Velký byznys býval tradičně velmi konzervativní. Právo, řád, stabilita, důraz na výkon a osobní zodpovědnost, oceňování odvahy a rizika byly hodnoty, které měla většina lidí, již se pustili do podnikání a byli v něm úspěšní, tak zvnitřněné, že se staly součástí jejich DNA. Už ti, kdo šli studovat právo nebo ekonomii, bývali ti nejkonzervativnější ze studentů vůbec. Opět úplně přirozeně. Tyto obory lákají toho, kdo si cení pravidel, soutěže, zodpovědnosti, respektu k přirozenosti. Nechce sociálněinženýrsky měnit svět. Konzervativní a klasicky liberální pravice se také dlouhodobě těšila výrazně větší podpoře byznysu. Byly si přirozeně blízko.

To se začalo postupně měnit poté, co progresivní levice po dlouhém pochodu začala dobývat instituce, které měly obrovský vliv na formování společnosti. Soudy, úřady, média, školy, univerzity. Přestože její názory sdílel zlomek společnosti, začala diktovat pravidla. Měla, na rozdíl od mlčící většiny, energii, motivaci, jasně definovaný zájem a obrovské nasazení ho prosazovat. Hnala ji snaha měnit svět. A když ji většina společnosti nenásledovala, začala o ní mluvit jako o zpátečnických primitivech, kteří ještě na rozdíl od progresivní avantgardy nepochopili, co je dobro, a proto jim je ho třeba naordinovat proti jejich vůli.

Postupně sílila agresivita, s níž prosazovala své zájmy od radikálních ekologismů přes genderismus, mazání přirozených rolí, rozkladu tradiční přirozené rodiny muže, ženy a dětí, otevřenost migraci z úplně jiných civilizačních okruhů, jejichž příslušníci západními hodnotami pohrdají. Kdo není s námi, je proti nám. A proti němu tvrdě půjdeme. Přesvědčíme ho silou. A když se nepoddá, zostudíme ho.

Velký byznys velmi rychle pochopil, jaká doba přichází, a cynicky se podvolil. Zaplatil ochotně nemalé výpalné a cenu za klid. Zřídil si na to speciální oddělení. Nejprve CSR (corporate social responsibility, společenská zodpovědnost firmy). Vyšším stadiem útěku dopředu, reflektujícím radikalizaci hlasatelů nové generace kolektivních lidských práv a politiky identity, jsou oddělení D&I (Diversity and Inclusion, diverzity a inkluze).

Progresivistické svátky a happeningy jako LGBT pochody Prague Pride dostávají od firem obrovské částky. Nadace a spolky podporující tradiční hodnoty, jako je Aliance pro rodinu, si o podobných mohou nechat jen zdát. Nemají na rozdíl od progresivistů know-how na provozování vydírání velkého byznysu. Končí to tím, že velké firmy prosazují jménem LGBT komunity homosexuální manželství. Píší premiérovi Andreji Babišovi, na jehož souhlasu a souhlasu jeho hnutí jejich průchodnost závisí, aby vyhověl. Samotnému Babišovi, stejně jako drtivé většině byznysu, na žádných manželstvích homosexuálů vůbec nezáleží. A kdyby se rozhodovali čistě podle vlastních hodnot, většina by je odmítla.

„Jako zaměstnavatelé podporujeme a vítáme diverzitu svých zaměstnanců a uznáváme práva našich leseb, gayů, bisexuálů a transgender lidí,“ píší firmy, mezi kterými figurují Česká spořitelna, Vodafone, Microsoft, IBM nebo Amazon. Domnívají se, že rozmanitá a otevřená společnost je nezbytnou podmínkou pro konkurenceschopnost české ekonomiky. „Je nezbytné, aby naši LGBT zaměstnanci měli stejná práva, nároky a svobody, jako mají jejich heterosexuální kolegové,“ píší s tím, že rovnost vytváří prostředí pro tvořivost a vynikající výkonnost.

Podobné je to u ekologistických nápadů. V připomínkách k nápadu Evropské komise na takzvané trvale udržitelné finance, měnící banky v neziskovky, jsou přímo citace rozhovorů úředníků s bankéři, kteří si pochvalují nová pravidla, že už konečně nebudou muset chystat dva projevy. Jeden skutečný pro své akcionáře a investory a druhý pro progresivistickou show na Světové ekonomické fórum do Davosu, které se už dostalo až do fáze, kdy se jeho hvězdou stává šestnáctiletá švédská hlasatelka klimatické zkázy Greta Thunbergová.

Podpořit tradiční hodnoty a vystoupit proti progresivismu znamená pro byznysmena koledovat si o nájezd progresivistů.

Nejbohatší Čech Petr Kellner si vždycky zakládal na tom, že si hlídá své soukromí. Své názory na společnost v přímém kontrastu s různými miliardáři se spasitelskými syndromy, hrajícími si na intelektuály, jako je developer Luděk Sekyra nebo matematik Karel Janeček, nikdy neprojevoval.

I tak byl vyhledávaným terčem progresivistů. Už jen proto, že podniká v Rusku a Číně. Platí Institut exprezidenta Václava Klause a cestuje do Číny spolu s Milošem Zemanem. To na nájezd pokrokářů úplně stačí.

Petr Kellner téměř nedává rozhovory. Z těch mála příležitostí, které poskytl, se dá cosi o jeho hodnotách vyčíst. O tom, že děti, rodina a jejich ochrana jsou pro něj nejvyšší prioritou. O tom, že si soukromí tak pečlivě chrání mimo jiné proto, aby nepozorován mohl s dětmi vyrazit do přírody pod týpí. Že je obdivovatelem skautského životního stylu a mentality.

V úvodním slovu k nové tiskové zprávě PPF udělal Kellner hodnotový coming out. Varuje před progresivní ideologií, rovnostářstvím a kolektivními nároky. Píše, že pro jeho generaci jsou svoboda, pracovitost, podnikavost a úcta k tradicím základními principy, na nichž formovala své názory a postoje. „To jsou také hodnoty, díky kterým jsme mohli vytvořit svůj byznys a vybudovat firmy po celém světě. Dnešní západní společnost, a zejména Evropa, je ale stále více ovládána ideologií individuální nárokovosti, rovnostářstvím a relativizováním tradičních hodnot,“ napsal. Novodobé ideologie mají podle Kellnera tendenci omezovat svobodu, kreativitu a kritické myšlení. „Věřím ale, že česká společnost, která tradičně stojí především na umu a pracovitosti zdejších lidí, v takovém světě obstojí,“ uvedl. PPF k tomu podle něj chce přispět. „PPF jako firma nemůže a nechce, ač je z toho někdy podezírána, vstupovat do politiky.“

Další slova už přímo odkazují na agresivní útoky, na ty, kdo nesdílí progresivní představy o světě. „V dnešní rozdělené společnosti stále více převládá zjednodušené vidění světa na úkor dialogu a vzájemného naslouchání,“ uvedl Kellner. Píše, že příliš mnoho lidí se jen vzájemně utvrzuje ve své vlastní interpretaci světa. „Někdy se už zdá, že světy na sociálních sítích a virtuální obrazy jsou důležitější než reálné činy. Nemyslím si to. Pořád věřím, že život spočívá v tom, co skutečně děláme,“ uzavřel.

Nebát se pokrokářských útoků, nepodbízet se, nenechat se vydírat a nepodvolovat se je společenská zodpovědnost hodná nejbohatšího Čecha. Kellner ukazuje, že chápe svou roli elity. Uvědomuje si, že noblesa zavazuje.