Na exkluzivní zlínské adrese se v privátním lesoparku ukrývá na první pohled vcelku nenápadná stavba. Její historie, architektura i vybavení by však vydaly na samostatné publikace.

Vlastní svět

Jakmile překročíte práh domu, jako byste se ocitli v časové kapsli. Pohltí vás atmosféra naznačující, že jste na výjimečném místě. Oči vám přeskakují z jednoho sběratelského předmětu na druhý, ze kterých si tady majitel udělal soukromou galerii, začnete si všímat prostorových kvalit, úchvatného interiérového zařízení v perfektně dochovaném stavu od vestavěných skříní po atypická křesla a nakonec si v hlavě představujete všemožné historky vážící se k tomuto domu.

Zážitek však začíná už příchodem na pozemek. Vyplatí se udělat si sem kratší procházku, cesta totiž vede vilovou čtvrtí Na Nivách, kde si v poválečné éře stavěli krásné domy v jednotném stylu s plochými střechami a cihelnými obklady především zlínští právníci a lékaři. Exkluzivní část města na své západní straně vrcholí velikým zalesněným pozemkem, který tady vytváří jedinečnou zelenou oázu na jižním svahu pár set metrů od centra. Bylo ostatně vlastním přáním cestovatele Miroslava Zikmunda (1919–2021), aby dům obklopovala zahrada pojatá jako lesopark se spoustou vzrostlých stromů. Zikmund si taky jakožto velice pečlivý a systematický člověk vedl podrobnou mapu veškerých zahradních úprav, kde je přesně vyznačeno, jaké dřeviny na jakém místě rostou.

K domu se cestovatel dostal v polovině padesátých let, kdy jej koupil od oscarového režiséra Elmara Klose – tou dobou totiž duo Hanzelka & Zikmund připravovalo dokumentární film ve zlínských filmových ateliérech a během práce se oba muži rozhodli, že se do Zlína přestěhují. Šlo o jednoduchou modernistickou stavbu, kterou v třicátých letech postavily Baťovy závody. Aby cestovateli vyhovovala, nechal ji kompletně přestavět pod vedením důležitého zlínského architekta Zdeňka Plesníka, který z ní vytvořil členitou vilu s důmyslně řešenými dispozicemi. Zatímco při vstupu na pozemek se jeví jako strohá kostka, z opačné strany na jihozápad ji rozehrává prosklený arkýř jídelního koutu a terasa, díky čemuž mají interiéry dobrý kontakt s krásným okolním prostředím.

Medvěd a zubatka

Tím největším úkolem architekta Zdeňka Plesníka však bylo zpracování interiérů. Z předsíně se lze vydat dvěma směry – hlavní chodba uvádí hosty do obývacího pokoje s jídelnou, paralelně s ní za stěnou prochází ještě jedna pro hospodyni vedoucí přes spíže do kuchyně. Na obývací pokoj pomocí velikých posuvných dveří navazuje hlavní reprezentativní prostor knihovny se zabudovanou promítačkou. Právě zde leží proslulá kůže z medvěda, na kterou si klekli mnozí disidenti včetně Václava Havla, Miloš Forman nebo manželé Zátopkovi. O patro výš najdeme dvě ložnice, prostornou pracovnu a unikátní koupelnu propojenou s malou tělocvičnou, která udržovala majitele domu ve výtečné kondici.

Na vybavení interiérů spolupracoval designér Miroslav Navrátil, jehož specialitou díky zkušenostem s výrobou saní byl nábytek z ohýbaného dřeva. Znalosti uplatnil u nádherných konstrukcí lenošek, křesel a židlí vyplétaných umělým ratanem. Co je však na interiéru Zikmundovy vily tím nejzajímavějším, jsou modulární úložné prostory umožňující vystavovat cenné suvenýry z cest i publikace různých formátů. Stěny skříní a knihoven jsou vybaveny tzv. zubatkou ze zvlněné březové dýhy, do ní lze zasouvat police v roztečích po dvanácti milimetrech.

Rok před smrtí prodal Miroslav Zikmund svou památkově chráněnou vilu i s velkým pozemkem zlínskému podnikateli Čestmíru Vančurovi. Následně byl zřízen Nadační fond Zikmundova vila, v objektu se pořádají různé besedy i komentované prohlídky. Vila potřebuje celkovou rekonstrukci. Na návrhu již pracuje architekt Petr Všetečka (mimo jiné autor oceňované obnovy Baťova památníku). Je v tom příslib, že se tato výjimečná stavba dočká náležité péče.