Spojené státy počítají s tím, že v příštím fiskálním roce přijmou 110.000 uprchlíků z celého světa, což bude téměř třetinový nárůst proti letošku. Informovala o tom agentura AP s odvoláním na prezidenta Baracka Obamy. Nárůst souvisí se syrskou krizí a konflikty v Iráku a Afghánistánu, v případě volebního vítězství Donalda Trumpa se však může trend výrazně obrátit.
Americký prezident Barack Obama, který je na návštěvě Číny, se setká se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem. Bílý dům označil program jednání obou hlav států za nabitý, Obama chce s čínským prezidentem zhodnotit všechna důležitá témata vzájemných vztahů za posledních osm let, a to včetně citlivých záležitostí, jako jsou území nároky Číny v Jihočínském moři, americká obvinění Číňanů z kyberšpionáže či postoj Pekingu k dodržování lidských práv.
Nedávno skončené nominační konventy amerických politických stran nebyly ty nejkatastrofálnější v dohledné historii. Kvalit roku 1968, kdy se v Chicagu bojovalo v ulicích, nedosáhly. Oba nicméně ukázaly strany méně sjednocené za svým kandidátem, než bývá zvykem.
Ve stejný den, kdy Írán propustil čtyři americké vězně zadržované v Teheránu, přiletělo do země neoznačené nákladní letadlo, které vezlo 400 milionů dolarů naložené na paletách. Transakci Obamova administrativa potvrdila, ale odmítá, že by šlo o výkupné. Jde prý o vyrovnání 40 let staré zbrojní dohody s Íránem. Informoval o tom list The Wall Street Journal.
Barack Obama nečekaně silně vstoupil do předvolební kampaně na straně demokratky Hillary Clintonové s prohlášením, že její protivník Donald Trump je „žalostně nepřipraven,“ aby se stal prezidentem Spojených států.
Ač se nabízely paralely s návštěvou Kuby, květnová cesta amerického prezidenta Baracka Obamy do Vietnamu nebyla zdaleka tak historická.
S tím, jak se Obamovo funkční období chýlí ke konci, se začínají objevovat čím dál otevřenější bilancující „zpovědi“ členů administrativy i prezidenta samotného. Po článku Jeffreyho Goldberga o „Obamově zahraničněpolitické doktríně“ v magazínu The Atlantic vzbudil podobný ohlas profil Obamova asistenta Bena Rhodese v New York Times od Davida Samuelse. Plný titul tohoto osmatřicetiletého muže zní náměstek poradce pro národněbezpečnostní otázky pro strategickou komunikaci a psaní projevů.
Britský intelektuál, znalec islámu, „skeptický muslim,“ spisovatel a vydavatel Ziauddin Sardar jde při rozplétání kořenů mnohem dál.
Minulá neděle přinesla asi nejméně překvapivou zprávu americké politiky roku 2015: Hillary Clintonová oznámila, že hodlá kandidovat na prezidentský úřad. „Tak ať už to máme za sebou“ – tato věta podle četných zpráv vystihovala náladu v jejím táboře už měsíce. Vystihuje silná místa i slabiny její kandidatury zároveň.
Lze si představit zahraniční politiku amerického prezidenta víc zaskočenou dějinami, než je zahraniční politika Baracka Obamy vůči Iráku a Sýrii? Neklamnou známkou katastrofy je, že v posledních měsících nepřicházela nejtvrdší kritika ze strany republikánské opozice, ale ze strany bývalých činitelů samotné Obamovy administrativy.
Možná to tak muselo dopadnout. Když Barack Obama kandidoval na prezidenta, vzbuzoval u části nejen americké veřejnosti naděje, které nebyly realistické. Kampaňový slogan Yes, we can zlidověl, respektive vypůjčily si ho desítky marketingových kampaní – stejně jako jeho stylizovanou červeno-modro-bílou podobiznu od Sheparda Faireyho.
