Komentáře německých médií ke zvolení Emmanuela Macrona byly výrazně nadšenější než poměrně střízlivé francouzské.

Dost často se točily kolem slova proevropský. Je dobré přesně rozumět tomu, co to v Macronově pojetí znamená. A není to nic, co by se Němcům líbilo. Nový francouzský prezident, stejně jako většina jeho předchůdců v Elysejském paláci, žádá společnou ekonomickou vládu pro eurozónu. Tu by měly následovat společné dluhopisy eurozóny. Což fakticky znamená sdílení dluhů. Něco, čeho se Němci vždycky obávali a za každou cenu to odmítali.

Žádalo by si to přímo změnu německé ústavy. Je to v současné konstelaci neprosaditelná věc. Proto se Macron začne soustředit na tlak na sjednocování přímých daní a sociálních standardů.