Na otázku, jak vypadá typická německá, švédská nebo česká domácnost, by málokdo intuitivně na první pokus odpověděl správně. O krizi rodiny se píše a mluví hodně, ale bezdětný pár ani dítě vyrůstající jen s jedním z rodičů rozhodně typickými domácnostmi nejsou. Podle aktuálních údajů statistického úřadu Evropské unie Eurostat žije nejvíc Evropanů single. Bez partnera, bez dětí. V roce 2018 tak žilo v průměru 33,9 procenta obyvatel Evropské unie. Jako pár s dětmi 19,7 procenta. V bezdětném páru 25,1 procenta Evropanů a jako samostatně žijící dospělý s dětmi jen 4,4 procenta. Zbývajících zhruba patnáct procent lidí se v těchto možnostech nedokázalo najít a svůj styl života zařadilo do kategorií domácnost jiného typu s dětmi (5,5 procenta) nebo bez dětí (11,8 procenta).

Osaměle žijících lidí za deset let přibylo. V roce 2009 jich bylo jen 29,7 procenta. Mezi jednotlivými zeměmi jsou v single životě bez dětí a partnera velmi výrazné rozdíly. Rekordmani jsou Švédové s 56,6 procenta, následovaní Dány s 43,5 procenta a Němci s 41,4 procenta. Na opačném konci jsou země jižní Evropy a Slovensko, kde osaměle žije jen kolem 22 procent lidí. I my jsme s 31,5 procenta pod evropským průměrem. Naopak patříme k zemím, kde skoro nejvíce lidí žije v párech s dětmi, přestože nejsme v počtu dětí na ženu se skórem 1,57 žádní evropští přeborníci.

Single život může mít řadu vysvětlení. Souvisí s ním stále vyšší věk, dokdy zůstávají v Evropě především mladí muži se svými rodiči. Život ve vlastním se aktuálně odsunul v průměru na 27 let. Tady vede tvrdá osa na trase severozápad versus jihovýchod. Nejvíce lidí ve věku do 34 let žije v domácnostech svých rodičů ve střední, východní a jižní Evropě. Nejméně naopak ve Skandinávii. Hlavně ve Švédsku. Italští muži opouští v průměru rodičovskou domácnost ve 33 letech, Češi ve 27, Němci ve čtyřiadvaceti ale Švédové v 18,5 roku. Podobné rozdíly jsou i u dívek, které ale celkově zůstávají v mama hotelech kratší dobu.

Po osamostatnění většina Evropanů začíná žít spolu se svým klukem nebo holkou, ale dávají přednost single domácnosti. Z některých zemí už jsou sociologické studie, které ukazují, že víc chlapců v pětadvaceti žije se svou maminkou než se svojí partnerkou.

Další podstatnou roli sehrává velký rozdíl v délce života mužů a žen. Mnoho ze single domácností jsou vdovy. U nás se ženy v průměru dožívají 81,7 roku. Muži jen 75,9 roku. Podobné poměry panují ve většině zemí Západu.

Zajímavé by bylo znát, jak lidé o stále více dominujícím single životě smýšlí. Jestli to, že ho nesdílí s partnerem ani s dětmi, berou jako přednost civilizačního vývoje, který jim materiálním blahobytem zajistil soukromí, o němž se předchozím generacím v přeplněných několikageneračních bytech mohlo jen zdát. Nebo jestli to pociťují spíš jako tíživou osamělost, která může být jedním z vysvětlení, proč přibývá nejrůznějších diagnostikovaných duševních onemocnění od úzkostí a depresí po vyhoření. 

V každém případě to zvyšuje tlak na státní zásahy a přerozdělování nejrůznějších sociálních dávek. Single život je vždy dražší a nároky na dorovnání životní úrovně, když si ji člověk nedokáže zajistit sám, budou vždycky vyšší.