Když se stoupenec jednoho tábora dopustí aktu politického násilí, jsou lidé z druhého tábora vystaveni pokušení dát to za vinu tomu prvnímu jako celku. A tak po atentátu na premiéra Roberta Fica čteme všude na internetu starší výrok opozičního lídra strany Progresivní Slovensko (PS) Michala Šimečky: „Uděláme všechno, aby Fico nevládl.“ V prvních hodinách se šířila vymyšlená zpráva, že pachatel, 71letý Juraj Cintula, je členem Šimečkova PS.

Vytýkat politikovi, že chce svému konkurentovi zabránit v sestavení vlády, nelze, to bychom politiku připravili o její podstatu. A přece se atmosféra atentátu předcházející v těchto dnech na Slovensku diskutuje jako zásadní téma. Šéfredaktoři „liberálních“ médií vydali společné prohlášení proti násilí, působilo to spíš jako preventivní obrana před očekávanými výtkami z rozpoutávání protificovské hysterie. V zahraničních médiích jsme vzápětí po atentátu mohli číst věty typu „Jak Fico pomáhal otrávit ovzduší ve své zemi“ (tento titulek vydržel na webu německého Spiegelu 17 minut, i na ně to asi bylo příliš).

Není pochyb, že atmosféra na Slovensku vyhrocená až zhysterizovaná byla, dlouhodobě. Měl na tom Fico sám podíl? Co ho před měsícem vedlo k temnému proroctví, že vyvolávání nenávisti ze strany aktivistů, opozice a hlavně médií skončí vraždou nějakého vládního politika?

Tak trochu vrah

Robert Fico (1964) nikdy nepatřil k oblíbencům „liberálních“ novinářů a intelektuálů z Bratislavy, ale také ho nijak nedémonizovali. Tento stav trval dlouho. Náš sociální demokrat byl proevropský, dokonce chtěl svou zemi vést do tvrdého jádra EU.

Významněji to začalo drhnout, když se na podzim 2015 (tehdy byl premiérem podruhé) v Bruselu ostře postavil proti migračním kvótám. A definitivní zlom přišel o dva a půl roku později s vraždou investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Kuciakovy texty, které pojednávaly převážně o korupci ve Smeru, se na Slovensku začaly číst fakticky až po jeho smrti. A tu v atmosféře společenského šoku snadno vznikl dojem, že za smrtí kronikáře korupce Smeru nějak musí být předseda Smeru.

Vypukly demonstrace proti korupci a vládě, opoziční média nejprve pracovala s variantou o italské mafii rozkrádající evropské fondy na východním Slovensku. To by se bývalo hodilo, poněvadž jeden z důležitých kontaktů Italů byl předtím byznysově ve spojení s Ficovou poradkyní. Když však se italská varianta vzápětí rozpadla, byla nahrazena variantou slovenské mafie s kontakty na Smer a na Úřad vlády. Je ovšem pravda, že podnikatel Marián Kočner, považovaný za zadavatele vraždy (je za to obviněn, nikoli odsouzen; zůstává ve vazbě, ale za jiný trestný čin) se dobře zná s podnikatelem Norbertem Bödörem, jehož otec je švagrem tehdejšího policejního prezidenta Tibora Gašpara. (I o těchto vazbách v souvislosti s dotacemi EU pro firmy propojené s Bödörem mladším psal Kuciak.)

Otec politika Šimečky, známý spisovatel a novinář Martin Šimečka, je jakýmsi stařešinou a mentorem Denníku N. Ten zas udává tón pro další slovenská média, nejen tištěná, ale i televize. Martin Š. brzy po vraždě Kuciaka formuloval tezi, že to byla politická vražda a zodpovědnost za ni nese premiér. Fico se pod tlakem koaličního partnera musel z vlády poroučet.

Podle lidí, kteří ho znají blíž, se naznačování, že nějak mohl za smrt dvou mladých lidí, Fica nesmírně dotýkalo. Je pochopitelně otázka, proč ministry jako Kaliňáka přes jejich podivné kontakty u sebe držel. Nabízí se psychologizující odpověď: Ve chvíli, kdy se od něho odpoutali oportunisté a založili stranu Hlas (v čele s dnešním prezidentem Petrem Pellegrinim), Fico už byl lidsky zatvrzelý a dával přednost loajalitě před čistým štítem.

Čistým štítem ostatně nedisponovaly ani obě výrazné garnitury před Ficem, Mečiarova a Dzurindova. Šéfredaktor webu Štandard.sk Jaroslav Daniška lapidárně podotýká: „Nejzkorumpovanější ze slovenských vlád byla ta Mečiarova. K ní i Ficova vláda měla daleko.“ Proslulá aféra Gorila se týkala Dzurindovy vlády, Fico se v ní vyskytne jen sporadicky.

Represe

Roku 2018 přichází Ficovo dno: opozice, která vypadá jako cesta do bezvýznamnosti, faktický rozpad manželství, potíže s alkoholem. Po volbách, kdy prohrál Smer i od něj se odloupnuvší Pellegrinigho Hlas, vzniká nová centristická vláda. Velice se teď činí Úřad speciální prokuratury, hlavně poté, co do jeho čela nastupuje bývalý politik KDH a posléze blízký spolupracovník tehdejšího premiéra Igora Matoviče Daniel Lipšic.

Speciální prokuratura pod Lipšicem udělala hodně práce, skutečně přivedla do vězení několik desítek případů korupce na vysokých postech. Lipšice ale nakonec dohnaly jeho politické instinkty. Jeho slova: „Směřujeme výš“ českému čtenáři mohou připomenout dobu, která předcházela proslulé razii na Úřadu vlády v roce 2013, kdy nám zahraniční experti pro potírání korupce vtloukali do hlavy, že teprve chycení velké ryby přinese zvrat a vyčištění atmosféry.

Podob s ištvanismem u nás je na Slovensku posledních několika let vícero. Tak jako olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan blouznil o organizované zločinecké skupině operující z Úřadu vlády, rozbíjeli speciální policisté a prokurátoři na Slovensku zločinecké skupiny ve státní správě a policii, údajně propojené s Ficem. Jsou to především Akce Očistec a následná Akce Soumrak z podzimu 2021 a jara 2022. Ficův věrný Kaliňák byl coby zakladatel zločinecké skupiny vzat do vazby, Fico byl ve stejné věci „pouze“ obviněn. Dvojitou hlavou celé té zločinecké skupiny měli být už vzpomenutí oligarcha Bödör a top policista Gašpar.

Oba předáci Smeru údajně členy zločinecké skupiny rozmisťovali na různých místech státní správy, aby pro ně získávali citlivé informace – jako třeba o daňových machinacích prezidenta Andreje Kisky. Tuto informaci Fico skutečně na jedné tiskovce použil. A Kiska skutečně byl nedávno podmíněně odsouzen za daňové machinace.

Nicméně existenci zločinné skupiny ani přemotivovaní speciální prokurátoři prokázat schopni nebyli. Ze zpětného pohledu je evidentní, že tehdy účelově nadhodnotili trestní kvalifikaci tak, aby Kaliňáka s Ficem mohl vyšetřovat speciální policejní útvar NAKA (slovenská obdoba Šlachtova ÚOOZ) a aby bylo možno poslat oba do vazby.

Týden po zadržení Kaliňáka šla policie s žádostí od generální prokuratury o Ficovo vydání přímo do parlamentu, kam je ovšem předseda parlamentu, Ficův politický protivník Boris Kollár, nepustil (gesto, na jaké se vůči Šlachtovi s Ištvanem a jejich zakuklencům žádný z českých politiků nezmohl). Pro odebrání imunity Ficovi chyběl v Národní radě jeden hlas. Fico se v rozhovoru pro Echo k tomuto momentu vracel opakovaně, podle něho to byla jasná policejní intrika, jak ho uvězněním dostat z aktivní politiky. Třicet policistů prý čekalo v garážích parlamentu, aby ho teatrálně odvezli. Nutno dodat, že i Kaliňákovi, jehož speciální prokuratura musela pro nedostatek důkazů záhy propustit, se později za nezákonnou vazbu musel omluvit stát. Nepomohl ani únik nahrávek z lovecké chaty, kde Fico a Kaliňák rokují právě s Bödörem a dalšími, neboť obsah rokování byl spíš bulvárního než trestněprávního rázu. Pro dokreslení banánových poměrů na Slovensku dodejme, jak policie odůvodnila odposlechy – podezřením na pytláctví, opoziční politici se jim pod štěnice přimotali čirou náhodou.

Prokuratura a „elitní“ policejní jednotky svou práci dovedly k finále loni v létě, těsně před volbami, nejprve opětovným zatčením bývalého policejního prezidenta a tehdy kandidáta Smer Tibora Gašpara, jednak akcí Rozuzlení. Během ní hoši z NAK vtrhli k řediteli kontrarozvědky, na policejní inspekci, na Národní bezpečnostní úřad. Opět měli políčeno na organizovanou skupinu řízenou Smerem, který údajně skupinu financuje z černého fondu. Opět se nepodařilo prokázat vůbec nic. Pro potřeby našeho článku nesmíme opominout, že tehdejší policejní prezident spuštění zátahu oznamoval pod kresbou Martiny Kušnírové a Jána Kuciaka, kteří z obláčků na nebi dolů vzkazují: „Nevzdávejte se.“

Válka na Ukrajině

Vedle policajtské roviny získala honička na Fica časem ještě rovinu geopolitickou. Souvisí s válkou na Ukrajině, kdy opoziční politik jediný začal formulovat názor většiny Slováků. Ti do této války nechtějí být zataženi, i proto, že za její vznik kromě Ruska viní i USA a jejich vojensko-bezpečnostní rejdy na Ukrajině. Fico se až vyžíval v rozbíjení kýče kolem všeho ukrajinského, například s oblibou tematizoval živou tradici ukrajinského fašismu. Ale za jeho vlády se ve skutečnosti zvýšily dodávky dělostřelecké munice na Ukrajinu (ze soukromé továrny ve středoslovenských Novákách). Munice ze Slovenska tak dnes podle neoficiálních zpráv kryje až dvacet procent ukrajinské spotřeby.

Premiér je neoblomný v jedné věci – nechce Ukrajinu v NATO a přimlouvá se za snahy o mírová jednání s Ruskem – což i ve válečnickém táboře právě odtabuizoval český prezident.

Přesto je Fico rutinně nazýván proruským politikem, což nemá znamenat jen zahraničněpolitickou orientaci. Předseda PS Michal Šimečka se loni před volbami děsil toho, že Fico „dostane Slovensko do izolace a situace jako Orbánovo Maďarsko, kde je ohrožena demokracie jako taková“. A z takové zásadní hrozby už je třeba vyvozovat závěry nejen vůči politikům, ale vůči celé jedné části společnosti. Šimečkův otec Martin v komentáři pro Denník N otištěný den po atentátu o voličích vládních stran uvažuje takto: Hlasovali s „vědomým úmyslem prosadit vládu krajní pravice. (...) Ano, jednou už třeba krajní pravici fandit nebudou“, jenže „i mnozí voliči Adolfa Hitlera se od něho posléze odvrátili, ale jací lidé to byli v době, kdy ho volili a zachovávali mu věrnost?“

Demokratství

Nakonec zopakujme, že odpovědnost, ani přímou, ani politickou, za útok na Roberta Fica progresivní tábor nenese. Odpovědnost je celá Juraje Cintuly. Ale když se teď střední Evropa rozezněla obavami, zda nejsme krok od občanské války, třeba by stálo za to šetřit slovy jako kolaborant s Putinem, proruská síla, americká agentka – a hlavně přestat dělit politické strany na demokratické a nedemokratické. Je to když už ne životu nebezpečné, tak bezpochyby nesmírně sprosté.