V současném byznysu existuje liga výjimečných, kteří mají pardon z placení daní a na něž se nevztahují ani pravidla pro monopoly a dominantní hráče na trhu. Pro svoji výsadní roli ani nepotřebovali nikoho lobbovat nebo korumpovat, jako to dělají na cestě k úlevám nejrůznější oligarchové nebo mocné koncerny. Díky své přelomovosti a vydělávání peněz v úplně neprobádaném terénu jen dokázali politikům utéct o kilometry napřed. Ti teď přesně podle pravidla, že šelmy mívají obrovský náskok před lovci, hledají cesty, jak technologické firmy přimět, aby fungovaly podle stejných pravidel jako ostatní podnikatelé. To znamená, aby platily daně a nezneužívaly své dominantní postavení. Evropa tady zaostává víc než Amerika i další vyspělé země.

O pozdním daňovém lovu technologických šelem budou dnes jednat v Tallinnu ministři financí Evropské unie. Na stole budou mít studii, kterou zpracovala expertní komise pro firemní daně pod vedením nizozemského socialistického poslance Paula Tanga.

Ta tvrdí, že jen dva nejsilnější technologičtí hráči – Google a Facebook – připravili Evropany pouze v letech 2013 až 2015 na daních o 5,4 miliardy eur (asi 141 miliard korun). K výpočtu došla tak, že srovnala, kolik obě technologické firmy zaplatí na daních v porovnání se svými tržbami v Evropské unii a na ostatních světových trzích, kde působí.

Google odvedl mimo Evropu 9 procent ze svých tržeb. V Evropské unii jen 0,82 procenta. To ale ještě není nic proti Facebooku, který na trzích mimo Evropu odváděl mezi 28 a 34 procenty svých tržeb. V Evropské unii 0,03 až 0,10 procenta (ne, to není překlep).

Když se výška zaplacených daní napočítá v Unii podle neevropské úrovně, jsme na oněch 5,4 miliardy eur za roky 2013 až 2015. Zprávu přinesla agentura Reuters, jejíž reportéři dostali příležitost do dokumentu nahlédnout.

Google a Facebook toho dosahují velmi jednoduše a legálně, protože všechny své zisky z trhů v Evropské unii daní buď v daňových rájích, jako je Lucembursko, nebo v zemích s velmi nízkými daněmi, jako je Irsko.

Tam mají sídla a bez ohledu na to, kde žijí jejich zákazníci, vystavují irské faktury. Současné zákony totiž dovolují platit daně tam, „kde jsou firmy fyzicky přítomny a mají tam daňové sídlo“. Takže když si francouzská, česká nebo švédská firma koupí u Facebooku reklamu, provozovatel sociální sítě ze zisku z ní nezaplatí peníze do státní kasy v Praze, Paříži nebo Stockholmu, ale v Dublinu.

Virtuální byznys je jedinou branží, kde se dá tato legální daňová optimalizace s „fyzickou přítomností“ provádět. U firem, které prodávají fyzicky zboží nebo služby, je zřejmé, že zisky za prodej auta nebo právní služby kasírovaly v Berlíně nebo Bratislavě. A musí tam z nich odvést daně, nebo si alespoň nějakým stylem převádět zisky z jedné země do druhé, což se ale zpravidla neobejde bez daně z dividend a spol.

Argument, že v konkrétní zemi, kde prodávají své služby, nejsou fyzicky přítomny, Google a spol. ve sporech se státy vytahují pravidelně. Naposledy před touto argumentací v červenci kapituloval Správní soud v Paříži. Francouzská vláda u něj žalovala Google za to, že jí za rok 2005 až 2010 dluží na daních 1,1 miliardy eur (asi 26 miliard korun). Francouzští prokurátoři začali Google vyšetřovat v roce 2015. V roce 2016 udělali zátah v jeho pařížských kancelářích. Soudci ale dospěli k závěru, že získané dokumenty o kontraktech s francouzskými zadavateli reklamy neprokazují „permanentní přítomnost“ Googlu ve Francii. Vláda se odvolala. Výsledek se ale očekává tak do dvou tří let. Pak ještě může přijít další odvolání ke Správní radě, což celý proces Francie versus Google natahuje na pět let, během nichž bude technologická firma dál platit ze svých francouzských obchodů daň na úrovni 0,82 procenta tržeb, devětkrát nižší než mimo Evropu.

Technologické daňové právo se zjevně stává jednou z nejperspektivnějších branží vůbec. Facebook, Google a spol. budou investovat velké peníze do právní argumentace, na níž jim visí miliardy.

Na příběhu lovu daní technologických je pozoruhodné, jak nové technologické velkokapitalisty pardonuje kdysi antikapitalistická levice. Ta se vždycky s obrovskou vervou pouštěla do útoků na banky, velké nadnárodní firmy a daňové ráje jako symboly globalizace. Teď největší ikony současné globalizace nechává v klidu bohatnout, vyhýbat se daním a bez pravidel válcovat konkurenci. Může to mít dvě vysvětlení, která se nejspíš navzájem doplňují. Progresivní levice všechny ty novinky a vychytávky od Googlu a Facebooku, které „jsou zadarmo“, považuje za přirozenou součást svého světa a své každodennosti. Nesymbolizují pro ni peníze.

A technologičtí miliardáři si dávají hodně záležet na tom, aby ten dojem podporovali a působili jako stylový protiklad snobských bankéřů s drahými auty, obleky a okázalým životním stylem. Google a Facebook, to je uvolněnost, neformálnost, mikiny, trička, roláky. Jen aby za tím nebyly cítit peníze. A tomu podpora té správné progresivní agendy, čítající „vypínání těch nesprávných názorů“, na čemž se třeba majitel Facebooku Mark Zuckerberg dohodl v roce 2015 s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Nebo vyhazov programátora z Googlu za to, že si dovolil zapochybovat o tom, že ženy mají na některé posty v technologiích stejné dispozice jako muži. Šéf Googlu, nejlépe placený manažer ve Spojených státech Sundar Pichai, kvůli tomu přerušil dovolenou a vrátil se vyhazovu osobně asistovat.