To, s jakou důvěrou a nadějí přemýšlíme o budoucnosti, tu budoucnost do značné míry ovlivňuje. Ta nálada má značný vliv na to, jak se budeme rozhodovat. Jestli budeme mít důvěru v budoucnost, sny a odvahu. Nebo naopak budeme propadat pesimismu z měsíců a let příštích. Očekávání rozhodují o tom, jak budeme žít. Proto se také různými průzkumy velice pečlivě sledují.

Velký průzkum nálad domácností a firem dělá dlouhodobě Český statistický úřad. Ten aktuální je hodně temný. „Důvěra spotřebitelů v ekonomiku poklesla na nejnižší hodnotu od počátku zjišťování. Rekordní počet respondentů se obává zhoršení vlastní finanční situace. Blízko svého historického maxima je i počet spotřebitelů, kteří hodnotí svou situaci hůř než v posledních dvanácti měsících,“ píší statistici.

Kdo sleduje, co se kolem něho děje, těžko se podobným náladám ubrání. Kolem sebe vidí prudké zdražování, ale nikde nedostává odpověď, kdy a jak to skončí.

První zprávy, které ráno po otevření internetu člověk vidí, jsou po tisící zmiňované úvahy, jestli a kdy Rusko vypne plyn, a spousta přemítání o těžké zimě. Pak následují zprávy, že elektřina bude dál zdražovat.

V tak bohaté a vyspělé společnosti, jako je Evropská unie, včetně České republiky, se najednou vede vážná debata o tom, jestli bude dost tak základních potřeb, jako je dostatečně vyhřátý dům nebo byt. Diskutuje se o omezování spotřeby energií. Vedou se úvahy, jak úsporněji vařit, prát, žít. Regres.

To je ukázka zjevného úpadku. Evropská společnost se dostala do slepé uličky. Představa, že se lidé vzdají zcela základních potřeb, jako je teplý domov, a budou se přitom cítit šťastní, je iluzorní. Člověk je svou přirozeností nastaven na to, že bude líp. Společnost prosperuje a lidé se v ní cítí dobře, když věří, že jejich děti budou mít lepší život než oni sami.

Česká republika bohužel v posledních měsících připomíná auto, které jede těžkou dobu bez řidiče. Vláda Petra Fialy není na rozdíl od jiných v Evropě schopná zkrotit ceny elektřiny, které se pokřivenou regulací zcela vymkly kontrole. Řešení se odkládá. Místo toho se jen látají díry sociálními dávkami, jako je úsporný tarif, které jen dál prohlubují státní dluhy.

Centrální banka s novým guvernérem Alešem Michlem působí ještě mátožněji. Pan guvernér se zatím ani neobtěžoval veřejně sdělit, co plánuje s jednou z nejvyšších inflací v celé Evropské unii dělat. Víme jen to, že hlavní nástroj, který ke krocení inflace banka má, jsou úrokové sazby – a ty Aleš Michl zvyšovat nebude. A pro to bezradné přihlížení největšímu evropskému zdražování nejspíš má v bankovní radě většinu.

Nová viceguvernérka Eva Zamrazilová ve svém prvním veřejném vystoupení lidem pohrozí, aby si neříkali o vyšší platy, protože jinak banka bude muset úroky zvýšit. Jinými slovy jim vzkazuje: smiřte se s tím, že zchudnete. Místo toho, aby ukázala plán, co ona proti inflaci udělá.

To bezradné přihlížení a defétismus politické a finanční elity jsou mimořádně nebezpečné. Premiér Petr Fiala by měl lidem co nejrychleji říct, jak si jeho vláda poradí s prudce zdražující elektřinou. S plynem a ropou, které musíme dovážet, nic udělat nemůže. Zásah do elektřiny má ale ve svých rukách.

Centrální bankéři by pak měli opustit své mlčení a jasně říct, jak a kdy největší inflaci v historii České republiky zkrotí. Alibismus, že je potřeba počkat, až se ten růst cen sám zastaví, nedůvěru a pesimismus jen dál prohloubí.

Petr Fiala a Aleš Michl mají nejvyšší čas sednout za volant, začít rozhodovat a řídit. A ukázat pesimistickým Čechům světlo na konci tunelu krize.