V posledních pár týdnech se nám nahromadila skrumáž neuvěřitelné nezodpovědnosti v bezpečnostních otázkách. Je to projev naprostého diletantství, anebo nezodpovědnost jako program?

Je to docela důležité, protože to, co nám procházelo v klidných dobách, teď může mít fatální následky. Není to tak dávno, co i projevy představitelů státu i oficiální programové dokumenty státu rutinně konstatovaly, že Česká republika se nachází v nejpříznivější bezpečnostní konstelaci v naší novodobé historii. Byla to doba, kdy se, kam oko dohlédlo, nacházely jen buď „normální země“, nebo státy, jejichž ambicí bylo stát se „normální zemí“ – snad kromě Severní Koreje a pár takových. Výraz „normální země“ používal rád Václav Havel. Umožňoval mu se elegantně vyhnout slovům kapitalismus a socialismus. Neměl je rád, patřila do doby ideologického soupeření, do doby studené války. A ta skončila.

A teď je studená válka zpět. Můžeme se nad tím výrazem jakkoli ošívat, můžeme ho pohoršeně odmítat a okřikovat ty, kdo ho používají. Jako bychom tím, že se vyhneme tabuovému slovu, mohli zažehnat samotný předmět. Nemá to smysl. Protože o tom, jestli bude válka, nerozhodujeme sami. Hlas má i druhá strana. A ta, pokud si někdo nevšiml, hlasovala.

Rozšířit ruský svět

Na nedávno proběhlé každoroční mnichovské bezpečnostní konferenci padla slova „studená válka“ z úst ruského premiéra Medveděva. Ministr zahraničí Lavrov v rozhovoru pro německé noviny mluvil dokonce o válce světové. Ano, oba ta slova použili v kontextu zabránění válce. Jenže v pojetí kremelské ideologie je tím, kdo žene svět do nebezpečí, Západ. To je pro člověka, který jen zběžně zná averzi vůči zbraním v evropských politických a společenských elitách, všiml si systematické snahy prezidenta Obamy omezovat americký vliv ve světě a má povědomí o tom, že šestnáct let po našem vstupu do NATO nemá aliance v nových členských zemích žádné základny a donedávna ani byť jen formální plány na obranu východního křídla, pohádka. A ruská propaganda jí krmí své obyvatelstvo a má výsledky: podle průzkumu Centra Levada z loňského dubna se devět z deseti Rusů domnívá, že je o jaderné válce – „opravdové a termonukleární“ – třeba mluvit. Sedmačtyřiceti procentům nevadí výroky ruských představitelů o připravenosti použít jaderné zbraně. Mluví se o tom na různých místech od těch nejvyšších až po specifická – loni v březnu například pohrozil použitím jaderných zbraní vůči Dánsku ruský velvyslanec v Kodani. Zatímco Západ pořád toužebně mluví o partnerství, v Rusku mají jasno, že Západ je nepřítel.

Podle ruského komentátora Andreje Piontkovského Putin samozřejmě ví, že zničení USA by dosáhl „jen za cenu vzájemné sebevraždy“. Má „skromnější cíle: maximální rozšíření tzv. ruského světa, zničení NATO a zdiskreditování a pokoření USA jako garanta bezpečnosti Západu“. A jsou tyto cíle nerealistické?

Erdogan, Obama a Merkelová

V těchto dnech turecké dělostřelectvo ostřeluje pozice syrské armády v okolí Latakíje, kde se může trefit i do ruských vojáků. Saúdská Arábie jedná s Tureckem o nasazení pozemních jednotek v Sýrii. Stíhačky už na základnu Incirlik poslala. „Dochází čas,“ řekl anonymní saúdský diplomatický zdroj deníku Washington Post, „čekáme, až skončí mírový proces. Očekáváme, že zkrachuje, a až se to stane, situace bude úplně jiná.“ Erdogan má možná před očima velké činy osmanských sultánů, ale spíš by si měl připomenout Michaila Saakašviliho. Mimochodem, nevím, jestli k nám dorazila informace, že aktuální ruskou verzí toho, kdo stál za smrtícím pumovým útokem na ruské letadlo nad Sinají loni v říjnu, není už ISIS, ale turečtí vládou podporovaní teroristé. Na rozdíl od Gruzie v roce 2008 je Turecko členem NATO. Co se stane, když se Erdogan poté, co šlápne na Putinovu nastraženou minu, odvolá na článek pět?

A jsme u Ameriky. Nebezpečí situace je v tom, že Obama se tak dlouho nechal od Putina fackovat, že ruský prezident může zajít tak daleko, že americký bezpečnostní establishment usoudí, že tohle už nemůže nechat bez odpovědi. Jinak hrozí, že se NATO, jež stojí na americké kredibilitě, rozpadne. Ta je už dnes pofidérní. Podle minulý týden zveřejněné simulace think-tanku RAND by ruské jednotky při invazi do Pobaltí zvítězily během několika hodin. Posílení obrany východního křídla, jež v téže době oznámil Pentagon, podle studie RAND není adekvátní, a to jak co do počtu jednotek, tak jejich umístění. Měly by být umístěny v západním Německu. Zřízení nových stálých základen NATO na území Polska či baltských zemí blokuje Německo.

A jsme u Německa. Země, jež dnes rozhoduje o Evropě a za Evropu. Německý konzultant Dustin Dehez v článku pro web War on the Rocks shrnul německé iluze o Rusku do několika hesel: „Obě strany“: Na ukrajinské krizi je vidět, že Německo zásadně kritizuje obě strany konfliktu, bez ohledu na to, zda jedna z nich není agresor. „I Západ se dopustil chyb...“: Tím se myslí například rozšíření NATO. Fakt, že německé zablokování pozvání Gruzie a Ukrajiny do NATO Rusko nijak neumírnilo, Němci ignorují. „… ale ne Německo“: Nýbrž Amerika. To, že Obama fakticky svým resetem přejal německou politiku, neberou na vědomí. „Zacházet s Rusy jako se sobě rovnými“: Ale jen s nimi, ne třeba s Poláky. „Potřebujeme Rusko k řešení mezinárodních krizí“: Takže Rusko pomáhá řešit syrskou krizi podporou Asada, před nímž prchají do Evropy uprchlíci. Tolik Dehez. Situaci ještě dále kalí fakt, že Angelu Merkelovou, jež od ruské anexe Krymu takřka samojediná držela méně naivní politiku vůči Rusku, teď dost možná smetou následky její naivní uprchlické politiky.

Medvěd, nůž a puška

Británie sice schválila zvýšení vojenských výdajů a Francie si po pařížských teroristických útocích počíná rázněji, ale nic naplat, Evropa je objektivně slabá. Slabost, je-li vnímaná jako objektivní a nezměnitelná, má psychologické následky. Jak napsal Robert Kagan: „Muž vyzbrojený pouze nožem může usoudit, že medvěd potulující se lesem je únosné nebezpečí – vždyť alternativa, ulovení medvěda pouhým nožem, je riskantnější než držet se při zemi a doufat, že medvěd nikdy nezaútočí. Tentýž muž vyzbrojený puškou ale nejspíš bude únosné riziko kalkulovat jinak. Proč by měl riskovat, že ho medvěd roztrhá, když nemusí?“

Psychologie slabosti formuje vlastní morálku, racionalitu i emoce a morální principy a historické zkušenosti s ní budou v nadcházející studené válce svádět nerovný boj. Natož když morální principy a historické vědomí chybí. Proč chodit pro příklady daleko? Naše vláda usoudila, že vyměnit dodavatele zbraní teroristům a agenta Hizballáhu za pět našich trotlů je pohodlnější než ho vydat Američanům. Hizballáh řeže hlavy, proti tomu nic nezmůžeme. Ale co nám mohou udělat Američané víc než prskat? Vykašlat se na ně je bez nákladů. Jsou daleko, spolehnout se na ně nemůžeme, a kdybychom chtěli a museli pro to něco udělat, do toho se nám nechce. Jo, kdybychom z nich museli mít strach, to by byla jiná! Ale strach z nich mít nemusíme. Putinova říše se od americké liší v několika ohledech. Třeba v tom, že nikde, kam se její vliv rozšířil, nebylo líp. A taky v tom, že strach vyvolat umí. Hle, pěkný vzorec chování pro novou studenou válku.