S každým dalším snímkem Toma Cruise – takže i s každým pokračováním akční filmové série Mission Impossible (dále MI), již slavný herec od prvního dílu produkuje a v níž zároveň ztvárňuje hlavní postavu tajného agenta Ethana Hunta – narůstá napětí mezi hrdiny a hrdinkami, s nimiž se ve vyprávěních potkává, a mezi diváctvem, které zvědavě čeká, kdy a zda ještě někdy se Cruise na plátně s některou ze svých kolegyň vášnivě políbí. Těžko říct, kdy k tomu došlo naposledy. Ve druhém a třetím díle MI ještě ano, a zpětně viděno možná proto, že v době premiéry druhého dílu herec zrovna končil své druhé manželství a při premiéře třetího dílu právě vstupoval do manželství třetího čili veřejně ještě žil standardním partnerským životem. Po krachu třetího svazku před jedenácti lety si však Cruise své soukromí spíš střeží, informace o jeho vztazích jsou vachrlaté, přitom nápadně zesílila cudnost jeho snímků. Lze se dohadovat, zda je za tím vliv scientologické církve, jejímž je herec věrným stoupencem (a jež se na jeho nevydařených manželstvích opakovaně podepsala), anebo zda je to proto, že – jak se domnívají někteří kritici – je Cruise homosexuál, který sice nechce svou orientaci přiznat veřejně, který však současně odmítá vztahy se ženami předstírat už i na plátně.

Ať tak, či onak, na jeho filmy to dopady má. Když už ztvárňuje ženatého muže, jako třeba před deseti lety v krásném a trochu pozapomenutém sci-fi Nevědomí, jde o vztah v krizi. Je to vztah, jemuž se vyhýbá, jímž se cítí spoutaný a z něhož usiluje uniknout právě muž – tedy Tom Cruise. Jindy může jít o vztah kolegiální, kdy partnerku dlouho jako muž nezajímá, protože spolu bok po boku musejí bojovat proti existenciálnímu nebezpečí, jež je oba přesahuje (to je případ sci-fi Na hraně zítřka). Když už dojde na rodící se vztah romantický, jako v loňském pokračování osmdesátkového stíhačkového hitu Top Gun s podtitulem Maverick, bývají polibky jen naznačené, letmé, rychle střižené. Postavy se dokonce ocitnou v posteli, leč nelíbají se, ba dokonce se Cruise své partnerky nedotýká, pouze ona jeho. Tak je to v jeho filmech v posledku vlastně neustále: ženy se na herce (respektive jeho postavu) dychtivě dívají, smějí se na něj, svádějí ho, často sledují jeho rty, přibližují se k němu, objímají ho, toužebně čichají k jeho šíji…

Jenže dál to nedojde. Ne že by Cruisovy filmy nebyly fyzické, to jsou naopak velmi, ba často v nich jde především o fyzičnost. Nicméně o fyzičnost asexuální, hrdinskou, dokládající hercovy schopnosti atletické, sportovní, kaskadérské. Vzhledem k tomu, že je mu už přes šedesát a že své schopnosti nadále rozvíjí a posouvá, sledujeme vlastně fyzičnost bájnou, mytickou, ideální. Takže i proto s Cruisem, respektive s jeho hrdiny, nemůže nikdo na plátně nic kloudně mít: obyčejní lidé se totiž mohou bohu nanejvýš přiblížit, smějí žít v jeho stínu, smějí k němu vzhlížet, nikoli však s ním splynout.

Intimní a něžný film

Snad by takové detaily a úvahy nestály za pozornost, nebýt tří skutečností: zaprvé žijeme v sexem a emocemi zatížené civilizaci a éře, takže úsilí o opak, třebaže proto vlastně osvěžující, je nápadné. Zadruhé Tom Cruise je v současnosti suverénní značka, jediná herecká superhvězda Hollywoodu, jejíž díla kasově nelavírují a vydělávají studiím i biografům enormní peníze. Herec má cit pro výběr látky, spolupracovníků, rozhodně mu nechybí vášeň pro hledání vlastních limitů a limitů filmových. Proto je pozoruhodné, že si může dovolit romantickou lásku – ingredienci, jež má podle obecných předpokladů zcela zásadní vliv na dobrý výdělek – ve své tvorbě maximálně potlačovat a dlouhodobě mu to prochází. No a zatřetí: právě na vývoji filmového seriálu MI je vztah Cruisova charakteru k ženám nápadnější a nápadnější. Nynější sedmý díl, jenž je aktuálně promítán v kinech a nese podtitul Odplata – první část (druhá bude v kinech napřesrok), je toho dalším dokladem.

Po pět let starém šestém díle, nazvaném Fallout, jenž vyvrcholil letmým setkáním Huntovy manželky a milenky (jednu po vzájemné dohodě dobrovolně opustil, aby ji neohrožoval svým náročným a neustále nebezpečným povoláním a aby v něm sám nebyl snadno vydíratelný protivníky, druhá se mu do života připletla jako schopná kolegyně), už se zdálo, že nebude jak tento motiv dál rozvíjet. Jenže vzniklý rébus bylo třeba logicky vyřešit, jelikož k principům MI patří, že mužský hrdina zůstává a ženy vedle něho se střídají. V tom si je série blízká s bondovkami, na rozdíl od nich v ní však ženské postavy nefungují jako přívěsek, nýbrž jako součást hrdinova života a jeho paměti, takže spolu s ním přecházejí z dílu do dílu, mají kontinuální dopad na jeho život i na jeho rozhodnutí, a objevují a stahují se proto plynule v rámci vyprávění.

Novinka počet žen zvyšuje na čtyři (v minulém díle byly tři, tou třetí krásná gaunerka, která v nynějším díle pokračuje, k ní přibyla všehoschopná zabijačka). Cruisův Hunt je s ženským pohledem na svět konfrontován na každém kroku, ať už ho žena chce přelstít, okrást, zbít, zavraždit, nebo pomilovat. Současně jeho nejvyšší ambicí je své ženy chránit – to musí, je muž a bůh –, přičemž nezřídka sleduje, že „jeho“ ženy (počítaje mezi ně i nepřítelkyně) si bez něho poradí lépe než s ním či že jsou za něj schopny rozhodovat jeho dilemata, aniž s ním o tom diskutují. Nejschopnější agent světa, ačkoli bojuje tentokrát s umělou inteligencí, která začíná ovládat svět a zasívá do něj tolik nejistoty, že u žádné věty není jasné, co je pravda a co lež, sice nemá problém vypořádat se s tímto technologickým obrem, protože je to jenom další úkol v řadě, avšak vyznat se v ženách mu problémy činí. Nikdy se k nim však nepřestává chovat jako gentleman, dokonce ani k sokyním. Zkrátka, ačkoli je sedmá MI akční film pružně reagující na technologické výzvy současnosti, je to současně velmi intimní a něžný ženský film. A Huntovo chování k ženám není tak sebejisté, jak bylo třeba ještě v druhém díle série.

Klíč k vlastní duši

Ženy přirozeně vstupují do interakcí nejen s Huntem, nýbrž i s dalšími muži. Jsou tu výmluvné scény, kdy jsou ženy konfrontovány s mužským šovinismem, sexismem atd. Zároveň film dokládá, že postavení žen přinejmenším v americkém filmu se dávno změnilo: žena už zastane úplně všechno, aniž je to divné. Takže i drobná blondýnka může řídit obrovské terénní auto a masakrovat jím starobylé centrum italského města a chechtat se u toho a teatrálně si užívat svou touhu po destrukci a zabíjení. Přitom je ženám ponechána svoboda úsudku, rozhodování, vlivu na vývoj příběhu… Čili lze bez nadsázky napsat, že sedmá část filmové MI je výrazný feministický film, v němž muž sice může fungovat, ale nejlépe ve chvíli, kdy se ženská postava ocitne v naprosto bezvýchodné situaci a Hunt do ní zasáhne podle pravidel principu deus ex machina – ejhle, znovu ten božský princip (a to doslova, neboť Hunt takto vletí do vlaku oknem, když přistává s padákem. Ergo je to „bůh ze stroje“ či „bůh na kladce“, jak zní překlad řeckého termínu).

Samozřejmě vyprávění má také jiné zákruty. Pokud nad předešlými částmi série šlo vznést námitku, že jejich základní koncept týmového vyprávění je v rozporu s nadlidskostí, jakou se Cruise snaží v postavě Hunta projevovat (takže nedávalo smysl, aby nějaký tým měl, protože by vše měl zvládnout sám), tentokrát jsou další členové týmu plnohodnotné postavy, jež jednají za Huntovými zády, samostatně, ba dokonce mu promlouvají do duše a řídí jej. Celý film, ačkoli je rámován několika velkými akčními scénami, je vlastně niterné drama figur, které se dávno znají a které skrze nový úkol znovu promýšlejí vztahy, jež k sobě chovají. Ostatně první polovina filmu je soustředěna na Hunta, zatímco druhá na novou ženu v příběhu, zlodějku Grace, která se musí rozhodnout, na čí stranu se přidá a jestli si troufá zvládnout úkol, k němuž přišla jako slepý k houslím, protože ukradla něco, co neměla – z roztočených obrátek totiž nelze vystoupit. Žena překonává sebe samu a muž za ní klopýtá coby málokdy potřebný opatrovatel.

Celé toto rámování je podtrženo tím, že v první části z natočených dvou hledají hrdinové nikoli konkrétní věc, nýbrž hledají klíč k ní. Čili hledají vstupenku k něčemu, o čem ještě nevědí a o čem se snad dovědí, až klíč najdou. To je chytře vymyšlená metafora k psychologickému partu celého snímku: najdeme-li klíč k vlastní duši, porozumíme, co chceme odemknout? Respektive troufneme si vůbec odemknout?

Mission Impossible: Odplata – první část. Scénář a režie: Christopher McQuarrie; kamera: Fraser Taggart; hudba: Lorne Balfe, hrají: Tom Cruise, Hayley Atwellová, Rebecca Fergusonová, Ving Rhames, Simon Pegg, Vanessa Kirbyová, Esai Morales, Henry Czerny, Shea Whigham a další. V českých kinech od 13. července 2023.