Máme jedny z vůbec nejhorších důchodů v celé Evropě a vyspělém světě. Jsou velmi nespravedlivé. Znamenají obrovský pád v životní úrovni poté, co člověk přestane pracovat a začne brát penzi. Platíme na ně čtvrté nejvyšší odvody z platů v celé Evropě. Ratingová agentura Standard & Poor’s už před nějakými třinácti lety označila české penze za důchodový Armageddon. Horší vyhlídky tehdy podle ní měli v celém vyspělém světě jen Japonci.

Žádná vláda od vzniku České republiky nedokázala s důchody nic podstatného udělat. Prováděly se jen kosmetické změny parametrů. Nejdál zašel po roce 2010 kabinet Petra Nečase. Ten dal lidem možnost přesměrovat si část povinných odvodů, jež dnes musí platit státu na soukromý účet. Byl to klasický případ zásahu, který byl příliš slabý a málo ambiciózní, a proto neměl šanci na úspěch. Nebyla to povinnost,  ale možnost svobodné volby. Přesto to bylo velmi nepopulární a Sobotkova vláda to zrušila.

Do skutečné důchodové reformy se tady nikdo nepustil, protože právě zásahy do penzí jsou jedna z věcí, které budí ve společnosti vášně. Velmi citlivě na ně reagují současní důchodci a ti, kdo se penzijnímu věku rychle blíží. Politici jim nejsou schopni vysvětlit, že jich se to vůbec netýká. Reformy penzí se dělají pro mladé, plus minus od třiceti dolů. Ale bojí se jich staří. Vysvětlit a prodat lidem důchodovou reformu je úkol pro komunikačního génia. U nás se zatím neobjevil.

Starých se týká jediná věc: zvyšování současných důchodů. Vlády si různě pohrávají se stylem, jak penze zvyšovat. Zpravidla to končí kombinací růstu cen a platů. Aby se nejen dorovnala inflace, ale zároveň se udržel alespoň nějaký poměr k platům. Aby životní úroveň důchodců oproti ostatním neupadala.

Penzijní systémy, jako je ten náš, stojí na principu pay as you go, to znamená, že ti, kdo dnes pracují, platí penze současným penzistům. A očekávají, že až oni se stanou důchodci, budou jim stejně tak platit ti, kteří v té době budou pracovat. Je to čistý průtok. Nikde se nic nespoří. Platí se za pochodu to, co se zrovna vybere. Když se vybere méně, než je na penze potřeba, stát to musí dosypat z jiných zdrojů. A kdyby se náhodou vybralo víc, v rozpočtu se to zase utratí za jiné věci. Potíž je, že těch, kdo budou důchody brát, bude do budoucna stále přibývat a těch, kteří budou platit, bude stále méně.

To se dá vyřešit třemi změnami, přičemž všechny jsou vysoce nepopulární. Buď se zvedne věk odchodu do penze. Nebo se zvýší povinné odvody pojistného na důchody. – To už je přitom skoro nemožné, protože jsou čtvrté nejvyšší v Evropě; v Česku plní právě sociální pojištění (což není nic jiného než důchodová daň) státní pokladnu jedním z největších podílů z celé Evropské unie. Třetí, poslední možností je snížení důchodů. Lidem se ale musí dát s dostatečným předstihem vědět, s čím mohou počítat.

Nově jmenovaný premiér Andrej Babiš hned v prvním televizním rozhovoru řekl, že se jeho kabinet pustí to penzijní reformy. Je to pozoruhodné. Babiš zatím stále neřekl, kdo bude jeho vládu podporovat a vůbec jí pomůže k získání důvěry. A už tady šermuje slibem, jehož prosazení bývá zátěžovým testem i pro pevné vlády s pohodlnými většinami.

Bohužel už neříká nic konkrétního, jak bude tu penzijní reformu provádět. Jeho očekávaná ministryně financí opakuje takové ty klasické fráze, jak je potřeba udělat analýzy různých penzijních systémů. Stačí, když si projde archiv v úřadě, kam ve středu nastoupí. Zjistí, že všemožných studií, výpočtů a zpráv penzijních komisí tam má plné archivy. Není nutné vyhazovat peníze za další. Pořád jsme tady měli nějaké komise pro penzijní reformu.

Andrej Babiš ale vůbec nemluví o tom, jak by penze měnil. To, že oddělí penzijní účet od státního rozpočtu, je jen účetní operace, která nezmění sumu peněz, již stát na důchody má a bude mít.

Mluví naopak o tom, jak jsou penze nízké a jak je potřeba je zvyšovat. To má jistě pravdu, ale není to žádná důchodová reforma. Ta je pro mladé. Zvyšování penzí je pro ty, kdo už je berou. Takže se dá očekávat, že Andrej Babiš bude marketingově pěkně prodávat zvyšování důchodů současným seniorům jako reformu.

Ví, proč to dělá. Je to klasický lov seniorských hlasů. Babiš už byl v těchto volbách pro lidi nad šedesát suverénní jedničkou. Podle volebního výzkumu společnosti Median pro Českou televizi dostal v generaci šedesát plus 41 procent hlasů. Kdyby volili jen šedesátníci, měl by pohodlnou většinovou jednobarevnou vládu, o níž vždycky snil. Při rozdělení podle věku to byla jeho jednoznačně nejsilnější voličská skupina. V generaci mezi pětatřiceti a devětapadesáti lety už měl jen 26 procent.

Žádná další strana s výjimkou komunistů se 13 procenty a okamurovců s deseti procenty neměla mezi voliči nad šedesát dvojciferný výsledek. Sociální demokraté získali devět procent. ODS a lidovci šest procent.

Andrej Babiš se připravuje na všechny varianty včetně předčasných voleb a přirozeně se rozhodl, že si bude opečovávat svou nejsilnější voličskou základnu v generaci 60+. Vydal se na lov seniorů. Jen je mimo říkat tomu penzijní reforma.