Ještě že již nežijeme v éře tištěných deníků. Například čtenáři MF DNES se ve středu ráno dočetli, že „ruské rakety dopadly do Polska a zabíjely“, podobně jako věrní předplatitelé Daily Telegraph, britských Timesů a jistě i dalších publikací. Naštěstí je to dnes již jen relikt, jehož dopady přežívají v otravném zvyku jistých zahraničních zpravodajů ČT ukazovat divákům titulní stránky novin jako dokumentaci toho, co se v zemi děje.

Jenže éra instantních informací má zase svá rizika. A tady je horší, že tu s největší pravděpodobností mylnou informaci šířili i vlivní lidé ve chvíli, kdy by měli vědět, že je třeba se nadechnout a počítat do tří.

Nejrychlejší na spoušti byl prezidentský kandidát Pavel Fischer, který již ve tři čtvrtě na devět napsal na Twitter, že „zločinný režim pálil ruské rakety nejen na civilisty na Ukrajině, ale také na území NATO, tedy Polska. Odsuzuji tento zločin“. Čtyři minuty po deváté následoval Vít Rakušan, který odsoudil „masivní raketový útok, který vedle Ukrajiny dost možná zasáhl i Polsko“.

To jediné, co jim lze přičíst k dobru, je, že měli tolik solidnosti a tyto své úlety nesmazali. A máme štěstí v tom, že naši politici nikoho zas až tolik nezajímají a netweetují (až na Lipavského) v angličtině, takže je nikdo ve světě neřešil tak jako třeba litevského ministra obrany, který napsal, že „zločinný ruský režim odpálil rakety, které dopadly i na zemi NATO“.

Protože, a to je třeba zdůraznit, tou dobou žádný relevantní oficiální orgán – ani polské úřady, ani NATO – netvrdil, že to, co zabilo v polském Przewodóvě dva lidi, byly ruské rakety. Jednoznačně původce zásahu neoznačil ani prezident Biden na summitu G20 a agentura AP už tou dobou měla od amerických zdrojů, že pracují i s možností, že šlo o zbloudilou ukrajinskou střelu. A kdo sleduje ukrajinské dění systematicky, zachytil už tou dobou, že nezávislí analytici poukázali na možný ukrajinský původ střely, konkrétně protivzdušné střely S-300. Činili tak na základě v tu chvíli dostupných fotografií jejích úlomků a taky upozorňovali, že to je jen velmi předběžný závěr. Proč by někdo měl přihlížet k poloanonymním znalcům nezaštítěným žádnou institucí? Snad proto, že si za dobu ukrajinské války vybudovali jistou důvěryhodnost a nejsou to žádní ruští trollové, aby měli důvod šířit spekulaci, která vrhá na Ukrajinu problematické světlo. Ale tak nezní nejdůležitější otázka. Ta zní: Proč lidé aspirující na roli seriózních politiků šířili jako hotovou věc ruskou vinu, když neměli k dispozici nic víc než tito internetoví experti?

A nejpravděpodobnější odpověď zní, že proto, že jsou ve vleku své bubliny sociálních sítí. Protože tam se ihned řešilo, kdo už odsoudil, a kdo – dlouhé minuty, ba desítky minut po vražedném útoku! – mlčí. Tak byl odsouzen Andrej Babiš, který čekal až do půl jedenácté, aby vyjádřil účast polskému premiéru Morawieckému, a dodal, že incident se musí plně vyšetřit. Což bylo hodnoceno prakticky jako kolaborace.

A mnoho chvály si neodnesl ani Petr Pavel. Toho jsme si nechali na konec. Zareagoval sice brzy a mluvil o „údajném zásahu polské vesnice ruskou zbloudilou řízenou střelou“, ale hned dodal, že se to nejdříve musí potvrdit. Popsal další postup a akcentoval ujištění, že to „v žádném případě neznamená, že bychom se měli znepokojovat zahájením válečného konfliktu s Ruskem“.

Jeho vystoupení (bylo to video) mělo sice úřednicky neohrabaná místa, ale v zásadě z toho ve světle současného oficiálního stanoviska Polska a NATO vychází nejlíp. A že se víc než na odsouzení Ruska zaměřil na ujištění, že nezačíná válka NATO s Ruskem? Ale to je pravděpodobně první starost, kterou ta část občanů, již nejsou počítačoví bojovníci za Ukrajinu, má. To je realita, jsou to voliči a Pavel musí myslet na to, aby nějaké Andreji Babišovi odloupl nebo aby pro ně zůstával přijatelným. Takových je podle průzkumů řada a jsou pro výsledek voleb důležití.

A opravdu je toho dřív, než zavelíme k vojenskému útoku na Rusko, třeba vyšetřit dost. Nejen to, jaká to byla střela a jak se do Polska dostala. Ale taky, co to vypovídá o protivzdušné obraně NATO. Jakou pomoc můžeme Ukrajině poskytnout, aby k takovýmto věcem nedocházelo.

Byla to situace, na kterou je generál svou praxí vojáka-diplomata ideálně připraven a zvládl ji dobře. Dokonce lze říct, že nebýt zkreslení vytvářeného bublinou sociálních sítí, bylo by hned jasné, že ji zvládl jediným možným způsobem. Ostatní dnes musí vysvětlovat, jak se postavit k tomu, že za hanebný ruský (prokázaný!) zločin a smrt dvou Poláků vlastně může Ukrajina.