Třetí přímá prezidentská volba je jiná než dvě předchozí. Jedním z favoritů prvního kola je poprvé v historii České republiky kandidát, který vyvolává nepřekonatelný odpor u více než poloviny lidí. Jak mezi těmi, kdo jsou rozhodnuti, že volit půjdou, tak ve společnosti celkově, voliči i tradičními nevoliči. Jak to prezidentskou volbu ovlivní? Má Andrej Babiš nějakou šanci ve druhém kole ten nepřekonatelný odpor změnit? Čeká nás mobilizační druhé kolo s velmi vysokou účastí a velkým rozdílem mezi výsledky soupeřů, jako zažila Francie v letech 2002, kdy Jacques Chirac porazil Jeana-Marieho Le Pena při rekordní účasti s výsledkem 82 procent, nebo 2017, kdy Emmanuel Macron zvítězil nad Le Penovou dcerou s výsledkem 66,1 procenta? Do veřejného Salonu Týdeníku Echo a Knihovny Václava Havla o tom přišli debatovat ředitel agentury STEM Martin Buchtík, expert na politický marketing, jeden ze strůjců úspěchů Andreje Babiše Marek Hanč (dnes už pro Babiše nepracuje) a analytik agentury IPSOS Michal Kormaňák.

Pro kolik lidí je Andrej Babiš nepřijatelný?

Buchtík: V této chvíli ho za nepřijatelného považuje něco přes polovinu dospělých i voličů. Je trochu jedno, jestli se díváme na ty, o kterých si myslíme, že přijdou k volbám nebo by k nim přijít mohli. Nebo na všechny dospělé, včetně těch, kteří určitě volit nepůjdou. Výhodou Andreje Babiše je naopak velmi pevné jádro voličů, které ho staví do pozice jednoho z favoritů pro první kolo. Jeho nepřijatelnost je podobná jako u Tomia Okamury. Na druhé straně je ale potřeba říct, že i velmi „oblíbení“ kandidáti mají nepřijatelnost u čtvrtiny voličů.

Kdo je nepřijatelný pro čtvrtinu lidí?

Buchtík: Obecně platí, že musíte být hodně známý, aby vás lidé vůbec registrovali. Zároveň musíte být co nejméně neoblíbený a onálepkovaný. Ta nepřijatelnost se ale může i u nyní velmi oblíbených kandidátů měnit. Viděli jsme to v prezidentské volbě v roce 2018, kdy onálepkování Jiří Drahoše, který nebyl mnoha lidem znám, bylo mnohem snadnější než u Miloše Zemana. Stejně tak je to v amerických primárkách, kde se hodně pracuje s tím, že nevolím pro někoho, ale proti někomu. A tím pádem tomu druhému pomůžu. Vztah voličů k Andreji Babišovi není ničím překvapivý, do značné míry to kopíruje elektorát hnutí ANO. Jsou to spíš starší lidé. Často v důchodovém věku. Méně často jsou to lidé mladí. ANO je svého druhu catch-all party, tak se nedá říct, že by Andrej Babiš v některé voličské skupině neměl vůbec žádnou podporu.

Pro koho je Andrej Babiš nejsilněji nepřijatelný?

Buchtík: Jsou to typicky voliči vládní koalice. Pak je tam specifická skupina lidí, kteří nevěří v podstatě nikomu. Nikdo pro ně není přijatelný kandidát. Nebo je přijatelný kandidát s minimální podporou jako generál Blaško. Jsou to lidé, kteří vůbec nevěří současnému systému a Babiše považují za součást systému. Je jim jedno, jestli je to Andrej Babiš, Petr Fiala, nebo Petr Pavel. Z pohledu demografie je Babiš nejvíc nepřijatelný pro lidi s vyšším vzděláním a lepším ekonomickým zázemím.

Jak se ta nepřijatelnost mění v čase?

Buchtík: Nejvyšší úrovně dosáhla loni těsně po parlamentních volbách. Pak se snižovala k té polovině. Poslední rok se aspoň podle našich dat ta nepřijatelnost nijak výrazně nemění. Poslední sběr dat jsme ale dělali ještě předtím, než Andrej Babiš koncem října definitivně ohlásil kandidaturu. Nejvyšší nepřijatelnost u Babiše nám vyšla kolem 60 procent.

Vy jste dělali průzkum pro podcast Insider a vyšlo vám, že Andrej Babiš by druhé kolo prohrál v poměru 63 : 37 procent s Danuší Nerudovou a 62 : 38 s Petrem Pavlem. A prohrál by fakticky se všemi kandidáty, kteří mají podporu aspoň kolem pěti procent do prvního kola.

Kormaňák: Máme velmi podobná čísla, jaká popisuje Martin Buchtík. Aktuálně má Andrej Babiš nepřijatelnost kolem 50 až 55 procent. Nepřijatelnost roste s vyšším vzděláním a vyšším příjmem a nižším věkem. Čím jste mladší, vzdělanější a bohatší, tím vám Andrej Babiš víc vadí. Pak jsou kandidáti, kteří mají velmi nízkou nepřijatelnost, ale zároveň i velmi nízkou známost.

Existují kandidáti, kteří mají vyšší známost a zároveň velmi malou nepřijatelnost?

Kormaňák: My jsme to částečně měli v tom průzkumu pro Insider. Jsou to ti dva, o kterých se mluví, že mají největší šanci postoupit do druhého kola, Petr Pavel a Danuše Nerudová. I my jsme ale čísla o nepřijatelnosti Andreje Babiše sbírali ještě předtím, než na konci října oznámil kandidaturu. Teď je úkolem marketérů, aby s tou nepřijatelností bojovali. V jeho cílové skupině se s tou nepřijatelností bude dát něco dělat.

On sám ta čísla velmi dobře zná. Sázel na to, že jeho nepřijatelnost sníží energetická krize, inflace a pád životní úrovně. Věřil, že lidé budou naštvaní na vládu, což bude silnější než odpor k němu.

Kormaňák: Zatím mu to moc nepomáhá. Pokud na to v rámci své kampaně spoléhal, tak se to zatím moc neukazuje.

Jsou lidé, kterým je Andrej Babiš lhostejný a nemají k němu vyhraněný vztah?

Kormaňák: Moc ne. Andrej Babiš je mimořádně polarizující osobnost. Modely ukazují, že má velký efekt i na volební účast. Pokud by byl v druhém kole, bude to mít mobilizační efekt a bude velmi pravděpodobně vyšší účast. Lidé ho buď milují, nebo nenávidí. Má velmi emotivní typ voličů. Kdysi jsme měřili, jak moc lidé vnímají jednotlivé strany srdcem. Nejsilnější je to u hnutí ANO a SPD. Často to vidíte, když pozorujete, jak o něm mluví lidé v různých televizních reportážích. Oni jsou do něho opravdu až zamilovaní. Proto je tak polarizující. Je málo těch, kdo na něj nemají žádný názor.

V tom je možná odpověď na otázku, proč Andrej Babiš nesílí v tak těžké energetické krizi a rekordním zdražování. Vláda je velmi neoblíbená, ale Babiše ti lidé považují za ještě horší alternativu.

Kormaňák: To je přesně důvod, proč nerostou ANO preference nad těch třicet procent. Tam leží i potenciál Andreje Babiše. Ale může se to měnit v čase. Bude upevňovat své voličské jádro. Přitahovat zpátky ty, kteří se zaměřili na jiné kandidáty v době, kdy lavíroval, jestli do prezidentské volby vůbec půjde. Bude se snažit přitahovat třeba voliče SPD, protože Jaroslav Bašta pro ně není typ kandidáta, který by je přitahoval. Vůbec si nemyslím, že je to pro něj ztracené tak, jak ukazovaly modely v říjnu.

Jak se taková nepřijatelnost dá zlomit?

Hanč: Zahraju si na ďáblova advokáta a pokusím se vám nabourat tu tezi o unikátní nepřijatelnosti Andreje Babiše. Cituji článek z října 2017 ze serveru iROZHLAS: Zeman je pro většinu lidí nepřijatelný, Drahoš nabírá na síle. Zemana chce volit 16 procent lidí, dalších 27 procent ho zvažuje.

Kormaňák: To je ale něco jiného než nepřijatelnost.

Hanč: Chci na tom jen ukázat, jak se ty průzkumy vyvíjejí. Než Andrej Babiš oznámil oficiálně svoji kandidaturu, objevovaly se v médiích i články, že bude mít problém postoupit do druhého kola. Jeho preference byly nižší, protože to lavírování bylo nesrozumitelné i pro jeho voliče. Na číslech je vidět, že bude mít nejtvrdší voličské jádro, protože ta jeho karta antiestablishment, ten emocionální náboj, zacílení na ty vrstvy společnosti, které netěžily z postindustrializace, které byly zapomenuté. Na ty, kdo se cítí zapomenuti v regionech, jako je Moravskoslezský, Ústecký, Karlovarský, částečně Zlínský kraj. V těchto regionech vždycky hrál velkou roli souboj s elitami. A je úplně jedno, že Andrej Babiš patří k té nejužší elitě jednoho procenta. Tím víc mu ti lidé uvěří, že se postavil na jejich stranu. To, že je dnes nepřijatelný pro víc než padesát procent voličů, neznamená, že ve druhém kole nemůže uspět. Z jednoho prostého důvodu. V prvním kole zpravidla volím pro někoho. Ve druhém volím proti někomu. Tady je ale ten problém u Andreje Babiše. On extrémně polarizuje, přesně, jak řekli pánové. Hraje sám proti sobě. Volby nevyhrávají racionální témata. Podívejte se na midterms volby v Americe. Demokrati utratili násobky rozpočtu na téma potratů než na inflaci. Vždycky jsem říkal, že volby vyhrávají témata kulturní války. A problém Andreje Babiše je, že se stal sám tématem kulturní války. On budí emoce, což znamená, že ve druhém kole hraje sám proti sobě. Bude záležet na tom, jak moc radikální bude a jak moc bude společnost štěpit. Proto tak výrazně mění způsob, jak se projevuje na veřejnosti.

Stylizuje se do smířilivého Babiše, model 2.0.

Hanč: On ví, že největším soupeřem Andreje Babiše je sám Andrej Babiš.

Takže uvidíme smířlivého a krotkého pána ve svetru. Něco podobného, jako jsme už viděli před parlamentními volbami, kdy se seniory sedával před kamerou před Lidlem a pojídal z krabice mražené profiterolky.

Hanč: Podle průzkumů z prezidentských voleb v USA mezi šedesátými a osmdesátými lety se zjistilo, že reálným tématům kandidáti věnují jen 15 procent času. Zbytek jsou emoce. Nemusejí být vyjádřeny zvýšením hlasu, křikem, agresivitou. Jsou vyjádřeny tím, jaký příběh v průběhu kampaně vyprávíte. Typově profiterolky. Ty profiterolky nebyly příběh o tom, že seděl na patníku před Lidlem někde v pohraničí. Byl to příběh o tom, že ty zlé západní obchodní řetězce vám dodávají méně kvalitní jídlo. A to se musí změnit. Můžeme si o tom myslet cokoli. Není to zásadní politické téma. Byla to ale nějaká emoční karta proti establishmentu. Já řeším to, na co se všichni vykašlali. Já vím, jak ty řetězce diktují, co tady máme jíst, protože já jsem jim přece dodával a oni na mě byli zlí. A jsou zlí i na vás. Tím chci říct, že přímá prezidentská volba ve většinovém systému je víc než jakákoli jiná o schopnosti odvyprávět svůj příběh. Povídat ho srozumitelně a navodit nějakou emoční vazbu s voličem. Babiš opravdu štěpí společnost. Čas paradoxně hraje proti němu.

Čím hraje proti němu?

Hanč: Jeho případná šance na úspěch by rostla, kdyby volby byly později. Ne v lednu příštího roku, ale třeba na podzim.

Proč?

Hanč: Bylo to vidět i v té kampani. On rozjel nějakou cestu za voliči v karavanu, která nebyla příliš úspěšná. Nebyl tam schopen nějak výrazněji prodat svoje teze. Lidem nic zásadního nesděloval. Jen se dostal do vleku negativní komunikace, agrese na jeho mítincích, jeho osobní agrese. Nebyl schopen udávat agendu. Zároveň to byl předčasný krok. On by potřeboval půl roku na to, aby se na něj trochu pozapomnělo.

Na převlečení kabátu? Tady přicházím, já nový, smířlivý Andrej Babiš.

Hanč: Ano. Už jsme se tady o tom bavili. Navzdory energetické krizi, inflaci a velmi neoblíbené vládě Andreji Babišovi nerostou preference. Když se ale podíváme na skladbu společnosti, není jen město versus venkov. Pravá versus levá. Rozdělení ve společnosti je daleko komplikovanější. Těch skupin je podstatně víc. Ekonomické problémy zatím cítím v tom, že se mi prodražuje život. Tenčí se mi úspory. Zatím ty problémy ale nejsou existenční. Neřeším, jestli se budu muset přestěhovat z bytu, protože nemám na hypotéku, protože jsem přišel o práci. Krize se zatím nepromítá do toho, že by rostla nezaměstnanost. Tím se lidé nedostávají do tak závažných problémů, aby museli měnit styl života. Jsem přesvědčen, že kdybychom měli nezaměstnanost na 10 až 12 procentech, tak by preference vypadaly úplně jinak. Možná by vypadaly výrazně lépe ve prospěch Andreje Babiše.

Tam se do ledna nedostaneme. Nezaměstnanost je stále velmi nízkých 3,4 procenta.

Hanč: Proto si myslím, že proti němu hraje čas. Volby jsou pořád ještě blízko od loňských parlamentních voleb, kdy nedokázal přesvědčit dost lidí, že by měl pokračovat v roli premiéra. A pořád je schopen zvednout hodně lidí, kteří půjdou volit výhradně proti němu.

Kde může Andrej Babiš nabírat voliče z řad těch, pro koho je zatím nepřijatelný? Z vládního tábora, nebo z tvrdého antiestablishmentu, který organizoval podzimní demonstrace na Václavském náměstí?

Buchtík: Těch dělicích linií ve společnosti je mnohem víc. Některé jsou generační. To jsou třeba kulturní války typu sňatky homosexuálů. To je opravdu generační záležitost. Jiné dělení je třeba u důchodové reformy. Všichni řeknou, že je potřeba ji udělat. Ale pak začnou ale. Ale ne tak, že se zvýší daně. Ale ne tak, že se zvýší věk odchodu do důchodu. Správně vnímáme problém, ale velmi efektivně bráníme jakémukoli řešení. A co je nejzajímavější, důchodovou reformu nejvíc podporují lidé v penzijním věku, kterých už se týkat nebude. Velkou dělicí linií je vzdělání. Lidé, kteří umějí anglicky a mají za sebou nějakou zahraniční zkušenost, se rozhodují jinak než ti, kdo takovou zkušenost života v zahraničí nemají. Největší rozdíly jsou v pohledu na ekonomiku, roli státu a přerozdělování. Velmi výrazně o tom rozhoduje ekonomický status vašich rodičů. Dědíte chudobu, nebo bohatství. A to strašně předurčuje váš názor na svět. Když se zajdete podívat na víceleté gymnázium a učňák v Praze, tak už v těch patnácti letech u dětí uvidíte úplně jiné světy. Úplně jiné předporozumění toho, jaká je jejích role ve světě, i toho, jak vidí svoje šance. A to už nemluvím o tom, že část dětí jde rovnou na soukromé školy. To jsou lidé, kteří se svými představami o světě vůbec nepotkávají. Ty skupiny nejsou ve střetu. Ony si jen vyprávějí úplně protichůdné příběhy o tom, jak země funguje. Míjejí se argumentací, nepochopením, úplně jinou zkušeností. „Moudří“ lidé na Twitteru dnes bědují, že když nemám 120 tisíc korun čistého měsíčně, tak se v Praze nedá přežít, pak rozdávají rady ve stylu: Tak ti chudí lidé jsou něco jako já, jenom ten jejich problém s penězi je větší. Protože jsou hloupější. Tak já jim půjdu radit, protože si dokážu představit, co zažívají. Mají o trochu víc problémů a o trochu méně peněz než já. A jsou prostě hloupí, tak já jim musím poradit. Tady začíná to neporozumění.

A pro tyto lidi si může jako pro voliče Andrej Babiš sáhnout?

Buchtík: My nevíme, co chceme, ale víme, co nechceme. Začíná to u toho, když se dítěte zeptáte, co chce jíst. Vybere si tu věc, kterou méně nechce. V politice volíme negativně. A platí, že slušný člověk moc dobře ví, koho nevolí. Slušní lidé nevolí komunisty. Nevolí Kalouska nebo Babiše nebo Piráty.

To je přesně syndrom dynastie Le Penů ve Francii. Proto tak mobilizovali ve volbě proti.

Buchtík: Problém Andreje Babiše je ten, že on je tím, koho ti lidé nepůjdou volit. Budou hlasovat proti němu. Ti protikandidáti zatím podobné emoce nevzbuzují. Danuše Nerudová ani Petr Pavel zatím nejsou onálepkováni jako ti, koho slušní lidé nevolí. Základem kampaně bude vytvořit dojem, že i oni jsou z nějakého důvodu nepřijatelní. Hlavně před druhým kolem. Aby lidé získali dojem, že volba Andreje Babiše je menší zlo.

Jak moc by postup Andreje Babiše do druhého kola mobilizoval k vyšší účasti?

Kormaňák: Z těch dat, co máme k dispozici, to vypadá, že mobilizovat bude. Proti jiným duelům ty s Andrejem Babišem vedly k vyšší účasti. Když jsme proti sobě ve druhém kolem postavili Petra Pavla a Danuši Nerudovou, tak to vedlo k nižší účasti. Je to ale dáno i tím, že jsou stále méně známí než Babiš. Velká část říká, že v takovém případě asi nepůjde k volbám, protože o nich vlastně nic neví. A ani jeden je neděsí ani nenadchne. Ve veřejné debatě zas jede příběh, že ty volby budou znovu Antibabiš. Jenže za to nikdo nemůže. Jen Andrej Babiš tím, že kandiduje.

Mohl by Andrej Babiš k volbám přitáhnout nevoliče?

Hanč: Ten závod se skutečně odehraje až po Vánocích. První dva týdny v lednu, kdy bude extrémně důležitá nálada a rozpoložení společnosti v konkrétním čase a místě. V parlamentních volbách propadl milion hlasů, které dostaly strany, jež se nedostaly do sněmovny. Koho by ti lidé šli volit? Co jim ty týmy kandidátů budou říkat, jak budou reagovat na témata kulturní války? Pokud jim budou radit, aby stáli za tím twitterovým názorem, tak si dokážu představit, že i Andrej Babiš bude schopen mobilizovat lidi, kteří volili SPD, Šlachtu, komunisty, sociální demokraty. A že dokáže ty hlasy takzvaně kanalizovat. Protože budou volit proti něčemu, co se jim v tu danou chvíli nebude líbit, a protože reálně uvidí kandidáty ve výkonu v ostré debatě a konfrontaci. Budou se na to dívat úplně jinýma očima. Leden může být úplně jiný. A pokud Babiš správně namixuje smrtící koktejl, tak nemusí být bez šance.

Buchtík: V prvním kole se proti sobě budou vymezovat kandidáti, kteří hrají o podobné voliče a jsou podobně přijatelní. A pokud se příliš posunou směrem k voličům, které oslovuje i Andrej Babiš, tak ho ti ostatní začnou nálepkovat.

Pořád se teď mluví o tom, že hlavní je neudělat chybu, aby kandidátovi na hlavě nepřistála nálepka, které už se nezbaví. Co mohou být ty fatální chyby?

Kormaňák: Jsou to ta témata z kulturních válek. Menšiny. Umím si představit, jak si Andrej Babiš hned udělá téma z toho, jak tady jeho protikandidát chce podporovat menšiny a na obyčejné lidi kašle. Ve druhém kole by ta rétorika mohla fungovat. Už teď jsou velmi obezřetní, co říkají. V každém vyjádření už teď vidíme taktiku.

Hanč: Finále prezidentské volby rozhodne, jaký smrtonosný koktejl se na jednotlivé kandidáty podaří připravit a jaké chyby udělají. Andrej Babiš by měl šanci zvítězit jen v případě, kdyby se jeho soupeře v druhém kole podařilo zostudit tak, že se stane ještě víc nepřijatelným než on. Proto si myslím, že závěr kampaně bude hodně tvrdý. Velikou roli bude hrát to, nakolik budou jednotliví kandidáti a jejich příběhy pro voliče uvěřitelní.

Jak může vypadat smrtící koktejl?

Hanč: Klasické téma bylo lithium před parlamentními volbami 2017. Kde bychom mohli být, kdybychom se nevzdávali surovin? Smrtící témata umí skvěle hrát Miloš Zeman. Byla to třeba debata o inkluzi ve školách. Klasicky to byly poplatky ve zdravotnictví. Dokážu si představit hesla, která jsme všichni slyšeli na tom Václavském náměstí. Nedůvěra v asociální vládu a establishment. Nedůvěra v média, která tu vládu kryjí. Z toho se v dobrých ingrediencích dá míchat. Stejně tak bude fungovat, že na tom Václaváku byli nějací hlupáci, kterým to přece my chytří lidé musíme vysvětlit. Na to stačí říkat: Ne, byli tam lidi, jako jsme my. Jen my k nim neumíme mluvit. Posledních třicet let jsme je neposlouchali.