To, co bylo ještě před pár týdny považováno za neprosaditelné, nemožné, nerealistické, se brzy stane skutečností. Ministr průmyslu Jozef Síkela poprvé připustil, že strop na elektřinu by mohl platit i pro velké firmy. V pátek to ohlásil ve sněmovně. Zatím neřekl, jak vysoko strop bude. Vzhledem k tomu, že pro domácnosti, malé firmy a veřejné instituce platí od ledna strop 240 eur za megawatthodinu včetně daně z přidané hodnoty, bylo by v našich podmínkách těžko vysvětlitelné a obhajitelné, kdyby byl strop pro velké podniky níž.

Jenže takhle jednoduché to není. O výši stropu pro velký byznys bude výrazně rozhodovat hlavně to, jak vysoko ho nastaví jiné země. Proč Síkela tak najednou otáčí a slibuje to, co bylo doteď tabu? Pomoc velkým firmám se dosud považovala v Evropské unii za nedovolenou veřejnou podporu, která ohrožuje společný trh.

A vláda už zjevně ani nevěří, že by ještě někdo Němce zastavit dokázal. Proto přichází s taktikou. Musíme udělat to, co oni, a zastropovat ceny elektřiny i pro velké firmy. Jenže Němci se rozhodli, že ten strop nastaví pro velké podniky výrazně níž, než je ten náš. U velkých firem bude 130 eur za megawatthodinu. U domácností naopak na 400 eurech. Je to klasický německý přístup, kdy průmyslníci platí za elektřinu dlouhodobě nižší ceny než domácnosti. Ve většině evropských zemí je to opačně.

Pokud české firmy budou mít strop vyšší než ty německé, budou jim obtížně konkurovat. Rozdíl v německém stropu 130 eur a našem 200 eur (cena bez daně z přidané hodnoty) je obrovský. Pokud chce vláda pomáhat velkým firmám, aby si udržely schopnost konkurovat, bude muset jít na nižší strop na úrovni Německa.

Jenže pak jí s vysokou pravděpodobností nezbude nic jiného než ten strop snížit i pro domácnosti, malé podniky a veřejné instituce. To by ale masivně zvýšilo částku, kterou bude ze státního rozpočtu potřeba zaplatit za kompenzace. To znamená další nebezpečné prohloubení schodku. Jediné, co může těm miliardovým kompenzacím zabránit, je pád ceny elektřiny na trhu pod úroveň vládních stropů.