Tuzemská pravice utrpěla druhou porážku v řadě, nemá věrohodného kandidáta na prezidenta, proto volá na pomoc legendární postavu z minulosti. Je to vedle Klause jediný pravicový politik, který dokázal vyhrát velké volby, dokonce přitom získal pro svou stranu ODS největší podíl hlasů, který kdy některá strana získala. Jak se na pravici sluší, jde o manažera, který měl v politickém byznysu vždycky úspěch. Bylo třeba získat senátorský mandát v ultralevicové Ostravě? Bylo třeba v roli outsidera a proti vůli odcházejícího předsedy ovládnout ODS? Bylo nutné se nějak vypořádat s nezadržitelným levicovým buldozerem Jiřím Paroubkem? Mirek Topolánek splnil cokoli. Může vyhrát také prezidentské volby, i se všemi nevýhodami, které způsobil pozdní vstup do kampaně. Nekompromisního bojovníka nemusí ocenit jen pravice, ale i jiné demokratické strany, které marně hledají rovnocenného soupeře proti tandemu Zeman–Babiš.

Přesto jde o zakázku, která obtížností přesahuje o řád všechny dosud naplněné kontrakty. Topolánek dokáže vyhrát každý zápas o moc, v roli vládce se však nevyznamenal. Je pravda, že převzal funkci premiéra v období, kdy se sešlo české předsednictví EU s největší poválečnou ekonomickou krizí. Přesto ztratil místo ve Strakově akademii jen z toho důvodu, že se nedokázal dohodnout. Opozici proti sobě poštval tím, jak bezohledně prosazoval daňovou, sociální i zdravotnickou reformu, hlasování o nedůvěře prohrál, protože neudržel pořádek ve vlastní straně. Co když si na popsaná selhání vzpomene volič ještě při prezidentských volbách?

Hlavní překážkou však není pověst příliš razantního politika, který není schopen kompromisu, ani když se mu to vyplatí. S tím může u části voličů zabodovat. Topolánek byl představitelem vlády, která prosazovala úsporné reformy v období nastupující krize. Ve zkušenosti mnoha voličů se reformy spojily s krizí a za její důsledky pak dávali vinu právě reformátorům. Otřesná zkušenost vedla k protikorupčním obviněním a rostoucí popularitě populistů od Víta Bárty po Andreje Babiše. Nový prezidentský kandidát přichází z doby před Babišem a bude muset voliče přesvědčit, že tehdy bylo lépe a že na to půjde navázat. Každý však ví, že ani dříve to úplně ideální nebylo. Vrátit čas není snadný úkol.

Martin Weiss: Kandiduje místo Zemana?

Nejpravdivější věta, která ke kandidatuře Mirka Topolánka zazněla, je: On nekandiduje proti Zemanovi, on kandiduje místo Zemana. Teď jde o to, jestli je to dobře, nebo špatně, a pro koho. Ti chytří dávno věděli, že Zemana porazí jen někdo, kdo říká a dělá některé stejné věci jako Zeman. Topolánek na to má prakticky. Taky dokáže působit dojmem, že nepotřebuje surfovat na vlnách módních nálad. Ano, Topolánek má šéfa, Daniela Křetínského. Do jaké míry bude schopen se od něj emancipovat? Anebo to máme brát tak, že oligarchizace tady je a bude a je ji třeba vybalancovat? Bude vytažen Dalík, Monte Argentario, ČEZ.

Ale Topola je snadné si představit, jak s rukou v kapse odpovídá: A to mi říkáte právě vy? Jeden jeho problém je temperament. Nástup do vysoké politiky s ním zacvičil. Velký svět, bohatí lidé, Berlusconi a Merkelová na telefonu… Už z toho vyrostl? Druhý problém, volební. Je snadné zapomenout, jaký byl, když odcházel z čela ODS – nesnesitelný. A pro tu část publika, jež je mu naladěna spíš příznivě, je snadné podcenit, jak moc se levici podařilo identifikovat ho s nenáviděnými škrty. To bude fungovat víc než Dalík.

Jiří Peňás: Barokní Topolánek

Mirek Topolánek proslul v české polistopadové politice jako první politik, jenž docenil sílu pohlaví. Nikdo před ním se o to v takové míře (naštěstí) nepokusil a nikdo nebyl tak autentický. Nenapodoboval přitom Berlusconiho bunga bunga nebo jiné exotické záležitosti, ale spolehl se na poctivou ostravskou havířskou klobasu, kterou možná nevychutná zhýčkaný labužník, ale v lidových ústech udělá dojem svou tučnou poctivostí. Mirek Topolánek ovšem připomíná saského kurfiřta a polského krále Augusta II. Silného, který si zaprotokoloval, že vlastnoručně přetrhl koňskou podkovu a sežral za den celého vola. Vedle toho měl nekonečný sexuální apetit, jehož plodem bylo kolem 370 levobočků, což není nejspíš případ Topolánkův, ale klidně by být mohl.

August byl urozeného rodu, Mirek je plebejec, byť již zjemnělý a otesaný. Společný jim však je rys barokního panovníka, siláka i seladona, kavalíra i samce, jehož virální, mužná síla byla ztotožňována s božským principem. Ten měl dodávat sílu trůnu, oplodňovat zemi a přinášet štěstí jejím obyvatelům bez rozdílu pohlaví. V těch blažených časech nežijeme, většina je ráda, neb je považuje za nemoderní a zaostalé, někdo by řekl bohužel. Ale v tom základním barokním ohledu se cítí Mirek Topolánek být mužem povolaným, což je první předpoklad, nikoli však záruka, aby se tak stalo.

Ondřej Štindl: Protizemanovský tábor je na tom špatně

Protizemanovský tábor na tom nedlouho před prezidentskou volbou není moc dobře, nepřišel s kandidáty, které by šlo volit skutečně přesvědčeně, tedy právě proto, že jsou, kým jsou, a představují, co představují. Jejich hlavní předností nakonec je, že nejsou Miloš Zeman. To není zrovna vysoká laťka k přeskočení. Mirek Topolánek taky není Miloš Zeman, to se nedá popřít. A je to (bývalý) politik, což se vzhledem k tomu, co se v příštích měsících a letech dá očekávat, může brát jako plus. Je to ale taky politik, jehož dědictví je hluboce rozporné (tím nemyslím jednoznačně záporné), a je spousta věcí, které je možné mu v kampani předhazovat – navíc právem.

Kdyby se měl stát kandidátem protibabišovského tábora, vlastně by se tím potvrdilo často opakované tvrzení šéfa ANO, podle nějž jsou jeho kritici jen stoupenci „starých pořádků“, Palerma a tak dále. Moc voličů Miloši Zemanovi nepřetáhne, protože ti si ho pamatují jako premiéra vlády, která dělala úsporná opatření, jež na ně nebo na jejich okolí třeba tvrdě dopadla. Jiné voličské skupiny zas může odrazovat Topolánkův styl, k němuž kromě občas oživující prostořekosti patřily i horší věci – a lidi se zas až tak nemění. Vlastně je expremiérova na poslední chvíli ohlášená kandidatura a to, že je nad ní potřeba vážněji se zamýšlet, dalším potvrzením toho již řečeného – protizemanovský tábor je na tom skutečně špatně.