Když oznámilo Finsko a Švédsko historické rozhodnutí o možném vstupu do Severoatlantické aliance, objevil se nečekaný zvrat. Kde se očekával tvrdý odpor Ruska, přišel paradoxně naopak nečekaný odpor zevnitř. Turecko ostře jejich přijetí odmítlo a stanovilo si tvrdé podmínky. A pozadu za ním nezůstal ani chorvatský prezident Zoran Milanović, který vyrukoval s dalším kontroverzním a těžko splnitelným požadavkem.

Přestože řada členských států vyjádřila oběma skandinávským zemím jasnou podporu, Turecko svůj souhlas podmiňuje mimo jiné tím, že především Švédsko vydá členy kurdských organizací, které Ankara považuje za teroristy. Chorvatský prezident Milanović pak oznámil, že požádá chorvatského zástupce v NATO, aby hlasoval proti přijetí Finska a Švédska do aliance. V tom je však v rozporu s chorvatskou vládou.

Podle odborníků za postoji prezidentů obou zemí stojí vlastní zájmy v domácí politice či i samotná náklonnost k Rusku. „Řekla bych, že je to velice podobné jako u české zahraniční politiky, respektive její rozdílné pochopení a vnímání prezidentem Zemanem a českou vládou,“ uvedla pro deník Echo24 Věra Stojarová z Masarykovy univerzity, expertka na politicko-bezpečnostní problematikou v regionu Západního Balkánu.

„Prezident Chorvatska je sociální demokrat, jedna z jeho prvních působení bylo v post-sovětském prostoru, tíhne v určitých momentech spíše k Rusku a k ruskému narativu. Premiér Andrej Plenković je politik, který dlouhou dobu strávil v Bruselu, kde se tak formovaly jeho pozice,“ dodala Stojarová s tím, že má tak Milanović tendenci vymezovat se vůči vládě, ač s ní ve vnitropolitických otázkách většinou souzní.

Podobně jako turecký prezident si pak Milanović klade velmi těžko splnitelné požadavky. Záhřeb by podle něj měl uplatňovat právo veta do doby, než bude v sousední Bosně schválena kontroverzní volební reforma. „Současný volební systém v Bosně a Hercegovině není optimální, reforma je nutná, jelikož v současné době lze volit pouze někoho, kdo je Chorvat, Srb či Bosňák. Pokud máte tedy jinou národnost, nemůžete kandidovat a  např. se stát prezidentem. Reforma je tedy nutná, nicméně velmi těžce proveditelná. Bohužel je celý systém zablokovaný a všechny tři národy mají naprosto různé pohledy na věc. Kontroverze spočívá v tom, že pokud by Bosňáci opravdu dostali možnost volit výhradně Bosňáky, rozdělovala by se společnost ještě více, což je v post-konfliktní zemi naprosto nežádoucí,“ dodala Stojarová.

Váha mezi tureckým a chorvatským prezidentem se však výrazně liší. Zahraniční politiku má v této otázce v rukou chorvatská vláda a schválení vstupu parlament, což by podle Stojarové neměl být v současné situaci problém. Chorvatský prezident tak podle ní může maximálně proces komplikovat formou různých obstrukcí. To však není případ Turecka.

Podle analytičky Asociace pro mezinárodní otázky Karolíny Lahučké se turecký prezident Recep Tayyip Erdogan snaží svým postojem získat pozornost v zahraničí i ukázat se jako silný domácímu publiku. „Možnost dostat se blíž k Bidenovi, vyjednat si ukončení zbrojního embarga u dalších států, zvýšit podporu a souhlas s tureckým bojem proti Kurdům, ať už doma, tak hlavně v Sýrii. Zároveň tím ukázat svou mezinárodní sílu občanům doma, a třeba i získat nějaké investiční pobídky od západních zemí, aby se změnila ekonomická situace doma,“ uvedla pro deník Echo24 důvody turecké „blokády“ Lahučká.

Podle ní však podmínky ukazují na to, že Turecko počítá s jednáním. „Ty podmínky jsou na jednu stranu konkrétní, ale na druhou jsou vlastně velmi obecně formulované. Je tam jasný prostor pro vyjednávání, Turecko chce být viděno jako ten, kdo teď rozhoduje, a koho budou ostatní prosit,“ dodala Lahučká s tím, že v tomto ohledu bude chtít Turecko z jednání vyjít vítězně a ukázat, že dosáhlo podpory svých národních cílů. „Ale v praxi to může znamenat leccos, jak v otázce ukončení sankcí, tak v oblasti ukončení ,podpory terorismu‘,“ uvedla Lahučká.

Nejde tak podle ní sice čekat, že by Turecko bezdůvodně brzy otočilo, ačkoliv však podmínky myslí vážně, naplnit se mohou mnoha způsoby, které by měly vyjít z jednání se severskými sáty, NATO a Washingtonem. V tom vyjadřuje sebejistotu i generální tajemník aliance Jens Stoltenberg. „Samozřejmě chceme reagovat na obavy, které Turecko vyjádřilo, abychom nalezli dohodu o dalším postupu“, řekl Stoltenberg při návštěvě dánské Kodani. Zopakoval, že schválení žádostí podle něj bude i přes výhrady Turecka rychlé. Dodal, že neshody v alianci nejsou nic neobvyklého. „V NATO máme mnoho zkušeností s tím, že v případě rozdílných názorů si sedneme a najdeme řešení,“ citovala ve čtvtek Stoltenberga agentura AFP.