Individualismus, tedy nevyvážená péče o sebe samotného bez většího ohledu na okolí, se promítá i do vyšších komunitních a národních úrovní, takže heslo „America first!“ se dá vztáhnout i na sebe samého či místo, kde žiji. Tento trend se kříží s krátkodobostí a částečností pracovních úvazků, takže obrovské množství lidí všude na světě žije v něčem, co se eufemisticky nazývá „nestandardní pracovní zařazení“. Tento typ zaměstnání bude charakteristický pro čtvrtou průmyslovou revoluci (4IR), která kolem nás porůznu začala. Za první průmyslovou revoluci bývá považován nástup parního stroje (1784), druhá revoluce je spjata s celkovou industrializací a urbanizací (1890); lety do kosmu (1969) předznamenávají třetí průmyslovou revoluci a nyní začínáme žít v něčem jiném. Ponechme stranou technickou stránku věci a podívejme se na to, co tato vývojová fáze dělá se společností.

Především dochází k postupné erozi systémů sociální péče, které byly navrženy jako ochrana před chudobou, nezaměstnaností a vysokým věkem. Globalizace přinesla výrobu v dalekých zemích, takže například Čína i se svou obrovskou pracovní silou najímá cizí dělníky, aniž by jim platila na penzijní systém. V mnoha firmách všude na světě – a to třeba i na amerických univerzitách – roste počet lidí, kteří nejsou kmenoví zaměstnanci se všemi běžnými benefity, ale pracují externě na krátké úvazky, žijí v mnoha případech stylem „z ruky do úst“, a co přinese budoucnost, budou řešit teprve, až se to stane. Společnost jako celek začíná stále víc uvažovat krátkodobě.

Stárnutí populace není jen evropský problém, ale také třeba čínský, kde porodnost z 5,7 v roce 1969 klesla na současných 1,6, takže v roce 2050 bude v Číně třikrát tolik starých lidí. OSN očekává, že náklady na penze a zdravotní péči se v roce 2050 celosvětově zdvojnásobí. Například v Chile, kde se výrazně prodloužil věk, se udává, že muži by na penzijní pojištění měli odvádět 18 % svých příjmů (ženy 14 %), aby se vůbec udržela skutečná výše dnešních penzí. Reálný odhad je ten, že penze budou během dalších třiceti let poloviční, pokud se systém nezmění. Vůbec nejdramatičtější je situace v Indii, kde se počet pracujících od roku 1991 zvýšil o 300 milionů, ale bylo vytvořeno jen 130 milionů nových pracovních míst.

V současnosti pracuje 93 % Indů v zaměstnáních bez sociální ochrany! V Evropě je problém stárnutí nejvíc viditelný v Německu. Firmy jako BMW již předem plánují, že budou zaměstnávat lidi nad 65 let věku, a to třeba jen na několik hodin denně, a s předstihem přizpůsobují pracovní prostory starším a fyzicky méně výkonným lidem. Odchod do důchodu přestává být v životě jedince okamžikem typu „zítra půjdu do důchodu“, ale stává se dlouhodobým, postupným procesem odcházení.

Většina předkládaných návrhů se týká zjednodušení systému a různých způsobů kompenzace. Dánsko navrhlo model, podle nějž firmy mohou jednoduše nabírat a propouštět pracovníky, ti jsou zato poměrně velkoryse chráněni v období, kdy hledají nové zaměstnání. Experimentuje se s negativní příjmovou daní, kdy lidé s nízkými výdělky dostávají od státu přilepšení. V indickém státě Madhjapradéš proběhl pokus, při němž každý člen vesnice dostával bez jakýchkoliv dalších podmínek po dobu 18 měsíců finanční podporu. Ukázalo se, že v těchto vesnicích se zlepšil přístup k pitné vodě, vzdělávání a další faktory. V Indii také pozorujeme nový jev, jímž je dlouhodobý masivní dobrovolný spotřebitelský bojkot zahraničních, například čínských výrobků, aby víc peněz zůstávalo v domácí ekonomice.

I v Česku se objevují zajímavé, ale málo publikované projekty, jako jsou např. MAS, malé akční skupiny, podporované ze strany ministerstva zemědělství. Cílem je zejména na vesnicích, ale brzy se to začne týkat i měst, dát lidem dejme tomu nad 60 let možnost pracovat v nějaké komunitě, kde člověk nalézá jakýsi další smysl života, a navíc si přivydělá. Časem si umím představit podobné projekty i pro mladé městské obyvatelstvo. Zkušenosti jsou pochopitelně rozporuplné, protože některé skupiny se ve věku „sebezahleděnosti“ prostě povedou, zatímco jiné ne.

Pokud si představíme další růst populace, o něco nižší kupní sílu obyvatel, kteří většinu svých výdělků dají za teplo, jídlo a bydlení, a dále automatizaci výroby, vidíme obrovskou armádu nezaměstnaných, částečně zaměstnaných a celkem nechráněných pracujících, a to včetně nadaných mladých lidí. Analýzy ukazují, že i problémy tohoto typu se dají zvládnout, ovšem za tu cenu, že čtvrtá průmyslová revoluce bude doprovázena hlubokou ekonomickou a sociální proměnou.

Čtvrtá průmyslová revoluce (4IR)

Teprve poté, co jsme si ujasnili, že další kolo průmyslové revoluce (4IR) neznamená nový typ mobilního telefonu, ale přestavbu lidských vztahů, se pojďme podívat na některé organizační a technické aspekty. Nové výrobky znamenají nové normy a jiné způsoby ochrany spotřebitelů, možná i celé společnosti, takže dělat revoluci, aniž by si člověk předem uvědomil, jak ji usměrňovat, je nerozumné. Vzniknou i zcela nové problémy, třeba s pojištěním automobilů bez řidiče, které nevyhnutelně musí občas bourat. Kdo bude vinen? Který počítačový program?

Zpráva Světového ekonomického fóra proto upozorňuje, že rizik spjatých zejména s 3D tiskárnami, biotechnologiemi a zbraňovými systémy je tolik, že potřebujeme nové způsoby řízení. Historická zkušenost totiž ukazuje, že nové vynálezy si jdou svojí, zpočátku neodhadnutelnou cestou. Celkové očekávání je optimistické, tedy že zisky převáží nad ztrátami. Většina nových technologií už je v našem světě nenápadně přítomna. Počítačové programy ve vašem automobilu jsou zárodkem automatizovaného řízení.

Velké firmy jako Microsoft natolik věří v budoucnost umělé inteligence (AI), že si už nekupují významné profesory, ale finančně ovládají celé univerzity. Výzkumníci si s určitým překvapením uvědomili, že stroje řízené AI se často nechovají jako lidé. Pokud mají v programu zvítězit, chovají se tak bez ohledu na přiměřenost. Je pravděpodobné, že USA a tradiční evropští výrobci sofistikovaných zbraní si delší dobu udrží technologickou převahu a mohou ve světě získat mnohem větší moc. Kdybych byl relativně chudý Rus nebo Íránec a bál se západní převahy, neinvestoval bych do robotů, ale do hackerů a neútočil bych na zbraně nepřítele, nýbrž snažil bych se ochromit dodávky vody a energie pro obyvatelstvo. Možná bych začal méně drasticky útokem na banky, bankomaty a firemní či osobní konta s cílem způsobit ekonomický chaos. Nejslabším článkem řetězu nejsou armády, ale ta nejobyčejnější infrastruktura.

Některé AI systémy jsou zaměřeny na průběžné učení, které probíhá třeba tak, že si samy stahují, a to podle vlastních klíčů, informace z internetu. Nevíme, co všechno se tam naučí. Určitě to nebudou jen techniky útoku, ale také obrany. To je jeden z důvodů, proč vývoj AI nemůžeme zastavit. Celkem jistě budeme přicházet o část soukromí. Všimněte si však, že celý tento úžasný i znepokojivý pokrok se děje v prostředí, jež není regulováno. AI stroje zatím téměř nikdy nemají v programu prvky jako odpovědnost či etické chování. Ono je také složité naprogramovat stroj, aby se choval jako člověk, protože lidé jsou rovněž iracionální, malicherní a zlobní. K nějaké regulaci zřejmě začne docházet až v momentu, kdy se něco stane.

Robot na vycházce do lesa na houby

Vývoj pravděpodobně ještě delší dobu zůstane u zvládnutelných chytrých strojů, které budou řešit jeden určitý problém, jako je řízení provozu, takže vytváření obecné umělé inteligence (AGI) podobné lidské kultuře se nejspíš odloží, protože lidé získávají část zkušeností, a tím i inteligence tak, že se dotýkají světa a pracují s ním. Dokud roboti nebudou chodit na vycházky do přírody či dýchat, nejspíš se nikdy nestanou „lidmi“. Japonci testují speciální elektroencefalografy (EEG), které měří „mozkovou“ aktivitu a dráhu signálů u strojů.

Přeci jen některé signály jsou varovné, například v letech 2010 a 2015 způsobily chytré systémy krátké, ale nebezpečné pády akcií. Je pak těžké důvěřovat systémům, do nichž „nevidíme“. Experimentální účet na Twitteru zřízený pro chytrý stroj musel být ukončen, protože stroj dělal společensky nepřípustné narážky či se choval rasisticky. Když berete ze sítě běžné informace, stává se, že i stroj se naučí předsudkům a nevhodnému chování.

Hloupé sítě

Dříve byla železnice železnicí a vodovodní potrubí zase jenom potrubím, ale teď se staly i kanálem, kudy proudí informace. Smíchaly se tak dvě oddělené funkce – v tomto případě doprava a řízení dopravy. To přináší obrovské možnosti, ale i své vlastní problémy, protože lokomotiva se zkřížila s počítačem. Vlastníci velkých sítí, jako je například železnice nebo plynovod, obvykle mají téměř monopolní postavení, takže jakákoliv chyba může vyřadit celostátní síť.

Naštěstí zároveň funguje opačný mechanismus – například fotovoltaické panely či sběr vody ze střechy umožňují částečné odpojení se od centrálních zdrojů. Je velkou otázkou, zda technologie nepůjdou z „globálního“ do „lokálního“ měřítka. Současné firmy jsou většinou pod tlakem výrobní tradice, která upřednostňuje velká řešení typu „automobil pro každého“. V mnoha případech je nástup čtvrté průmyslové revoluce prostorem pro váhání. Je lepší přenášet data skleněnými vlákny, kvůli nimž rozkopete celé město (nebo investujete velké peníze do přijatelnějších kolektorů), či by se mělo počkat na přenos dat vzduchem? Má cenu dostavět Temelín, anebo počkat, zda se podaří vyřešit skladování energie?

Většina rizik spočívá v propojenosti sítí a strojů, takže jeden z trendů je opětovné rozpojení. Nezdá se, že by se jednalo o příliš rozšířený model, protože pro 4IR je právě typické vytváření informačních supeklastrů. A to jsme ještě nemluvili o přírodních katastrofách. Velké říční povodně, jakými je Čína pověstná, mohou ohrozit až 100 milionů lidí a stát až 60 % národních zisků.

Dům ozvěny

Z výše uvedeného textu je doufám jasné, že se nepokoušíme „věštit, co nás čeká a nemine“, ale zvýšit schopnost porozumět světu. Ze svého osobního hlediska vnímám jako nejvíc nebezpečný vnitřní faktor polarizaci společnosti, jež žije ve svých vlastních „domech ozvěny“, kde přijímá ty zprávy, které se jí líbí, a odmítá vše ostatní. Všichni společně pak čekají na příchod Zachránce a každým rokem o kousek víc nenávidí vlastní vlády. Varovný je rovněž trend k sebestřednosti, která má kolektivní, až národní charakter. Koho dnes nejenom z lidí, ale i vlád zajímají Spojené národy a další mezinárodní instituce? K nejzávažnějším vnějším rizikům patří klimatické změny a nezvládnuté klimatické krize.

Na druhou stranu jsou ve společnosti téměř neviditelně rozptýleny zárodky malých kreativních skupin, nové typy solidarity k lidem i k přírodě a zřejmě se hluboko pod povrchem dřívějších institucí či mimo ně objevují semena nových kultur a spiritualit.