V posledních týdnech se na různých hromadných akcích v USA začal rozmáhat takový nešvar – lidé začali skandovat „Fuck Joe Biden“. Tam, kde se spontánně shromažďují spíš voliči republikánů, takže hlavně na sportovních akcích. Když už se to má stát, nepřekvapí, že se to stalo na závodě automobilů NASCAR v Alabamě.

Může se vám to nezamlouvat, ale není tak těžké to pochopit. V posledních čtyřech letech se kdeco stalo vehiklem boje proti Donaldu Trumpovi. Anebo jiné, sladěné společenské kauzy – nejnápadněji se na stadionech protestovalo proti státní hymně ve jménu Black Lives Matter a média a influenceři „kontrolovali účast“. Teď se část publika rozhodla v nově vytyčeném prostoru vyjádřit opačný názor.

A pokud vám vadí vulgarita, vězte, že to nebyli tito lidé, kdo v posledních desetiletích zbourali tabu regulující používání výrazů jako „fuck“ při formálních příležitostech. Když se smí říkat „fuck“ z pódia Oscarů, tak asi i na tribunách automobilových závodů.

Když při přenosu z NASCAR na televizi NBC redaktorka zpovídala závodníka jménem Brandon, proniklo to skandování přímo do zvukového pozadí vysílání. Tak, že zřejmě nešlo ignorovat. Přerušila dotazování a poznamenala: „Můžete slyšet diváky skandovat Let’s go Brandon.“ Načež v pauze zaznělo zcela jasně „Fuck Joe Biden“.

V těchto vyjevujících momentech se novinář ukazuje jako ten, kdo říká divákům, co si mají myslet. Dokonce přímo, co mají vidět. Svět je to, co my řekneme, že je.

O zodpovězení tu myslím soupeří dvě otázky. Jak si novinářka může myslet, že je v pořádku, když je vidět, že zjevně lže? A proč bylo nutno popřít zrovna tuto scénu?

Když třeba reportér loni v létě v podobné ikonické scéně na pozadí hořícího města tvrdil, že protesty jsou „převážně mírumilovné“, šlo o extrémní podobu známé politické korektnosti – chránit obraz černochů, stručně řečeno. Ale prezidenta? Liberalismus akceptoval, že americká demokracie je vášnivá, rozhádaná, neuctivá a jsou si v ní všichni rovni. Že to není nějaká evropská monarchie, kde se trestá urážka majestátu. Politický nesouhlas s prezidentem byl americký.

A teď potřebuje americký novinář udržovat obraz všeobecného souhlasu a uctívání vůdce, jaký je typický pro nějakou středoasijskou republiku, anebo ještě spíš pro někdejší komunistické režimy?

A jak vypadá utváření narativu u nás? V posledních dnech člověku sledujícímu česká média a sociální sítě nemohlo uniknout, že v Británii dosáhl kritického stavu nedostatek řidičů, takže vázne zásobování benzinových pump. Denně byl z vysílání ČT informován o tom, zda si lze natankovat, nebo ne. Vším se nesl ve vysílání podtón, na sociálních sítích pak leitmotiv, že to je ovoce brexitu.

Člověk, který není motivován buď profesním zájmem, anebo iritací, by si vůbec nevšiml zpráv, že nedostatek řidičů trápí i země, které z Evropské unie neodešly. Tak třeba podle Irish Times představuje „bezprostředně hrozící krizovou situaci“. A příčiny se dlouhodobě vrší doma, jen teď je akcelerovalo mimo jiné to, že „mnoho východoevropských řidičů se nevrátilo z dlouhých letních prázdnin, protože našli alternativní práci v rozjeté polské ekonomice“. Podobný nedostatek hrozí třeba v Belgii. On dokonce hrozí i v naší ekonomice. ČESMAD ho odhaduje na dvacet tisíc. Ale co je to proti brexitu?

Z britských statistik lze přitom vyčíst, že epidemické lockdowny hrály v nedostatku zahraničních řidičů větší roli než brexit. Žádosti o víza i dlouhodobý pobyt z Evropy se udržovaly na vysoké úrovni i po faktickém odchodu Británie z Unie s příchodem roku 2020 a teprve v březnu a dubnu náhle klesly.

Pokud to celé působí dojmem, že je třeba dokázat, že Británie udělala největší pitomost za svou existenci tím, že vystoupila z EU, že teď na to dojíždí a že to zavře pusu všem exitářům z EU, tak možná proto, že doslova těmito slovy vysvětlil jeden diskutér na Twitteru svůj postoj.

Když nějaký pomatenec žije tím, že tohle namlouvá sobě a ostatním, je to jeho problém. Ale pokud takové falšování reality provozují novináři, proč se diví, že jimi část veřejnosti opovrhuje?