Po komisařce Věře Jourové, která před měsícem nastínila jakousi chytrou regulaci médií – ta by se pochopitelně uplatňovala jen proti méně kvalitním médiím –, jsme dostali další signál toho, jak neliberálně se dnes v centrech evropské moci, v trojúhelníku Brusel–Paříž–Berlín, přemýšlí. Opět jde samozřejmě o vyčerpávající, sisyfovskou válku s dezinformacemi.

Minulou středu mluvila Angela Merkelová v Bundestagu o evropské politice své vlády a po pasáži věnované snahám o ochranu dat doplnila tři věty: „Kromě toho chceme napsat směrnice, jak zacházet se stranami, které ve svých kampaních aktivně rozšiřují dezinformace. To vposledku znamená i to, že budeme muset přemýšlet o finančních sankcích. Protože politika znamená zodpovědnost.“

Z kontextu kancléřčina vystoupení by se dalo usuzovat, že sankce proti šiřitelům dezinformací v politice by chtěla zavést celoevropsky, patrně před volbami do Evropského parlamentu, které budou příští rok. 

Vzhledem k tomu, jak dobrodružná představa pokutování dezinformací v politice je a že by s ní A. M. patrně měla jisté potíže už ve své vlasti, to zatím považujme za cenný vhled do myšlení některých mocných hráčů (západo)evropského establishmentu. O zákonech proti dezinformacím a fake news přemýšlejí vlády v Británii nebo v Kanadě. Francouzský prezident Emmanuel Macron už svůj zákon proti fake news má od léta. Macronův zákon je samozřejmě sporný – po tři měsíce před prezidentskými volbami budou mít soudci povinnost během 48 hodin na žádost kandidáta rozhodnout, zda je nahlášená zpráva pravdivá, nebo ne, a případně ji zablokovat –, ale proti tomu, co se honí hlavou Merkelové, byl lex Macron ještě srozumitelný. Prezidentský souboj má vysoce osobní charakter, dezinformace by se týkaly osoby protikandidáta a teoreticky by mělo být možné je nějak ověřit nebo vyvrátit. Ale informace, které vydává nebo šíří politická strana, se budou týkat mnohem častěji celého systému, státu, třeba celého světa. Jací soudci by byli dost geniální na to, aby v nejrůznějších oborech lidské činnosti rozpoznali dezinformace od informací? A kdo bude určovat výši pokuty?

Kancléřka v jiné části svého projevu seznámila poslance s obavami, které jako kdyby její nápad ospravedlňovaly. V „nedávné minulosti“ nám „zkušenosti ukázaly“, jak lehce může být vůle voliček a voličů „zfalšována“ (její termín – pozn. aut.) cílenými dezinformačními kampaněmi, kybernetickými útoky, zneužitím dat. Touto jeremiádou se v posledních letech většinou myslí výsledek referenda o členství Británie v EU, vítězství Donalda Trumpa v Americe a celkově vzestup populistických stran v Evropě, k němuž se dlouho schylovalo všem na očích, ale za který najednou má být odpovědná především ruská propaganda. Antiliberální záchvěvy, které u různých západních politiků propukají, jsou ospravedlňovány hrozbou jdoucí z autoritářského režimu v Kremlu. Výsledkem je zatím koketování s autoritářskou informační politikou doma, ještě nedávno na Západě nepředstavitelné.