Současná filmová a televizní produkce je zahlcena fantasy, neboť s rozvojem digitálních triků lze jednoduše pořídit prostředí úchvatných přírodních scenerií, bájné fauny i realisticky vizualizovat podobu smyšlených bytostí a kouzel mágů různé úrovně a pověsti. A tak není problém pravidelně hovět touze diváků po příbězích s čarovnými zápletkami, tedy po žánru, jenž v naší éře bývá jako pohrobek či následník mýtu vzýván coby nejoblíbenější. Snadnost dosažitelnosti však znamená, že kdysi pracně pořizované příběhy aktuálně trpí nadprodukcí a zaměnitelným vizuálem – digitální technologie totiž nabízí příliš čistý obraz a ostré barvy, a tak se celé dílo stává paradoxně umělým a při dlouhodobějším sledování (logicky u seriálů) nesnesitelným.

Rozpor mezi obrazem starého filmového pásu a nového digitálu je dobře vidět v úvodních dvou epizodách celkem osmidílného seriálu Willow, který na přelomu loňského a letošního roku odvysílala televize Disney+. Série navazuje na stejnojmenný film z roku 1988, a jelikož produkce novinky počítá s diváky, kteří snímek neznají, připomíná na začátku několika flashbacky úryvky z dávného příběhu. Třebaže jde vskutku o okamžiky, je to vždy silné vyrušení a přestoupení do úplně jiné poetiky, současně ovšem potvrzení, že na nedokonalosti obrazu bylo cosi přitažlivého, vpravdě magického a především živoucího.

Nezastírejme, že ty krátké návraty do filmu starého pětatřicet roků jsou na novince nejlepší. Willow z osmdesátých let skutečně patří mezi několik málo vynikajících fantasy, které tehdy vznikly (namátkou ještě Labyrint, Legenda, Barbar Conan či Nekonečný příběh). Šlo o klasický, způsobem vyprávění nikterak převratný quest, tedy výpravu nesourodých hrdinů ke zdroji zla s překonáváním dílčích překážek za účelem radikální nápravy světa, jemuž hrozí zkáza. Inovativnost snímku stála na jeho inkluzi – titulního hrdinu hrál skutečný lilipután Warwick Davis, jenž do té doby účinkoval jen v maskách, například jako chundelatý Ewok v Návratu Jediů, šesté epizodě Hvězdných válek. Sedlák a později čaroděj Willow byl v osmnácti letech Davisovou první hlavní figurou, a protože šlo o produkci firmy Lucasfilm, počítalo se, že snímek uspěje a vytvoří její další slibnou sérii k těm o archeologovi Indianovi Jonesovi či ke zmíněným Hvězdným válkám. K tomu však nedošlo, byl to propadák a pověst získával až v průběhu let od svého uvedení. O Willowovi vznikly tři romány (u nás nepřeložené) a dlouho se jevilo, že s nimi je s hrdinou konec. Dokud nepřišel scenárista Jonathan Kasdan – syn slavného otce Lawrence, čtyřicátník odrostlý právě se silnou vzpomínkou na filmového Willowa – s nápadem pořídit snímku seriálové pokračování.

To přiznává časový přeryv, hrdinové tedy zestárli o adekvátní věk, tudíž z někdejších mladíků jsou lidé na vrcholu středního věku a z někdejších dětí je rozkvetlá mládež hlásící se o své nároky na vedení světa. Zůstala i inkluze, jistěže podle pravidel současnosti – takže bílého herce mezi novými figurami hledat takřka netřeba, ženy mají vrch nad muži, nadto dvě si uvědomují, že jsou lesby, a odbývají si své milostné vzplanutí. Vše dohromady standardní dobové propriety. Pokud jde o příběh: ukáže se, že dávno poražené zlo tak úplně poraženo nebylo, protože se za ním skrývalo zlo ještě větší a nebezpečnější, které se rozhodlo pomstít za dřívější porážku. Potud vše v pořádku, vrávorá až provedení: je upovídané, rytmicky se střídají rozpravy vážné s humornými, každá epizoda je vystavěna jako nucená zastávka na cestě dál – někdy zamýšlená, jindy nezáměrná, pravidelně jsou hrdinové vystaveni psychickému šálení, ať proto, že pozřou drogy, nebo proto, že jsou dlouho na cestě v jednotvárném prostředí a podléhají bludům. Jenže kdepak nápadité obrazy, je to hlavně žvanění bez osudového tahu. Přitom je otevřeným koncem preventivně zaděláno na pokračování, ale snad raději přeložit ty romány.

Willow. Výroba a scénář Jonathan Kasdan (a další), hrají Warwick Davis, Erin Kellyman, Rosabell Laurenti Sellers, Tony Revolori a další. Uvádí Disney+ od prosince 2022.