují levici. Šestka je střed a body 7 až 11 jsou pravicová orientace. Otázka zní: „V politice lidé někdy hovoří o pravici a levici. Kam byste se sám zařadil/a na této stupnici?“ Levice jsou kategorie 1 až 3. Sem se řadí jen 8,8 procenta lidí. Levý střed jsou kategorie 4 až 5. Sem patří 13,3 procenta. Střed je na stupnici číslo 6 a přiklání se k němu 27,8 procenta lidí. Sedmička a osmička jsou pravý střed. Za něj se považuje 21,9 procenta. Tato kategorie je o polovinu početnější než střed levý. Hodnoty 9 až 11 jsou pravice. Tady se vidí 16,5 procenta lidí. Dvakrát tolik než na vyhraněné levici. Pokud se budeme dívat na sebehodnocení, je česká společnost výrazně posunutá doprava. A to nejen ve středu, ale i na vyhraněnějších částech pravolevé dělicí linie. Zařadit se neumí 11,7 procenta lidí.

Mýty o mladých levičácích

Velmi zajímavé je sebeurčení podle věku. Jde přesně proti mediálnímu klišé Kdo nebyl v mládí levičák, nemá srdce, kdo není ve stáří pravičák, nemá rozum. Trend je přesně opačný. Čím mladší, tím pravicovější. V generaci mezi 15 a 29 lety se k pravici a pravému středu hlásí 44,2 procenta lidí. K levici a levému středu jen 11,6 procenta. V nejmladší generaci je tedy skoro čtyřikrát víc pravicově smýšlejících než levicových. Právě mezi nimi je zároveň nejvíc těch, kdo se zařadit neumějí. Je to 22,1 procenta. Stejně velká skupina se považuje za střed. Právě těch středových je v nejmladší generaci vůbec nejméně.

Tou vůbec nejvíc pravicovou generací jsou lidé mezi 30 a 44 lety. Těch, kdo se považují za pravici a pravý střed, je tady 47,3 procenta. Za levici a levý střed naopak jen 10,5 procenta. Pravice tady nad levicí dominuje už téměř pětinásobně. Je tu výrazně méně nerozhodných než u těch nejmladších, 12,8 procenta. Ke středu se počítá 29,4 procenta této generace.

V generaci 45 až 59 let už přichází posun doleva. Byť i tady ti, kdo smýšlejí pravicově, násobně předčí levicové. Ale už jen dvojnásobně, to je výrazně slabší rozdíl než u obou mladších generací. K pravici a pravému středu se řadí 41,1 procenta příslušníků této generace. K levici a levnému středu 21,7 procenta. To je skoro dvojnásobek proti nejmladší generaci 15 až 29 let. Je to zároveň skupina s nejmenším počtem těch, kdo se zařadit neumějí. Je jich jen 5,5 procenta. A s největším podílem centristů. Těch je tady rekordních 31,7 procenta.

Výrazný obrat doleva přichází mezi šedesátníky. Je to jediná generace, kde levice a levý střed převyšuje pravici a střed pravý. K levici se řadí 39 procent lidí nad šedesát. Skoro čtyřikrát tolik než v generaci mezi 30 a 44 lety. K pravici a pravému středu 24,6 procenta. Zařadit se neumí 6,6 procenta respondentů. Naopak se proti předchozí generaci zužuje střed na 26,8 procenta. Ten, kdo si v médiích čte o levicové mládeži, musí být z průzkumu značně překvapen. Ukazuje mu úplně jiný obraz. A velké zkreslení těch, kdo utvářejí veřejnou debatu. Ti totiž, jak je vidět, upřednostňují ty informace a interpretace, které podporují jejich názor. A naopak ignorují ty ostatní.

Spokojení a vzdělaní se vidí napravo

To je velmi dobře vidět i při sebeidentifikaci podle vzdělání. Často se píše a referuje o tom, jak je vzdělaná elita levicová. Lidé sami to vidí úplně jinak. Čím je člověk vzdělanější, tím víc se zařazuje vpravo. Mezi vysokoškoláky je zlomek příznivců levice proti těm, kdo mají jen základní vzdělání. Pravicovost je přímo úměrná výšce vzdělání. Mezi těmi, kdo mají vysokoškolský diplom, se k pravici a pravému středu řadí 53,4 procenta lidí. K levici a levému středu 12,5 procenta.

Mezi těmi, kdo ukončili vzdělání nanejvýš maturitou, se s pravicí a pravým středem identifikuje 42,5 procenta. S levicí a levým středem 21,9 procenta. Proti vysokoškolákům je tady rozdíl už výrazně menší. U vyučených bez maturity se k pravici a pravému středu hlásí 30,6 procenta a k levici a levému středu 23,3 procenta. Mezi lidmi se základním vzděláním už levice a levý střed dominují: 33,1 procenta versus 23,6 pro pravici.

Sebeidentifikace ale především velmi úzce souvisí s tím, jak je člověk spokojený s životní úrovní své vlastní rodiny. Ti, kdo jsou spokojeni, se dominantně považují za příslušníky pravice. Nespokojení se řadí k levici. Mezi těmi, kdo svoji životní úroveň považují za dobrou, se 44,1 procenta řadí k pravici a pravému středu. Jen 18,7 procenta k levici a levému středu. Pravice tady opět dvakrát převyšuje levici. Mezi lidmi, kteří svou životní úroveň nepovažují za dobrou ani špatnou, stále ještě převažuje pravicové ladění nad levicovým. K pravici a pravému středu se hlásí 33,9 procenta z nich. K levici a levému středu jen 23,5 procenta. Mezi nespokojenými už levice s 34,9 procenta výrazně převažuje nad pravicovou identifikací s 23,2 procenta.

O rozložení voličů jednotlivých stran jsme psali v komentáři Levice stále víc vychází z módy (viz Týdeník Echo č. 23/2021). Pozoruhodné je, že vůbec nejostřeji pravicoví jsou voliči TOP 09. Těch se ke kategoriím 9 až 11, zobrazujícím na ose čistou pravici, hlásí 66,7 procenta. U ODS je těch pravicových jen 51,7 procenta. V součtu pravice a pravého středu je ale už ODS mírně před topkou. Pozoruhodné je, že právě topka, mediálně titulovaná jako strana moderní, progresivní levice, nemá vůbec žádné voliče, kteří sami sebe považují za levici či levý střed. ODS má naopak 5,1 procenta levicových voličů. Z nich se 1,3 procenta dokonce na škále řadí k jedničce, tedy k nejtvrdší levici. Piráti, kteří jsou často v médiích označováni za levici, takových voličů mají méně než ODS, jen 0,9 procenta. Je vtipné, že Andrej Babiš se svým výrazně levicovějším elektorátem říká o Pirátech, jak posunou zemi doleva. Právě Babiš má po komunistech, sociálních demokratech a SPD nejvíc levicových voličů. Lidovci naopak mají méně těch pravicových než sociální demokracie.

Průzkum ukazuje, že nejlepším očkováním proti levicové politice je prosperita. A že v zemi je obrovský hlad a poptávka po pravicové politice.