Auto je mi vším. Když si ráno uvědomím jeho rychlost, design, schopnost okamžité reakce, velikost úložného prostoru i nízkou spotřebu, dokonce do nepříjemné práce se mi vstává snesitelně. Nadšení se ovšem obrátí v pravý opak ve chvíli, kdy špičkový vůz vypoví službu. Do pozice vášnivého automobilisty se dostala celá Česká republika a právě teď začala zjišťovat, že se probouzí do druhé fáze závislosti.

Za posledních deset let poklesl český export v prvním čtvrtletí třikrát. První pokles v roce 2009 ilustroval nejvážnější dopady kruté finanční krize. Podruhé patřil k příčinám stejně nepříjemné deprese na přelomu let 2012 a 2013. Potřetí se vývoz snížil počátkem roku 2018. Takto podaná zpráva vycházející z dat Českého statistického úřadu možná zní příliš dramaticky. Přece jen v krizi není Česko ani žádná ze zemí v širším okolí.

Také celkový výpadek vývozu není tak dramatický. Za první čtvrtletí katastrofálního roku 2009 prodaly tuzemské podniky zboží v ceně o 123 miliard nižší než ve stejném období předchozího roku. V roce 2013 to bylo o 35 miliard méně, letos o 17 miliard. Potíže exportérů z počátku roku tedy mohou signalizovat poměrně vážné ekonomické zpomalení v dalších měsících, stejně dobře je však možné, že tentokrát se podaří propad vývozu vyrovnat větším úsilím v následujícím období. Cesta k další prosperitě, v Česku závislé na vývozu zboží, je stále otevřená.

Riskantní sázka na jednu kartu

Přesto mají data o vývozu jeden zvlášť zneklidňující rozměr. Zjednodušeně by se dalo říci, že za výpadek z prvního čtvrtletí mohou výhradně automobily, protože jejich export se snížil skoro o 20 miliard. Nevyznamenali se ani potravináři a chemici, zbytek vývozců však zůstal v nominálních cenách přinejmenším na svém a udržel tržby z čtvrtletního prodeje českého zboží do ciziny nad jedním bilionem korun.

Zároveň ovšem platí, že propad automobilového průmyslu je hlubší, než byl před pěti lety, a jen o polovinu vážnější než v dobách finanční krize. Na první pohled může pozorovatele uklidnit, že vážnější potíže má pouze jeden z významných oborů, jenže to by nesmělo být Česko záložní ekonomikou Německa, a to v první řadě při výrobě automobilů.

K důsledkům závislosti na dominantním partnerovi a jeho zakázkách patří, že výrobci aut a jejich dílů hrají v tuzemském hospodářství nezdravě velkou roli. Třeba v minulém roce tvořil vývoz silničních dopravních prostředků skoro čtvrtinu celkového exportu, a to se ještě do této statistiky nepočítají dodávky plastů nebo elektroinstalací pro zahraniční výrobce aut. Podíl automobilek na výkonech exportního přeborníka s názvem Česko se průběžně zvyšoval a v posledních třech letech tvořil víc než třetinu celkového exportního růstu. Ekonomika spoléhala pouze na jeden nástroj, politici budovali popularitu z jeho výnosů a neinvestovali, aby opatřili nějakou alternativu. Z nezničitelného tahouna se teď může stát nepřekonatelný balvan, který zatarasí další cestu ke světlým zítřkům.

Kupujte auta s naftovým motorem

Opatrnost vzbuzuje jeden z možných důvodů, proč výroba automobilů stagnuje. Celá Evropa zvědavě čeká, jak se na ekonomickém růstu Německa podepíše dieselgate, tedy odhalení podvodů s měřením výfukových emisí u Volkswagenu a dalších značek. Takřka zároveň s americkým průšvihem byly publikovány rozsudky německých soudů, které umožnily velkým městům, jako jsou Stuttgart, Düsseldorf a Kolín nad Rýnem zakázat vjezd vozů s naftovým motorem do svých center.

Prodeje těchto aut i jejich ceny klesají v mnoha zemích, a protože je Německo dieselovým specialistou, může to mít vážné důsledky. Skutečně se počátkem roku zastavil rovněž německý export a propadl zvláště směrem do Spojených států a do Číny. V této chvíli nejde o nic zásadního, ovšem například jen v březnu prodali Němci do ciziny auta v hodnotě o jeden a půl miliardy nižší než před rokem, což znamená pokles o sedm procent. Češi jsou horší o dvanáct procent. Záložní ekonomikou jsme přitom i ve specializaci aut s naftovými motory.

Pokud v Německu začne foukat, v Česku vítr trhá střechy. Tato závislost je silnější, než byla před deseti lety, proto nezbývá než věřit, že se do značné míry iracionální odpor proti dieselům ve světě zklidní a že lidé znovu ocení jejich nepopíratelné kvality. Jinak po časech prosperity, kdy člověk neměl jiné starosti než si zajistit stejný vzestup životní úrovně jako sousedé pracující v jiných profesích, nastává nová zkouška zdejší společnosti. Málokdo včetně politických a ekonomických elit se na ni připravoval.