Silným argumentem zpochybňujícím přesvědčení některých „realistů“, že Rusko je v podstatě normální země, která i ve válce proti Ukrajině jen hájí své přirozené zájmy, je existence a činnost Vladimira Solovjova.

Člověk nemusí být přecitlivělý, aby si řekl, že to je docela silné kafe. Něco takového se přece jen nepouští jenom tak do větru – ani na televizní stanici Rossija-1, která je považovaná za vládní kanál. Vladimir Solovjov také není jen tak někdo, je to svým způsobem superman a hvězda ruských ideomédií, člověk s pestrou minulostí, znalec toho proklínaného Západu (několik let žil v USA, v Itálii má vily), úspěšný podnikatel, autor několika knih, otec osmi dětí… K Putinovi má blízko, byť se asi nedá říct, že je jím zcela řízen, lze se domnívat, že se neprojevuje proti Putinově vůli. Není to zajisté „oficiální“ hlas Kremlu, ale zcela jistě nejde ani o žádného alternativce či tak.

Otázka, poněkud naivní, zní, je-li to s tím přáním smrti míněno trochu, nebo dokonce zcela vážně. Samozřejmě na to „realisté“ odpoví, že nikoli, že je to jen taková slovní hra, taková mediální performance, která nevyžaduje větší pozornost. Je to představení pro domácí, ale snad ještě víc pro zahraniční publikum: domácím to imponuje, cizinec si ťuká na čelo, což je lepší verze, a přitom se trochu bojí, což je účel. Protože jen ať se nás bojí, říkají Rusové, ničím jiným imponovat jen tak nebudeme, ale budit strach a hrůzu je jediný způsob, jak můžeme ve světě něco znamenat. Jen je nechte, ať se bojí. Solovjov a kohorta podobných hororových postav jsou vlastně takoví strašáci, taková eskadra hrůzy nasazená na změkčilou psychiku Západu. Ve skutečnosti z toho mají legraci a pak se v maskérně smějí, že to zas někdo bude brát vážně a kterak se z toho ti evropští dekadenti budou hroutit.

A psychologové a analytici, znalci ruských poměrů a ruské duše, která přitom, jak říkají, neexistuje, by vysvětlili, že ve skutečnosti je to projev ruské slabosti, jejich bezradnosti a přiznání, že jsou bezmocní, projev agonie. Je to něco, jako když prskají hlodavci zahnaní do kouta. Stačí ještě chvíli na ně tlačit, podporovat hrdinnou Ukrajinu, a oni vyměknou, zhroutí se. To jejich přání smrti je ve skutečnosti nějakou formou lítosti nad tím, že je ten hnusný Západ nemá rád. Kdyby měl, objali by ho celého a zulíbali, jako to mají ve zvyku. Tak ho budou muset zabít. Ale neradi.

Pak je tady ještě jiný výklad. Že Solovjov je se svými přáními smrti autentický. Že je to opravdu projev duševního stavu Ruska, tedy té (lze se obávat, že nemalé) části, kterou on reprezentuje. A tu opravdu posedl kult smrti a myslí to s ní vážně. Je to projev nenávisti k životu, který získává nějaký smysl pouze smrtí. V ruské logice, kde je všechno obráceně, to vlastně s Evropany myslí dobře.