Když nejde něco přímo, je ideální vytvořit zdání naléhavosti nebo krize a protlačit to zadními dveřmi jako záchranu. Francouzi (a částečně i Němci) jsou dlouhodobě přesvědčeni, že evropská konkurence ve výšce daní je nezdravá. Jejich daně patří v EU k těm vyšším. Takže mají sklony všechno, co je pod jejich úrovní, označovat za daňový dumping a snažit se to ostřelovat. Cílem je harmonizace přímých daní z příjmů. Ideálně a nevysloveně někam na úroveň běžnou v Paříži a Berlíně. Dobře ví, že cesta k tomu je diplomaticky nesmírně náročná. Takže je potřeba postupovat pomalu, v EU už mnohokrát osvědčenou salámovou metodou. A využívat každou příležitost.

U přímých daní zůstává stále právo veta. S přenesením pravomocí nad nimi na Brusel by musely souhlasit všechny členské země. Ta jednomyslnost tam zůstala především zásluhou Velké Británie. Pro ni byly vždycky přímé daně jednou z nepřekročitelných červených linií. Největší odpůrce se ale teď loučí. Jestli půjde všechno bez vážnějších karambolů, Spojené království opustí EU 29. března 2019.

Druhou ingrediencí, z níž se bude křesat tlak na sjednocení daní, jsou technologičtí dominátoři Facebook, Google, Apple a spol. Ti si z EU udělali velký daňový ráj. Platí tady bezkonkurenčně nejnižší daně z celého vyspělého světa. Přesněji řečeno zlomky. O peníze z jejich podnikání na svém území přicházejí všechny evropské země. Severní i jižní. Bohaté i chudé. Euroskeptické i eurofederalistické. Ty ztráty se počítají v miliardách eur. Trik je velmi jednoduchý. S Irskem nebo Lucemburskem si techno dominátoři vyjednali speciální daňové pobídky. Všem svým zákazníkům po Evropě vystavují smlouvy a faktury s irským nebo lucemburským domicilem a tvrdí, že všechny své virtuální služby poskytují po celé Evropě z Dublinu nebo Lucemburku. A s odvoláním na definici Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj tvrdí, že v zemích, kde své služby prodávají konkrétním zákazníkům, nejsou „trvale“ přítomni. Už začaly velké soudní spory o miliardy v různých zemích.

Evropská komise proto pod intelektuálním vedením Emmanuela Macrona přichází s návrhem na novou Google daň. Princip je ten, že u technologických a dalších globálních firem by se nevypočítávala ze zisků jako současné daně z příjmů, ale z tržeb. Pro prosazení je potřeba souhlas všech zemí. To, že budou proti Irové a Lucemburčané, jimž úprava bere byznys daňového ráje, se dalo čekat. Jinak ale tato myšlenka nemusela narazit na odpor. Peníze od Facebooku Google u a spol. unikají většině zemí.

Jenže Evropská komise zároveň navrhla, aby se jako podvozek pro Google daň sjednotil ve všech zemích jednotný daňový základ. Prakticky to znamená, že se budou ve všech zemích muset stejně počítat různé daňové odpisy, náklady a odpočitatelné položky. Vzorec, který vede k finální částce, z níž se platí daň, bude muset být stejný. To je přesně ten pokus prosadit neprosaditelné zadními dveřmi. První krok ke sjednocení přímých daní. Google daň by šla zavést i bez této harmonizace. Ale Macron to zjevně bere jako příležitost.

Zajímavé je, koho si francouzský prezident na ten úkol najal. Čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg svého času hájil špatnou pověst Miroslava Kalouska slovy, že z pytláka může být nejlepší hajný. V Paříži se tím v hajného reinkarnovaným pytlákem na pozici hlavního ekonomického ambasadora země má stát Pascal Cagni. V letech 2000 až 2012 byl jedním z ředitelů Applu pro Evropu. Právě v té době jeho firma pilovala a využívala své daňové pobídky v Irsku, díky nimž si z Evropy udělala jeden velký daňový ráj.

Teď je hlavním Maronovým mozkem v tažení za Google (nebo se dá říkat i Apple) daní. Když se ho Financial Times ptaly, jak se cítí v roli daňového lovce amerických technologických dominátorů v Evropě, Cagni nezaváhal. Chudáci technologické firmy, za všechno přece můžou dosud neharmonizované daně v Evropě. „Není to jen chyba technologických firem. Proč by měly být v Evropě takové rozdíly v sazbách daní?“ Z jeho výroků je patrné, že touha po sjednocení daní je silnější než touha vybrat daně od technologických dominátorů.

Spojením do jednoho balíčku se Macron a Brusel snaží dostat odpůrce daňové harmonizace do kouta. Přece chcete daně od Facebooku a Applu, tak proč jste proti?