Je to paradox. O věcech, které jsou nám vzdáleny a ovlivňují nás jen velmi málo, se ve veřejné debatě dozvíme spoustu detailů a uslyšíme spoustu silných, ostrých, razantních názorů. O věcech, které se nás bezprostředně týkají a silně mění společnost, se naopak často dozvíme jen velice málo.

Klasickým příkladem je rozdíl mezi ruskou a domácí propagandou. Kremelská propaganda je v českých médiích skutečně důkladně rozpitvávána. Kdo chce, může si přečíst spoustu článků o kremelských webech, televizích, trollech a agentech. Přestože je to něco, co má na českou společnost velmi malý vliv. Průzkumy dlouhodobě a jednoznačně ukazují, že jsme opravdu k Rusku a Rusům velmi kritická společnost. Tento stav trvá dlouhodobě, navzdory k Moskvě velmi servilním postojům současného prezidenta Miloše Zemana. Nejdůvěryhodnějšího politika v zemi.

Nesrovnatelně méně pozornosti se ve veřejné debatě věnuje propagandě tuzemské provenience a jejím mechanismům. Ve velkém ji provozují média patřící ministrovi financí Andreji Babišovi. Ostatní se už jen z velké části podvědomě stávají distributory příběhů, které babišovská média vyrobila a vypustila do oběhu. Ty 2,7 miliardy korun, za něž si Andrej Babiš pořídil vydavatelství Mafra s Mladou frontou DNES a Lidovými novinami, bylo jeho nejlepší životní investicí. Tolikanásobnou míru návratnosti v tak krátké době je v Evropě těžké pohledat.

Základním principem babišovské propagandy je, že se absolutně potlačí zprávy o jakýchkoliv pochybeních Andreje Babiše a jeho lidí. Není to tak prosté a primitivní, že by se v těch denících neobjevily vůbec. Jsou tam. Na malém prostoru, pečlivě zasunuty na vnitřní strany. Často dokonce doplněny vůči Andreji Babišovi ostrými komentáři. On pak může velmi snadno říct: Koukněte, jak jsou nezávislí, samozřejmě že píšou o vyšetřování dotačního podvodu na Čapím hnízdě nebo o obžalobě mé firmy Agrotec za manipulaci se státními zakázkami. Vždyť po mně jdou víc než kdokoliv jiný. To je jedna z důležitých metod babišovské propagandy. Kdyby ty umně zakomponované zmínky nebyly, noviny by vypadaly nevěrohodně a Babišova investice by se znehodnotila.

Problémy Babišových oponentů se naopak pečlivou „investigativní“ prací vyhledávají, zveličují a manipulují. Velmi dobře se to dá ukázat na aktuálním příběhu nákupu bytu ministra vnitra Milana Chovance. Pořídil ho už loni. V Babišově Mladé frontě DNES se ale případ objevuje teď. Krátce poté, co Andrej Babiš přes masivní nasazení svých Lidových novin prohrál s Chovancem souboj o reformu policie. Věcným vítězem je ministr vnitra. Stále ale není zřejmé, kdo vyhrál mediálně při přesvědčování veřejnosti. Jeden průzkum ukázal, že se po případu reorganizace policie sociální demokraté poprvé od parlamentních voleb dostali v preferencích před babišovce. Další dva naopak signalizují posílení Babišova ANO. Průzkum důvěryhodnosti ukázal pád Babiše i Chovance. Nejspíš klasický projev toho, že lidé nemají rádi konflikt.

Andrej Babiš si není jistý, kdo je vítězem. Proto je potřeba nasadit média a Chovancův byt. Nesrovnalosti při nákupech bytu jsou klasickým evergreenem, na nějž lidé zabírají. Padl na něm zesnulý Stanislav Gross. Potíže s ním měl Miroslav Kalousek i Bohuslav Sobotka. Byt je z pohledu propagandy ideální. Řeší to každý, je to představitelné. Babišovo inkaso dotací a veřejných zakázek za desítky miliard korun je abstraktní. Potvrzuje to staré politické pravidlo, že vás nikdy nezničí problematické miliardy, nýbrž miliony.

Chovanec si měl plzeňský byt pořídit za 3,1 milionu korun. Prodávali ho manželé, jejichž firma byla dávno před Chovancovým nástupem na vnitro dodavatelem pro policisty a hasiče. Babišův deník staví konstrukci, že cena je na poměry neadekvátně nízká. Ještě loni podobnou konstrukci u horské boudy Chovancova poradce Miloše Růžičky opíral o hodnocení ceny z úst konkrétních realitních makléřů. Jeden ze dvou se vzápětí ozval, že dal jen obecný komentář a autor jeho výrok manipuloval. U Chovancova bytu už proto nejsou žádná jména konkrétních makléřů, jen obecné prohlášení. „Jenomže Mf DNES měla také odpovědi ze čtyř realitních kanceláří, které nezávisle na sobě uvedly, že podobné byty, jako má ministr Chovanec, se v západočeském městě prodávají 1,5 až 2krát dráž.“ Žádná jména, žádné značky. Nejspíš poučení z případu Růžička.

Případ je ve stadiu tvrzení proti tvrzení. Babišův deník říká, že byt je pod cenou, a nedává pro to žádný důkaz. Chovanec tvrdí, že cena je normální. Média, která se snaží být korektní, to převezmou v tomto rádoby neutrálním vyznění. V člověku, který nemá čas hrabat se v cenových mapách plzeňských nemovitostí, se už ale usadí dojem, že i Chovanec má nějaké potíže s bytem. Princip účinné propagandy je právě v tom, že pracuje s dojmy a podvědomím.