Život v Česku se za poslední rok prodražil skoro o desetinu. Ceny zboží a služeb se v lednu oproti předchozímu roku zvedly o 9,9 procenta. Jen za poslední měsíc se zvýšily o 4,4 procenta. Rychlejší zdražení z měsíce na měsíc zažila Česká republika jen jedinkrát v historii. V roce 1993, kdy se zásadně měnila struktura daní a byla zavedena DPH.

Největší roli hraje zdražování energií. Účty za elektřinu stouply o 18,8 procenta, u plynu o 21,5 procenta a u tepla a vody o 12 procent. Drahé energie už se promítají do veškerého zboží a služeb. Jen samy o sobě ale nejsou jediným důvodem prudkého vzestupu cen. Ceny energií prudce stoupají v celé Evropě. Celkové zdražování zboží a služeb je ale v Česku výrazně vyšší než jinde v Evropě. Je silně nadprůměrné. Třetí nejvyšší v Unii. Násobně vyšší než v jiných zemích. V lednu se rychleji než u nás zdražovalo jen v Lotyšsku, kde stouply ceny o 12,4 procenta, a v Estonsku s 11,3 procenta. Čtvrtou nejvíce inflační zemí je sousední Slovensko. Země s tradičně vyšší inflací, jako je Maďarsko, Rumunsko nebo Bulharsko, jsou za námi.

Prudké zdražování má aktuálně tři příčiny. První dvě jsou globální. Prudký vzestup cen energií vyvolaný mimo jiné zeleným tažením za bezuhlíkovou ekonomiku a covidovými lockdowny rozbořenými obchodními vazbami, kvůli nimž je nedostatek různého zboží a cestuje po planetě těžkopádněji, než bylo na vrcholu globalizace před pandemií zvykem. Tyto trendy zasahují všechny evropské země více méně stejně. Zdražování je přitom výrazně rozdílné. U nás dvakrát větší než v Německu, víc než třikrát horší ve srovnání s Francií.

Tím třetím, čistě domácím vlivem, který o těch rozdílech rozhoduje, je příliš mnoho rozházených peněz. Člen bankovní rad ČNB Vojtěch Benda to před pár měsíci v Salonu Týdeníku Echo trefně popsal slovy „Příliš mnoho peněz honí příliš málo zboží“.

Inflace je tvrdou daní za rozhazování Andreje Babiše za dva covidové roky. Nasekal za tu dobu dluhy za 800 miliard korun. On říká, že ty peníze dal lidem. To vždycky říkají politici, kteří roztáčející inflační spirály. Jenže ti lidé si samozřejmě za ty peníze něco chtějí koupit. A když je zboží málo, jeho cena přirozeně stoupá. Takže sice mají víc peněz, ale koupí si za to méně. To se děje za inflací.

Andrej Babiš se svým rozhazováním, kterému říká investice do lidí, postaral o největší pád životní úrovně v historii České republiky. Zatím nemáme data o tom, jak rostly v lednu platy. Dá se ale očekávat, že ten růst bude mírnější než inflace. To znamená reálný pád životní úrovně. Za to, co vyděláte, si koupíte méně. Jste chudší než před rokem.

Česko už to několikrát v historii zažilo. Pád to ale nikdy nebyl výrazný. V roce 1998 po Klausových úsporných balíčcích se reálné příjmy propadly o 1,4 procenta. Další pád přichází až v polovině roku 2013, po dvojité recesi, v níž se země potácela po finanční krizi roku 2008. Životní úroveň se tehdy propadá o 3,1 procenta. Dosud největší propad přichází po začátku pandemie čínského koronaviru v druhé čtvrtině roku 2020, kdy se reálné příjmy propadají o 3,4 procenta. Pokud teď platy neporostou alespoň o 6,5 procenta, prožijeme nejhlubší pád životní úrovně v historii České republiky.

Němcům i Francouzům životní úroveň roste. Právě proto, že mají násobně nižší inflaci než my.

Je zřejmé, že viníkem toho zchudnutí je Andrej Babiš. Vysoké ceny energií i nedostatek zboží se daly ustát bez pádu životní úrovně, kdyby se k tomu nepřidalo nezřízené rozhazování a nákup voličských hlasů za státní dluh.

Fialova vládní koalice už by teď měla pracovat na tom, jak to před komunálními a prezidentskými volbami voličům jasně a jednoduše sdělí. Andrej Babiš vám zařídil největší pád životní úrovně v historii České republiky. Lidé totiž z toho chudnutí budou přirozeně vinit toho, kdo je právě u moci.