Dění kolem nahrávek konverzací Andreje Babiše s někdejším novinářem Markem Přibilem až nepříjemně jasně zachycuje ducha zdejší mediálně-politické sféry – nebo její významné části. Všechny hlavní postavy té frašky, jakkoliv mohou jedna vůči druhé vystupovat antagonisticky, mají jednu podstatnou věc společnou – důležitost, ach, tak velikou. Ta je taky může činit snadno manipulovatelnými, což zřejmě byl i případ Marka Přibila.

Je tu (bývalý) vicepremiér, který na podřízeného novináře dělá dojem bláboly o superšpionce s parametry supermodelky, „blondýnce“ Radmile Kleslové, a všech těch údajných „dýlech“, které byly třeba ještě před revolucí uzavřeny v Moskvě nebo kde. Ve zjevné snaze předvést se jako člověk, který vidí za kulisy, je zasvěcený a ví, jak to chodí, a hlavně ví, že všichni jsou špinaví, nejsou žádní hrdinové nebo prostě jenom stateční lidé, dlouholetý disident nebo straník z podniku zahraničního obchodu, vsjó ravnó, jak říkali sovětští soudruzi.

Je tu přeuctivý novinář, který o světě taky ví svoje nebo by rád, aby si to o něm ostatní mysleli, je přesvědčený, že jeho banální moudra zaslouží být sepisována do otravných a užvaněných knih. Teď v rozhovoru pro DVTV vypráví, že by se rád uplatnil ve vydavatelském světě a s Babišem se scházel proto, aby z něj vymámil podporu pro odstartování knižní řady pod hlavičkou vicepremiérova podniku. Taky věří, že vidí věci, jak se skutečně mají, jeden z mála, český intelektuální život dostane pořádnou vzpruhu, až se do něj naplno zapojí...

Pak je tu prý jakási skupina bývalých i činných policistů. Podle zjištění týmu Janka Kroupy z Českého rozhlasu posílá přes novináře kompro na konkurenci Babišovi. Důstojník jménem Bronislav Šabršula dokonce tvrdí, že byl autorem některých Přibilových článků. Zjevně další literární talent, trochu překvapivé u člověka, jenž se do veřejného povědomí dostal tím, že byl nalezen spící v autě veprostřed křižovatky, a tím, že se měl chovat neurvale k jiným hostům na myslivecké zábavě. A pak je tu ještě někdo, kdo celou tu legraci nahrál a anonymně vypustil do veřejného prostoru. Jistě, dá se to vysvětlit tak, že proti Babišovi je možné bojovat jenom Babišovými zbraněmi. Zní to ale podezřele snadně. Podle komentátora Martina Fendrycha z Aktuálně.cz jsou právě tyhle metody důvodem, proč šéfovi ANO po vládní krizi a zveřejnění nahrávek stouply preference. Lidé prý nechtějí „estébácké metody“, které jim připomínají nenáviděný minulý režim. Obávám se, že si Martin Fendrych českou veřejnost trochu idealizuje. Část veřejnost i voličů ANO nemusí na obsahu nahrávek shledávat nic špatného, sdílejí s AB víru ve špinavost všech a všeho, nakonec i tu demokracii mohou vnímat podobně, i toho Havla a pravdu a lásku... Líbí se jim, co slyší. Možná s Babišem, Přibilem a dalšími sdílejí tu ukřivděnou důležitost, přesvědčení, že hrají hlavní roli v bondovce, které jim brání nahlédnout, že účinkují v nějakém pozdním a méně povedeném pokračování Bláznivé střely.