Třináctého července, den před masakrem v Nice, vystoupil před poslanci francouzského parlamentu šéf civilní rozvědky Patrick Calver. Pro zastánce politické korektnosti a lakování vyhrocující se společenské atmosféry v Evropě narůžovo musela být jeho řeč lehce šokující.

Taková otevřenost není u politiků, úředníků ani lidí ze zpravodajských služeb standardem. „Kvůli rostoucímu počtu sexuálních útoků islámských migrantů se všude zvyšuje extremismus. Jsme na hraně občanské války,“ varoval Calver.

Větším rizikem než terorismus je podle něj v této chvíli pro Francii konfrontace mezi muslimskými extremisty a identitární krajní pravicí. Situace ve Francii se ocitla, na „hraně nože“. „Myslím, že se nevyhneme konfrontaci. Ještě jeden dva teroristické útoky, a stane se to. Naším úkolem je to předvídat a snažit se neutralizovat agresivní skupiny,“ řekl Calver v rozhovoru pro deník Le Figaro.

Pár hodin nato přišel masakr v Nice, kde islamista zabil kamionem 86 lidí. Došlo na Calverova slova. Od té chvíle se začala už tak napjatá atmosféra ve francouzské společnosti vyhrocovat.

Pět dní poté pobodal sedmatřicetiletý Maročan v kempu v jihofrancouzských Alpách ženu a její tři dcery ve věku osm, dvanáct a čtrnáct let. Všechny byly těžce zraněny. Podle francouzské televize TF1 mu vadilo, že měly krátké kalhoty. Úřady odmítly motivy útoku komentovat.

Pak přišel zákaz zahalování žen v několika městech od Cannes po Nice na Azurovém pobřeží a na Korsice. Francouzský Nejvyšší správní soud vyhlášky, které burkiny a další zahalovací koupací svršky zakazovaly, zrušil. Označil je za protiústavní. Francouzské zákony zatím zakazují jen šátky ve školách a burky a nikáby zahalující tvář v ulicích. Na pláže a zahalování se zatím zákon nevztahuje.

Podle průzkumu společnosti IFOP pro deník Le Figaro podporuje zákaz burkin 68 procent mužů a 60 procent žen. Jen šest procent uvedlo, že souhlasí s volností pro nošení muslimských plavek, zbývajícím 30 procentům to bylo jedno.

Jiná už byla situace mezi mladými lidmi ve věku 18 až 24 let, kde 24 procent podporovalo nošení burkin. To může odrážet na jedné straně liberálnější přístup mladých lidí k oblékání ve stylu, ať si každý nosí, co chce. Na druhé straně to může být nebezpečným signálem, že s klesajícím věkem jsou francouzští muslimové čím dál méně integrováni do společnosti a žijí i mentálně v muslimských ghettech.

Po zákazu burkin přinášela francouzská média příběhy, jak se muslimské matky běžně dlouhé roky koupou v bikinách, ale jejich dospívající dcery už odmítají chodit na pláž odhalené a žádají burkiny. Je to dost nebezpečný důkaz integrace naruby.

Do toho přichází útok skupiny mladíků na dvě rodiny s dětmi, které se projížděly na kole nedaleko jihofrancouzského Toulonu. Ženy na sobě měly kraťasy, což bylo motivem slovních útoků a urážek ze strany mladíků. Když se jich jejich partneři zastali, agresoři je před očima jejich dětí ztloukli tak, že skončili v nemocnici. Úřady zatím identifikovaly dva ze skupiny asi deseti násilníků. Neuvedly ale nic o jejich identitě, původu ani vyznání. Podle francouzských zákonů jsou všichni, kdo mají občanství, Francouzi. Původ či vyznání se nesmí evidovat ani v žádných statistikách.

Calverova slova o napětí provokovaném sexuálními útoky se bohužel naplňují velmi rychle.

Zásadní bude, jak na to francouzská společnost zareaguje. Francie, na rozdíl od Velké Británie nebo Německa, vždycky oficiálně tvrdě tlačila na integraci. V praxi ale ten tlak nezvládala a značná část její muslimské populace končila odříznutá v předměstských ghettech, kde se radikalizovala.

Integrace znamená a vždy znamenala, že se respektují pravidla země, do níž přistěhovalec přichází. Nikoliv že země respektuje pravidla, která si s sebou přináší. Ve Francii byly šortky a bikiny součástí kultury už v době, kdy do ní přistěhovalci přicházeli. Bohužel se tam příliš dlouho tolerovalo, že se nepřizpůsobují.

Céline Pinaová, bývalá regionální zastupitelka v Paříži, o tom letos v dubnu napsala knihu Silence coupable (Provinilé mlčení). Je přesvědčena, že právě oděv je první linie, na níž chtějí muslimští přistěhovalci pootočit Francii svým směrem. „Burkiny, rozšiřující se zahalování tváře, útoky na ženy v šortkách a drsné zmlácení jejich partnerů, kteří se je snažili bránit, vycházejí ze stejné logiky. Chtějí udělat z ženského těla sociální a politickou otázku, a otestovat tím, kam až je společnost ochotná zajít,“ napsala Pinaová po útoku v Toulonu v Le Figaro.

Ve Francii jsou v květnu prezidentské volby. Marine Le Penová z Národní fronty, která dlouhodobě vede průzkumy, i adept na kandidáta pravicových Republikánů Nicolas Sarkozy už slibují změnu ústavy, jež usnadní prosazování integrace a francouzských pravidel. I v symbolech, jako je oblékání.

Jasná a tentokrát už důsledně vymáhaná pravidla jsou jedinou cestou, jak snížit napětí a hrozící civilizační střet odvrátit.