Nejnovějšímu teroristickému útoku ve Štrasburku de facto nešlo zabránit. Tím víc zaráží, jaké si politika dává priority.

Když se s výkřikem „Alláhu Akbar“ v úterý večer rozlehla centrem Štrasburku střelba, poslanci v nedalekém Evropském parlamentu dostali faktický zákaz vycházení. Řada jich nocovala v budově parlamentu, předseda EP Antonio Tajani vydal povolení opustit budovu – ale na vlastní riziko a s policejním doprovodem – až ve středu ráno. Je to jedno z absurdních hlášení kolem nejnovějšího teroristického útoku v západní Evropě, při němž předevčírem večer zemřeli tři lidé a dvanáct utrpělo zranění. Šest z nich je stále v ohrožení života. Útočník je francouzský občan se „severoafrickými kořeny“. Je to absurdní tím víc, když si uvědomíme, jakou politiku právě poslanci uvěznění z úterka na středu v budově sledují. Před měsícem přijal tento Evropský parlament rezoluci, která nejenže vyzývá členské státy EU, aby zakazovaly „neofašistické“ strany a skupiny, ale taky aby zakládaly v policii speciální jednotky na potírání hate speech, tedy verbálních zločinů z nenávisti. Rezoluce obsahuje i zvláštní doporučení: policie a tajné služby členských států mají spolupracovat s tzv. protirasistickými nevládkami.

EP je v tomto ohledu uprostřed hlavního proudu politiky, který směřuje ke kriminalizaci těch, kdo slovně útočí proti islámu a proti masové migraci z muslimského světa do Evropy. Co všechno se dnes schová pod hate speech, jen tři dny před hlasováním EP manifestoval Evropský soud pro lidská práva (jistě, nepatří pod EU, ale pod Radu Evropy). V případu Rakušanky Elisabeth Sabadtischové-Wollfové dal ESPL za pravdu rakouské justici, která před devíti lety paní Sabadtischovou-Wollfovou odsoudila k pokutě, když charakterizovala proroka Mohameda coby pedofila. (Jedné z Mohamedových manželek, Aiše, bylo, jak známo, v době sňatku šest let, ale na sex s ní počkal do jejích devátých narozenin.) Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku píše, že takové hanobení Mohameda „může rozdmýchávat předsudky a ohrozit náboženský smír“ v evropských společnostech. To by fakticky znamenalo, že jedno, shodou okolností poslední z velkých světových náboženství, které si uchovalo militantnost, bude nekritizovatelné. A kdo by se o to pokoušel byť na sociálních sítích, ten se stane objektem pro speciální policejní útvary. Povinnost zavést do národní legislativy jako zločin hate speech obsahuje i globální pakt o migraci přijatý tento týden slavnostně v Marrákeši. Francie urážky náboženství, tedy islámu, docela vehementně stíhá. Brigitte Bardotová, odsouzená celkem pětkrát za urážky islámu a muslimů (coby ochránkyni zvířat ji irituje, jak muslimové rituálně podřezávají krky ovcím), by mohla vyprávět. 

Současně se dozvídáme, že útočník ze Štrasburku – opět – byl veden v policejních statistikách mezi osobami, které ohrožují bezpečnost státu. Podle některých zpráv čítá tento seznam ve Francii 20 tisíc, podle jiných 26 tisíc jmen. Jsou to lidé, proti nimž policie nemá důkazy o trestné činnosti a nemůže je zavřít, ale je přesvědčena, že jsou schopni násilí a útoků, tak se aspoň snaží monitorovat jejich pohyb. To ale u takové armády džihádistů prakticky nejde uhlídat. V uplynulých letech si policisté ve Francii, v Německu, v Británii a dalších zemích opakovaně stěžovali, že se jim pro hlídání islamistických extremistů nedostává personálu. A přesto politický establishment – místo aby všechny volné síly vrhl do boje s radikálním islámem – vyčleňuje policisty a státní zástupce na stíhání verbálních zločinů mezi těmi, jimž se posilování islámu v Evropě nelíbí a překročí při tom hranice slušnosti. I v České republice reaguje nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman na klesající kriminalitu nápadem začít stíhat teď, když se policii uvolňují ruce, verbální pachatele na Facebooku. Jestli to takhle půjde dál, vejde 21. století do historie jako století čisté absurdity.