Evropa zmítaná prudce rostoucími cenami energií si předsevzala plnění klimatických cílů bez ohledu na to, že příliš překotný přechod k uhlíkové neutralitě může ještě více lidí uvrhnout do energetické chudoby a citelně poškodit unijní ekonomiky. Nejlépe se to nyní ukazuje na zeleném experimentu nové německé vlády, která chce ani ne do deseti let brát většinu energie z čistě bezemisních zdrojů, tedy zcela skoncovat s uhlím a odstavit veškeré jaderné elektrárny. Proti tomu stojí pragmatická snaha Francie vsadit na jádro, a zajistit si tak energetickou nezávislost. Jak ukazují poslední data Eurostatu, už nyní platí francouzské rodiny za elektřinu podstatně méně než Němci, kteří jsou na tom v celoevropském srovnání nejhůř.

Pařížská jaderná renesance odstartovala oznámením prezidenta Emanuela Macrona o znovuzahájení výstavby jaderných reaktorů. To má Francii zajistit energetickou nezávislost a zároveň naplnit klimatické cíle, tak jak je diktují zelené regulace v rámci Green New Dealu a legislativního balíčku Fit for 55.

V energetickém mixu Francie dominuje jádro ze tří čtvrtin. Na druhém místě je vodní energie a fosilní zdroje zabírají ani ne deset procent. Macron si uvědomuje, že bez jádra, které v současné době zajišťuje až třetinu světové čisté energie, se se lze v boji za ozelenění ekonomiky jen těžko obejít.

Jinak to ovšem vidí Německo, jehož nová levicová vláda v čele se sociálním demokratem Olafem Scholzem dává odpor k jádru najevo ještě více než její předchůdkyně.

Německo má ve svém energetickém mixu stále nejvíce zastoupeny fosilní zdroje, přičemž se sem řadí právě i jím tolik upřednostňovaný plyn, který se nyní na energii podílí asi ze 16 procent. Co se týče obnovitelných zdrojů, zhruba 40 procent energie pak pochází z větru, 30 procent z biomasy a zbytek ze sluneční a vodní energie. Jádro tvoří pouze lehce nad 10 procent.

Podle přísných zelených plánů nového kabinetu má být poslední uhelná elektrárna odstavena v roce 2030, což je o osm let dříve, než bylo původně v plánu. Do stejného roku má 80 procent vyrobené energie pocházet z obnovitelných zdrojů. Jaderné elektrárny mají podle berlínské politiky zmizet do příštího roku úplně, ještě letos pak má být odstavena polovina zbývajících reaktorů.

Díky své větší energetické soběstačnosti a spoléhání na nukleární energii platí francouzské domácnosti i firmy znatelně nižší účty za elektřinu než ty německé. Aktuálně se podle dat Eurostatu za první polovinu letošního roku cena pro domácnosti ve Francii pohybovala na 0,1933 eur za kilowatthodinu, tedy 4,92 korun. To je podobné jako v Česku, kde byla na necelých 4,6 korunách. Německé domácnosti oproti tomu ve stejné době platily za elektřinu 0,3193 eur, tedy přes osm korun.

Němci jsou tvrdí zastánci zemního plynu, do roku 2023 plánuje vláda přidat 2,3 gigawatt kapacit plynových elektráren. Silně také spoléhají na zprovoznění plynovodu Nord Stream 2, který má vést surovinu z Ruska přímo do Německa. Berlín ale nyní čelí tlaku Spojených států, aby v případě ještě většího vyostření vztahů mezi Ruskem a Ukrajinou projekt zastavilo.

„Zprovoznění Nord Streamu 2 by zlepšilo zásobování EU plynem, což by zmírnilo tlak na růst jeho ceny, který je nyní enormní. Jestliže se objevují informace spíše opačné, tedy že Nord Stream 2 nemusí být nakonec zprovozněn, přispívá to k dalšímu tlaku na růst cen plynu v EU, který právě nyní pozorujeme,“ uvedl k tomu pro Echo24 hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.

Německo chce v rámci ozelenění také stanovovat limitní spodní ceny pro emisní povolenky, které by se nesměly dostat pod úroveň 60 eur za tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěného do ovzduší. „Pokud by se cena na trhu EU snížila pod tuto limitní spodní úroveň, doplatí německé elektrárny, teplárny či velké podniky typu oceláren nebo cementáren částku zbývající právě do 60 eur. Tím Německo po svém přispívá k tlaku na růst cen povolenek napříč EU,“ řekl k tomu Kovanda.

Zlevňování emisních povolenek ale nyní tak jako tak nehrozí. Jejich cena se ve středu vyšplhala už na rekordních 90 eur a brzy se očekává pokoření hranice 100 eur. Kromě tlaků kvůli Nord Streamu 2 za tím stojí hlavně mrazivé počasí zejména v severní části Evropy. Dochází tak ke většímu zapojování uhelných zdrojů a tedy i větší poptávce po povolenkách, což jejich cenu žene nahoru.