Akutní krize čínského koronaviru sebrala pozornost krizím chronickým. Migrační, dluhové, integrační. Neznamená to, že se vyřešily. Jen se odsunuly pod povrch. Tam dál bují. Naplno zase propuknou, až se vyčerpá pozornost krize aktuální. To je český pohled.

Ne všude v Evropě je stejný. I přes krizi akutní tam vyhřezávají projevy těch chronických, dlouho neřešených. Ve Francii ani covid a dost tvrdá karanténa, kterou si tato země užila, plně nezastínil krizi nezvládnutého přistěhovalectví a tvrdý odpor společnosti k islamizaci země. Pro Francouze je to každodenní realita, kterou žijí navzdory čínskému viru. Země od útoku v Nice v červenci 2016 neutrpěla masový atak islamistů. Zažívá ale nekončící sérii vražd páchaných islamisty s provoláními Alláhu akbar. V kostelích, na policejních stanicích. A zažívá každodenní realitu čtvrtí, kde už dlouho zákony Francouzské republiky platí jen na papíře. Prakticky tam vládne právo šaría a policie se v nich bojí zákony vymáhat.

„Francie je v nebezpečí. Čelí několika smrtícím hrozbám. Přestože jsme ve výslužbě, stále jsme francouzští vojáci a za současných okolností nemůžeme zůstat neteční k osudu naší překrásné vlasti,“ píší Macronovi. Francie podle nich prochází „dezintegrací pod náporem islamistických hord z předměstí, které oddělují velké části národa a činí z nich teritoria podléhající dogmatům neslučitelným s naší ústavou“. Pokud s tím vláda nic neudělá, dojde podle nich k „explozi a následné intervenci našich přátel v aktivní službě na nebezpečné misi při ochraně hodnot naší civilizace a bezpečí našich spoluobčanů. Pokud budeme nadále ztrácet čas tlacháním, ukončí tento chaos jen občanská válka. Mrtví se budou počítat v tisících a ponesete za ně odpovědnost vy,“ varují signatáři dopisu.

Následný průzkum agentury Harris Interactive na reprezentativním vzorku 1613 lidí ukázal, že výzva generálů má obrovskou podporu ve francouzské společnosti. S názorem výzvy penzionovaných důstojníků ohledně nárůstu násilí souhlasí 84 procent dotázaných. S tím, že se země dezintegruje, 73 procent. S tím, že ideologický antirasismus vyvolal opačný efekt, 74 procent. S nedostatečným prosazováním zákonů republiky v některých obcích a čtvrtích dokonce 86 procent. Téměř každý druhý respondent (49 procent) by dokonce schválil intervenci armády, „která by sama obnovila pořádek“.

Macronova vláda se snažila apel generálů bagatelizovat tím, že jde o „důstojníky v papučích“. V reakci na to následoval další apel. Tentokrát mladých, aktivních vojáků. Účastníků bojů v Afghánistán nebo Mali. Ten byl anonymní. Macronova vláda opět reagovala bagatelizací a stížnostmi, že takto francouzští vojáci překračují linii, která se na armádu demokratické země sluší.

Sám Macron přitom razí na evropské poměry jednu z nejtvrdších migračních politik a snaží se proti islamizaci zaujímat tvrdou linii. Výsledky ale zatím nepřichází a Francouzům připadá, že nedělá dost.

Devětačtyřicet procent společnosti podporující vojenský puč je dokladem toho, v jak hluboké krizi s islamizací se Francie ocitla.

To nemůže zůstat bez politické odpovědi. Kromě očekávatelné reakce Marine Le Penové přišla z velmi nečekané strany. Od velmi tradičního establishmentu. Bývalý francouzský ministr zahraniční a vyjednavač Evropské unie pro brexit Michel Barnier dosud nikdy nic odvážného a průlomového k migraci neřekl. Teď ale zástupce středopravých republikánů přichází s návrhem, aby Francie na pět let zastavila jakoukoli migraci ze zemí mimo Evropskou unii. „Musíme prosadit moratorium na imigraci. Musíme si dát čas, abychom naši imigrační politiku vyhodnotili, zkontrolovali a v případě potřeby i upravili,“ řekl Barnier ve vysílání televize RTL. Dodal, že zákaz by se netýkal volného pohybu v rámci sedmadvacítky.

Když Francie tyto změny sama nakopne, přidají se podle něj i další unijní státy. Evropská unie by také podle Barniera měla koordinovaně posílit zabezpečení vnějších hranic.

Na francouzský establishment je to velmi ostrý výrok. V Paříži se spekuluje, že je to první výstřel do Barnierovy kampaně do prezidentských voleb, které budou ve Francii příští rok. Nezvládnutá migrace bude jedním z hlavních témat. Z průzkumů je patrné, že tvrdá antimigrační linie je podmínkou úspěchu ve volbách.

Situace ve Francii je velmi vyhrocená, takže není překvapivé, že návrh na opevnění Evropy zdí proti migraci přichází právě odsud.

Ukazuje to ale i hlubší trend. Francouzská společnost vykazuje největší rezistenci proti progresivistickým trendům z celého Západu. Ať už šlo o rozšiřování nároků homosexuálů na manželství, proti nimž v roce 2015 protestovalo v Paříži přes milion lidí. Kampaním, jako Mee Too, hledajícím sexuální obtěžování na každém kroku, se francouzské herečky v čele se slavnou Catherine Deneuve na rozdíl od jejích anglosaských kolegyň vysmály. Nebo protesty Žlutých vest proti ekologickým daním, které přináší boj proti klimatické změně na podzim 2018.

Francie, která vyrábí 75 procent své energie z jádra, je také velmi zdrženlivá k politice obnovitelných zdrojů. Atomové energie se odmítá vzdát a v Bruselu velmi efektivně tlačí na to, aby se jádro za žádnou cenu v rámci Nového zeleného údělu nedostalo na seznam špinavých zdrojů, které nesmí banky bez tvrdých přirážek financovat.

Francouzská společnost je konzervativnější a vůči progresivním módám výrazně imunnější než jiné země Západu. Až budeme hledat proti destruktivnímu vlivu nových ideologií spojence, třeba proto, abychom si prosadili další bloky jaderných elektráren, je klíčové hledat ho v Paříži. Současný velvyslanec Michel Fleischmann na rozdíl od svého předchůdce Francii velmi dobře zná. Stejně jako třetí nejbohatší Čech Daniel Křetínský, který si z Paříže, kde vlastní média, vytvořil základnu pro svůj evropských lobbing. Kdo chce stavět zeď proti progresivismům, měl by hledat spojence právě tady.