Česká společnost zatím stále projevuje silnou solidaritu s Ukrajinci, kteří prchají ze své země bombardované ruskou armádou. Ukrajinská krize se ovšem už promítá do postupujícího zdražování od energií po základní potraviny. Vláda lidi připravuje na to, že musí počítat s alespoň dočasným snížením životní úrovně. Kdy začne euforie z pomoci opadat a hrozí, že se naplno projeví nenávist vůči ukrajinským uprchlíkům? „Zlomit přístup většinové populace není tak jednoduché,“ říká v rozhovoru pro Echo24 psycholog Daniel Štrobl, který také působil jako psychologický pracovník při resortu obrany.

Solidarita s lidmi prchajícími z Ukrajiny byla v posledních týdnech nevídaná. Jak dlouho ještě bude ta euforie trvat? Nebo už končí?

Nyní jsme ještě ve fázi té počáteční euforie. Něco takového bylo i na počátku pandemie, ale tam to bylo ve vlnách. Situace se vždy zhoršila a poté zase stabilizovala. Nikdy to ale nedosáhlo žádného masového rozvratu. Myslím, že kritické názory směřující k přicházejícím Ukrajincům budou ještě teprve vzrůstat, ale nečekám nic strašného. Těch lidí, kteří mají v sobě lidskost a morálku, je stálý počet. Určitě už ta euforie nebude dosahovat takového vrcholu jako někdy v minulém týdnu, ale neobával bych se.

Situace s vysokými cenami energií a všeobecným zdražováním je už dlouhodobě vyhrocená. Ukrajinská krize to samozřejmě ještě popohnala. Nezačne se to brzy v náladách lidí projevovat?

Ochota pomáhat bude samozřejmě odrážet aktuální situaci. Roli hraje i taková zpráva, že cena ropy začala klesat. V okamžiku, kdy se na stojanech na pumpách objeví nižší ceny, budou mít lidé pocit úlevy, sníží se jim jejich vlastní stres. Ochota pomáhat opět vzroste a nastupující agrese se naopak bude snižovat. Vliv to tedy mít bude, ale já osobně nějaký velký společenský rozkol neočekávám.

Vláda Petra Fialy od začátku krize vystupuje s tím, že i my jsme ve válce. Říká lidem, že se na zhoršení životní úrovně pravděpodobně musí připravit. Je to tak správně?

Lídr by měl vždy jasně pojmenovávat skutečnost. Neměl by strašit, ale neměl by ani budovat vzdušné zámky, když nemá nic, co by to potvrzovalo. Z minulosti máme zkušenosti, že když lídr národ připravil na realistický scénář a na to, že některé věci budou bolet, vzala to populace mnohem lépe, než když sliboval něco, co se nakonec nestalo. To vyvolá pouze větší rozčarování. Základní tok informací ze strany vůdců by tedy měl být: ano, bude to těžké, bude to bolet, ale my to zvládneme.

Opozice už ale logicky počínání vlády kritizuje a vzbuzuje v lidech pocit, že jim vládní kroky ubližují. Jaký to může mít v naší situaci vliv?

Já doufám, že lidé nejsou úplně pitomí. Že si uvědomí, že pokud vidí prchající matky s dětmi, ale zároveň slušně oblečené a s drahým mobilem, že se nemají chovat jako primitivové, kteří budou cítit závist. Závist kvůli tomu, že takovým lidem vláda pomáhá, zatímco oni se mají také špatně. Odhadem takto smýšlí zhruba dvacet procent populace, ale ten zbytek je a zůstane soudný.

Takže závist v této situaci není nic přirozeného? 

Jistě, že je přirozené závidět, ale v tomto případě je to opravdu hloupé. Nikomu z lidí z Ukrajiny teď nemáme co závidět.

Zaznívají už i obavy, že příliv Ukrajinců se projeví na trhu práce nebo že stát bude muset vynaložit velké prostředky, aby se o příchozí matky s dětmi postaral. 

To je však výraz jakési neschopnosti vidět věci v širších souvislostech. Matky s dětmi jsou zde proto, že jejich muži někde bojují. A to i za nás. A to jsme opět u toho, že nás to bude bolet. Nemůžeme si myslet, že na té uprchlické vlně vyděláme. Na druhou stranu, už teď nám někteří ukrajinští pracovníci chybí. Pokud budou ty ženy schopné je alespoň v něčem nahradit, je to dobře. Vždy tady ale byla skupina lidí, o které se postarat zkrátka musíme, protože je to povinnost naší civilizace. Tím se lišíme od barbarského Ruska.

Co když se projeví například zvýšená kriminalita, lidé budou mít jasno v tom, kdo je viníkem, a nenávist poroste?

To zatím nenastalo a vůbec to nastat nemusí. Není důvod, proč by se to mělo stát. Řešme takové věci, až pokud by se děly. Větší obavu mám nyní z toho, že ukrajinské ženy se zde budou stávat oběťmi sexuálně násilných činů nebo krádeží.

Co by se muselo podle vás stát, aby i lidé, kteří teď projevují solidaritu ve velkém, své smýšlení změnili a projevil se u nich strach spojený s odporem vůči přijímání ukrajinských uprchlíků?

Životní úroveň by se musela snížit opravdu dramaticky. Anebo pokud bychom začali pochybovat o tom, zda Ukrajinci vážně bojují za správnou věc. To jsou podle mého názoru jediné dvě varianty, které by mohly změnit nastavení té většinové populace, která je principiálně solidární. Jsou to ti samí lidé, kteří posílali peníze na kus Moravy poničené tornádem. Zlomit tento přístup není tak jednoduché.

A co vztah k ruské menšině tady v Česku? Jak moc myslíte, že se promění a co hrozí?

O tomto čerpám informace jen z médií, nemohu tak zatím nic tvrdit. Lidé se na Rusy už asi nebudou usmívat, asi se nebudou obávat volit směrem k nim ostrá slova, ale že by je někdo ve velkém začal lynčovat, to si nemyslím.