Donald Trump slaví první velký triumf v prezidentském úřadě. Čtyři dny před Vánocemi prosadil v Kongresu největší snížení daní za posledních jednatřicet let. Na konto si připsal nejvýraznější reformu od chvíle, kdy jeho republikánský předchůdce Ronald Reagan zásadně proměnil americké daně. Americké firmy a domácnosti celkově na daních díky Trumpově reformě ušetří 1,5 bilionu dolarů (33 bilionů korun). „Vracíme Američanům jejich peníze,“ prohlásil Trump. 

Tradičně velikášský Trump si samozřejmě neodpustí svůj výkon, který je sám o sobě úctyhodný, silně zveličovat. „Je to největší reforma daní v historii naší země,“ oznámil na triumfální tiskovce poté, co mu reforma prošla Kongresem. Síla zásahu do daní se měří celkovou sumou, kterou lidé a firmy ušetří, jako podílu na výkonu ekonomiky. Podle říjnové analýzy Komise pro zodpovědný federální rozpočet (CFRB) je Trumpova reforma na americkém žebříčku až osmá největší od roku 1918. Autorem největšího snížení daní nadále zůstává Ronald Reagan se svými škrty z roku 1981. Dvojkou bylo snížení daní do konci druhé světové války v roce 1945. Ty byly tehdy dočasně zvednuty, aby se z nich mohly platit právě válečné operace. Těch 1,5 bilionu dolarů, které Američané díky Trumpovi ušetří v příštích deseti letech, je ve finální verzi mnohem menší porce, než americký prezident původně sliboval. Návrhy začínaly na 5,5 bilionu dolarů, tedy částce více než třiapůlkrát vyšší, než se nakonec schválilo. I kdyby se ale Trumpovi podařilo splnit původní záměr, bylo by to až čtvrté největší snížení daní od roku 1940.

Dopady na Ivanku i lobby LGBT

Masivní snížení daní ostře rozdělilo Ameriku. Tak, jak ji už rok dělí téměř každý krok Donalda Trumpa. V obou komorách Kongresu proti reformě hlasovali všichni demokraté. Ve Sněmovně reprezentantů se k nim přidalo dvanáct republikánů. Jedenáct z nich zastupuje státy Kalifornie, New York a New Jersey, na něž budou mít kvůli kombinaci se státními daněmi nové federální daně nepříznivý vliv. Trump lidem z těchto amerických států sebral část úlev, které dosud využívali. 

Ostré politické rozdělení Ameriky se odráží i v médiích a celé společnosti. Podle průzkumu serveru Politico na reprezentativním vzorku podporuje Trumpovu daňovou revoluci 42 procent Američanů, zatímco 39 procent je proti. Levicově liberální média referují o reformě pro bohaté. Pro lidi, jako je Trump a jeho rodina. Detailně rozebírají, jak na daních nejvíceušetří  developeři bez zaměstnanců, jako je Trump. Přinášejí podrobné analýzy, jak výhodné jsou změny pro byznys, jaký provozuje Trumpova dcera Ivanka. Obojí je pravda. Donald Trump i jeho rodina patří k velkým vítězům daňové reformy. Nasazení amerických médií je z tohoto pohledu nesrovnatelně vyšší než pozornost, jakou česká média věnovala tomu, jak vláda, v níž byl Andrej Babiš ministrem financí, zvětšovala balík dotací pro velké firmy. Jedním z nejvíce zvýhodněných byl právě Babišův Agrofert.

Levicově liberální média píší o vítězství globalizace, před jejímiž důsledky Trump sliboval Američany ochránit. Sepisují seznamy vítězů a poražených, kdy se na předních místech první skupiny objevují velké firmy a bohatí lidé – a mezi oběťmi chudí a menšiny. Konzervativní média naopak referují o vítězství střední třídy. „Vyslyšeli jsme vás,“ vzkázal středostavovské Americe Trump. Realita je střízlivější, než líčí oba tábory. Víc se s ní míjejí demokratičtí kritici. Podle nezávislého think tanku Centrum pro daňovou politiku (TPC) si polepší téměř všichni lidé ze středních vrstev. V příštích osmi letech, na něž jsou daňové škrty pro domácnosti naplánovány, na daních ušetří. Při vykreslování toho, že jde o reformu pro bohaté, má levice částečně pravdu. Úlevy daní rostou s výškou příjmu. Demokraté si také stěžují, že značná část té obrovské úspory skončí u nejbohatšího jednoho procenta Američanů. Nezávislí experti z Centra pro daňovou politiku ale spočítali, že v kapsách nejbohatšího procenta nezůstane většina ušetřených peněz, ale příští rok jen 21 procent z celkové částky.

Trumpova daňová reforma je hodně komplexní. Mění se sazby, různé odpočitatelné položky i vazby federálních příjmových daní na daně v jednotlivých státech Ameriky. Takže každý si podle svého vztahu k Donaldu Trumpovi a svému ideovému zaměření může v reformě najít to svoje. Britský levicový deník The Independent například referuje o tom, že reforma poškodí LGBT komunitu, protože ruší některé daňové odpisy, jež firmy i občany motivují k tomu, aby dávali dary různým neziskovkám lobbujícím za jejich zájmy.  

Velký návrat zisků

Nejvíc nadšení jsou ze snížení daní investoři. Očekávají prudký růst firemních zisků. Akciový index newyorské burzy Dow Jones vystoupal po finálním souhlasu Kongresu na další historický rekord. Ekonomové očekávají, že Trumpův velký daňový zásah nastartuje ekonomiku k rychlejšímu růstu. Firmám zůstane díky nižším daním výrazně víc peněz na investice.

Očekává se také návrat obrovských částek, které americké firmy právě kvůli vysokým daním držely mimo území Spojených států. To může celkově otočit poměry v globální ekonomice. Nižší daně mohou do Ameriky přitáhnout zahraniční investory. Reaganova konzervativní souputnice, britská ministerská předsedkyně Margaret Thatcherová vždy zdůrazňovala, že jí nejde o to, aby její zásahy do daní byly výhodné pro byznysmeny, ale záleží jí na tom, aby byly výhodné pro trh. První reakce trhu ukazují, že Trumpova daňová reforma v thatcherovském testu obstála. 

Právě americké firmy jsou největším vítězem trumpovské reformy. Spojené státy mají nyní s 35 procenty jednu z vůbec nejvyšších daňových sazeb v celém vyspělém světě. Žádná země Evropské unie nemá vyšší. Nejvíc se Americe blíží Belgie s 34 procenty, Francie s 33 a Německo se 29 procenty. Česko daní firemní zisky 19 procenty. Od prvního ledna klesne sazba pro americké firmy na 21 procent. Na rozdíl od časově omezených škrtů pro domácnosti jsou přitom nižší daně pro firmy permanentní.

Kromě toho nabízí Trumpova reforma americkým firmám jednorázovou repatriační daň. Pokud přivezou peníze, které drží mimo Ameriku, během příštího roku zpět, zaplatí z nich jen 15,5 procenta. Dosud musí z každého navrátivšího se dolaru odvést do státní pokladny 35 procent. Celkově mají americké společnosti mimo hranice Spojených států zaparkovaných 2,6 bilionu dolarů. Na výhodnou sazbu pro návrat peněz čekají především technologičtí dominátoři jako Google, Apple a Facebook, kteří využívají země Evropské unie jako jeden velký daňový ráj. Apple tam má zaparkovaných 181 miliard dolarů nerozdělených zisků, Microsoft 108 miliard a Google 47,4 miliardy dolarů. Trumpova nabídka na repatriaci zisků přichází ve chvíli, kdy EU hrozí novými daněmi pro Google a spol., od nichž není schopna daně vybírat. Dá se čekat, že stovky miliard dolarů technologických gigantů zmizí z Evropy dřív, než od nich bude s to nějaké daně vymoci.

Americké firmy po Trumpově daňovém zásahu nebudou mít nejen motivaci, ale ani možnost v evropských daňových rájích peníze parkovat. Nová sazba 21 procent u firemních daní je totiž pro americké společnosti globální daní, před níž nebude možné uniknout. Platí se okamžitě ze všech zisků, ať už k nim firma přišla kdekoliv na světě. Když už je teď tak populární hledat vítěze a poražené Trumpova tažení, stojí za připomenutí, že jedním z hlavních poražených jsou země Evropské unie. Facebook, Google a spol. tady dlouhodobě platí výrazně nižší daně než v Americe, Austrálii a jinde v západním světě. Teď Evropu kromě toho čeká velký odliv kapitálu.

Trump neláká zpátky jen hotové peníze, chce firmy motivovat, aby zpět do Spojených států převedly i své další majetky, jako jsou třeba patenty nebo podíly v různých projektech. Pro ně platí dokonce ještě nižší návratová daň než pro hotové peníze. V ročním okně příležitosti se mohou do Ameriky vrátit jen s daní osm procent.

Trumpova daňová reforma je doslovným naplněním jeho hesla „America First“ (Amerika na prvním místě). Nižší firemní daně plus levná repatriace peněz ze zahraničí výrazně snižují zátěž amerických společností. Tím se podstatně zvedá konkurenceschopnost celé americké ekonomiky. Když k tomu připočteme výrazně levnější ceny energií, je to pro Evropu velmi tvrdá konkurence, jíž se bude s její energetickou a daňovou politikou velmi těžko čelit.

Donald Trump také často mluví o speciální transatlantické dohodě s Británií po jejím odchodu z Evropské unie. Pokud by to byl Londýn s Washingtonem s to dát dohromady, bude to pro EU teprve ostrá konkurence.