Macron poráží radikály z obou stran. Tento titulek nesl komentář po prvním kole francouzských parlamentních voleb v pondělí 13. června. Ve druhém kole o týden později se naplnil. Emmanuel Macron se svou koalicí Ensemble! (Spolu!) zvítězil minulou neděli ve druhém kole před radikální levicí Jeana-Luca Mélenchona sdruženou v koalici NUPES i před stranou Marine Le Penové, své poražené soupeřky z druhého kola prezidentských voleb v dubnu. Její spolek se často nazývá radikální pravicí. Skutečným programem se silnou rolí protekcionismu v ekonomice spíš připomíná národní socialisty. Macron oba radikální spolky porazil s náskokem desítek křesel.

Bohužel mu to nestačilo na většinu, k níž potřebuje v Národním shromáždění s 577 křesly aspoň 289 poslanců. Získal jich pouhých 254. O plnou stovku méně než v parlamentních volbách v roce 2017, kdy se svou tehdejší koalicí Republique en marché! (Republika vpřed!) dosáhl na 354 křesel. Je to výrazný pád. Svá křesla do Národního shromáždění navíc neobhájilo hned několik klíčových Macronových ministrů. K tomu, aby byl vůbec schopný vládnout a prosazovat v parlamentu zákony, bude muset jít do koaliční vlády. Jako asi jediný přijatelný partner se nabízejí pravicoví Republikáni. Strana, která dlouhá desetiletí dodávala francouzské prezidenty od de Gaulla po Nicolase Sarkozyho. Pak ji Macron ve volbách 2017 skoro vymazal z francouzské politické mapy. Stejně jako socialisty.

Republikáni nyní získali v parlamentních volbách 61 křesel. Ale i když se s nimi Macron dohodne, bude nová vláda velmi slabá. A staronovému prezidentovi se budou těžko prosazovat zákony. Francie je sice nejsilnější prezidentský systém z vyspělého světa. Prezident je schopen zemi exekutivně řídit v provozu. Není ale schopný legislativou měnit podmínky v zemi. A na to měl Macron do svého druhého mandátu, po němž už nebude moci usilovat o obhajobu, velké plány. Chtěl především pokračovat v důchodové reformě, kterou ve svém prvním funkčním období navzdory řadě problémů, které musel řešit, úspěšně rozjel.

Francie míří k první koaliční vládě od roku 1980. Objevují se ale už i spekulace, že situace bude tak křehká a nestabilní, že zemi v dohledné době čekají nové volby. Emmanuel Macron může koaliční kabinet s Republikány prodávat jako rozšířený koncept své koalice Spolu!. Spojení umírněných středopravicových sil proti radikálům.

Žádné novum

Spolupráce s Republikány nebudeme pro Macrona, který je navzdory svému mládí ostříleným harcovníkem tradičních politických stran, žádné novum. Ve své politické kariéře už byl státním tajemníkem pro evropské záležitosti za republikánského prezidenta Nicolase Sarkozyho. Později se naopak stal ministrem pro rozpočet za socialistického prezidenta Françoise Hollanda. Jestli Emmanuelu Macronovi něco nechybí, je to přizpůsobivost. Macronovsko-republikánská většina pouhých 27 křesel bude ale velmi křehká.

Emmanuel Macron byl prvním evropským státníkem, který čelil hned dvěma velkým volebním testům ve velmi těžké době rekordní inflace a války na Ukrajině. Na to, že měl za sebou celých pět let v pandemii covidu a teď v éře velkého zdražování, to ustál přes ztrátu parlamentní většiny poměrně s přehledem. Francouzi nejsou z Macronova výkonu nijak nadšeni. Dá se říci, že ho volí jako nejmenší zlo. A někteří se k volbám do parlamentu na rozdíl od těch prezidentských tentokrát ani neobtěžovali jít. Proto byla účast tak rekordně nízká.

I přes ztrátu parlamentní většiny bude ovšem Emmanuel Macron nejsilnějším evropským politikem. Navíc jediným, kdo už v těžké době úspěšně prošel volebním testem. To, že ani Macornova pozice doma ale není tak pevná, jak by potřeboval, ale bude oslabovat v těžké době celou Evropu. Emmanuel Macron se snaží Francii držet v pozici klíčového vyjednávače v řešení ruské invaze na Ukrajinu. Jenže jeho voliče doma zajímá hlavně to, jak zastaví pád životní úrovně.