Když večer ve čtvrtek 24. června zpustošilo ničivé tornádo několik obcí na Hodonínsku a Břeclavsku na jižní Moravě, ti prozíraví, kdo pozorovali zkázu a rychle uvažovali, jak co nejlépe pomoci, hned věděli, že přišla v nejhorší době pro opravy zničených domů. A ovšem i pro stavby nových na místech těch, které musely jít kvůli narušené statice k zemi. Věděli, že jednou z nejúčinnějších pomocí bude pro postižené zajištění stavebních materiálů na obnovu zničených budov. Za peníze, které oběti katastrofy dostanou. Ať už od pojišťoven, státu, nebo z dobrovolných sbírek. Jisté je, že obnovu svých domů pořídí nesrovnatelně dráž než ještě před pár měsíci. O domovy přišli totiž právě ve chvíli, kdy ceny všech stavebních materiálů, od dřeva přes cement, beton, cihly až po železo a kovy vůbec, letí vzhůru nejrychleji za poslední desítky let. Stejně tak stoupají i ceny stavebních prací. Jednou z nejlepších a nejefektivnějších pomocí se staly přímé nabídky zajištění rekonstrukce a staveb domů. Materiálů, řemeslníků. Aby postižení v tak složité době, kdy ceny ve stavebnictví vystřelily, nemuseli nic řešit. A mohli se pouze soustředit na obnovu svých domovů.

Přetrhané obchodní cesty

Rekordní vzestupy a pády často přicházejí ve chvíli, kdy se sejde hned několik vlivů, které se pak vzájemně násobí. Angličané tomu říkají perfect storm (perfektní bouřka). Popis situace pochází z meteorologie a je používán pro situace, kdy se vzácně sejdou ty nejhorší vlivy. To přesně se teď stalo ve stavebnictví. Proto letí ceny vzhůru o desítky procent. Ty vlivy jsou tam v této chvíli přinejmenším tři. Prvním je přetrhání obchodních vazeb v čase koronavirových lockdownů a útlum stavebnictví a obchodu v pandemické době. Je to nejsilnější vliv ze všech tří. Druhým je prudký vzestup poptávky po stavebních materiálech v Číně. Ta se z lockdownů probrala rok před Evropou a Amerikou. Začala rychle dohánět vypnutím ztracený čas a dramaticky zvýšila poptávku právě po stavebních materiálech. Obchodní stezky se tak kvůli covidem vypnutému Západu přesměrovaly do Číny. Třetím vlivem, který se nabalil na dva první, je nástup ekologické regulace v Evropě. Nového zeleného údělu, tlaku na bezemisní ekonomiku, jenž přes drahé emisní povolenky a nastupující přirážky na financování „špinavého byznysu“, kam patří i značná část výroby stavebních materiálů, zdražování dál zvyšuje. Taková perfektní bouře ve stavebnictví tady nebyla desítky let. Proto se přinejmenším v příštích dvou letech podle expertů ceny ve stavebnictví na původní úroveň před covidem nevrátí.

Cena skrytá za lockdown

Prudké zdražování ve stavebnictví je jednou z připomínek, že účet za covidové vypnutí společnosti nám bude chodit ještě dlouho. Mnoho z těch vlivů se projeví až s odstupem. Ve stavebnictví s relativně krátkým. Zavřené školy s podstatně větším. Je třeba mít na paměti, že až se budou počítat účty za lockdowny, tohle všechno je jejich součástí. Někdo je bude vždycky muset zaplatit. Teď je začínají hradit ti, kdo stavějí nebo rekonstruují domy a byty.

Na velké konferenci na téma, co se to ve stavebnictví skutečně děje, se začátkem července sešli v Aix-en-Provence na jihu Francie šéfové největších stavebních firem. Všichni se shodovali, že čelí bezprecedentnímu přetrhání obchodních vazeb, přehlcené dopravě a nedostatku transportních kapacit. Stejně jako nedostatku lidí. Opět souhra hned několika nepříznivých vlivů. „Většinou máme po celém světě tak jednu dvě krize v dodávkách. Teď jich máme dvacet tři,“ řekl pro Bloomberg TV Florent Menegaux, šéf největší světové gumárenské firmy Michelin. „Celý dodavatelský řetězec byl přetrhán.“ Menegaux řekl, že od začátku roku zvedl Michelin ceny pneumatik na dvojnásobek. Cena dopravy se totiž během té doby bezprecedentně zvýšila. Upozornil, že náklady na přepravu jednoho kontejneru se zbožím mezi Singapurem a Spojenými státy se vyšplhaly z 2400 dolarů na aktuálních 9800 dolarů. To znamená téměř na čtyřnásobek. „Nakonec to zaplatí zákazník,“ říká šéf Michelinu. Tato věta platí pro všechno zdražování surovin a polotovarů. Ve finále bude platit v konečném účtu zákazník. V tomto případě vyšší cenou za stavbu domů, bytů či jejich rekonstrukci. Když je něco vzácné, je to drahé. A vzácné je teď ve chvíli vyšponované poptávky po roce a půl koronavirových vypnutí všechno. Jak suroviny a materiály, tak jejich doprava. To je ten účet za lockdowny.

Hned tak nezmizí. Generální ředitel společnosti Air Liquide Benoît Potier upozorňuje, že dřív než do dvou let se nedá očekávat, že by se úzká hrdla ve světovém obchodě podařilo prošťouchnout a dodávky by se znovu dostaly do rovnováhy z doby před covidem.

Vůbec největším světovým výrobcem a dodavatelem stavebních materiálů je francouzská firma Saint-Gobain. „Jde to mnohem hlouběji, než je aktuální převaha poptávky nad nabídkou,“ říká její šéf Benoit Bazin. Během covidových lockdownů musela firma udělat obrovské zásahy do svých dodavatelských řetězců, aby v dobách omezeného obchodu byla schopna fungovat. Jako ilustrativní příklad uvádí, že v jednu chvíli musela továrna v americkém Texasu velmi rychle sehnat náhradu za dodavatele, kterého do té doby měla v blízkém okolí. Našla ho v Indonésii. Nic jiného se nedalo dělat. Jinak by fabrika stála. „Bylo to velmi drahé, ale nic jiného jsme nemohli dělat. Tohle samozřejmě velmi výrazně zvyšuje inflaci,“ říká Bazin. „Největší potíží tohoto roku bude dostupnost surovin a pracovníků.“

Už k tak vyšponovanému zájmu lidí a firem po roce a půl vypnutí ještě přispěje snaha vlád rychle nastartovat ekonomiky z nejhorší poválečné recese veřejnými investicemi. K vládám se navíc přidává Evropská unie, která startuje plán obnovy za 750 miliard eur (19,5 bilionu korun). Tyto peníze míří především do boje za bezuhlíkovou ekonomiku. Vlády po celé Evropě se tak snaží využít dotace na rekonstrukce domů, aby byly ekologicky úspornější. Bazin ze Saint-Gogain upozorňuje, že třeba ve Francii dnes trvá objednání lidí na stavby šest až devět měsíců. V ostatních zemích Evropské unie je situace podobná. Tlak bude dál sílit právě snahou o co nejvíc ekologicky úsporné budovy, což povede k rekordnímu tempu rekonstrukcí.

Tady se přesně vliv covidových lockdownů propojuje s tažením za bezuhlíkovou ekonomiku. Celá Evropa hlásí už dnes rekordní inflaci. Česká republika jednu z vůbec nejvyšších. A to do čísel, která se oficiálně zveřejňují jako index spotřebitelských cen, není zdražování ve stavebnictví promítnuto. Ceny domů a bytů sledují centrální banky zvlášť. Dřevo, beton ani ocel ve spotřebním koši nejsou. Skutečné zdražování je de facto ještě výrazně vyšší. Guvernér Bank of France François Villeroy, který zasedá ve vedení Evropské centrální banky, upozorňuje, že centrální banky vliv cen nákladů na bydlení podceňují. „Lepší zohlednění těchto nákladů je velmi důležité, aby na ně centrální banky správně mohly reagovat svou měnovou politikou. Výpočty inflace se musejí do budoucna upravit.“

Právě kvůli domům a bytům je zdražování ještě výrazně vyšší, než statistiky ukazují. V Česku se navíc perfektní bouře ve stavebnictví sešla ještě s rekordním růstem cen nemovitostí, který tady kvůli složitému povolování staveb a nedostatku bytů byl už před covidem.

Západ následuje ve stavebním boomu Čínu

Že ceny všech materiálů tak prudce stoupají, je vidět na údajích o historicky nejvyšších propadech stavebnictví v Evropě, následovaných aktuálně rekordně rychlým nárůstem zájmu o materiály i řemeslníky. Stavebnictví se v zemích Evropské unie za posledních třicet let nikdy nepropadlo z roku na rok o víc než deset procent. Ani nezažilo za podobný časový úsek větší vzestup. Teď se dostalo kvůli covidovým lockdownům do extrémů. Loni zažívalo v některých měsících meziroční propad i přes třicet procent. Teď v dubnu naopak vzrostlo v porovnání s předchozím rokem o 42,3 procenta. To musí s dodavatelskými řetězci v komplexní globální ekonomice zamávat. A ukazuje to, jak dlouho může trvat hledání rovnováhy po covidu a jak vzdálený může být konec prudkých cenových skoků.

Jen pro lepší představu. U nás se zatím po covidu znovu stavět nezačalo a pád stavebnictví trvá. V dubnu, z něhož jsou poslední mezinárodně srovnatelná data, se ještě stavebnictví propadalo o 3,9 procenta proti předchozímu roku. Stavební boom, který už dnes probíhá ve většině Evropské unie, k nám tedy dorazí až ve chvíli, kdy už budou ceny všech materiálů kvůli rekordnímu zájmu ještě podstatně vyšší. Pro srovnání. V Rakousku se v dubnu zvedlo stavebnictví oproti předchozímu roku o 37,3 procenta, v Belgii o 45,2, v Itálii o 60,2, v Británii o 77,9, v Lucembursku o 106 a ve Francii o 164 procent. Postcovidový stavební boom tedy zjevně jede naplno a prudce tlačí na růst cen.

Zajímavé je, že se zatím vyhýbá střední Evropě. Vedle našeho výše zmiňovaného pokračujícího pádu jede ve stejném, ale hlubším trendu Maďarsko, kde se v dubnu stavebnictví propadlo o 7,2 procenta. V Německu roste o velmi nízké 1,3 procenta, v Polsku o 4,8 a na Slovensku o 8,4 procenta. Celou střední Evropu tak zasáhne trend ještě vyšších cen všech materiálů a surovin.

Dvouciferné nárůsty stavebnictví ale už delší dobu přicházejí z Číny, která se po covidu rozjela s mnohaměsíčním náskokem před Evropou. A právě tam firmy přesunuly své dodavatelské linky ve chvíli, kdy byl Západ v covidovém útlumu.

Do stavebnictví také velmi výrazně promlouvají vysoké ceny energií. Na ně má zásadní vliv zdražování emisních povolenek. Těmi se snaží Evropská unie uměle zdražovat energii z klasických zdrojů, a to především v odvětvích průmyslu, která vypouštějí skleníkové plyny. Cena povolenky je na rekordech. Růst se zrychlil poté, co Evropská unie v prosinci schválila ambici přísnějšího cíle ve snižování emisí. A dá se čekat další růst. Protože přichází další zpřísňování cílů. S ním chce Evropská unie přijít už 14. července, kdy hodlá prosadit, aby se Evropa stala bezuhlíkovou ekonomikou v roce 2050. Už do roku 2030 by se emise proti roku 1990 měly snížit o 55 procent. K tomu urychlení má přispět rozšíření emisních povolenek do dalších odvětví. Zatím platí v energetice, ocelářství, chemickém, cementářském, sklokeramickém průmyslu a letectví. Na všechny tyto obory jsou tak uvaleny přirážky. Brusel navrhuje, aby se povolenky dál rozšířily i do stavebnictví nebo silniční dopravy. To všechno znovu zvedne ceny. K tomu se chystají ještě nové energetické daně, které nepůjdou do státních rozpočtů členských zemí, ale přímo do společného rozpočtu Evropské unie.

Zatím není na dohled trend ani vliv, které by prudce zdražující stavění srazily. Ekonomové radí těm, kdo dnes vyloženě nemusejí začít se stavbou nebo rekonstrukcí, aby vyčkali, až opadne aspoň ten největší tlak, kdy se všechno po covidu rozjíždí a vlády ve velkém utrácejí za veřejné investice. Ti, kdo se ve stavebnictví pohybují, ale nečekají, že by se v evropském zeleném tažení ceny staveb v dohledné době vrátily do stavu před pandemií čínského koronaviru. Architekta Eva Jiřičná očekává, že prudký vzestup cen výrazně promění celou architekturu a to, jak svět o domech a bytech přemýšlí. „Po světě se staví ve velkém. I ty nejlacinější materiály, které jsme byli zvyklí používat, jsou najednou drahé. Člověk musí mnohem víc přemýšlet, kolik betonu na dům skutečně potřebuje, jestli se to nedá chytře udělat s menším množstvím. To samé platí pro železo, hliník. Na to, co jsme považovali za běžné, spíš levné, rozhodně ne luxusní materiály, se najednou díváme jinak,“ říká Jiřičná v rozhovoru pro Týdeník Echo (viz č. 26 / 2021 – pozn. red.).

Prudké zdražování materiálů znovu ukazuje, že krize nejvíc zasahují ty, kdo jsou na tom nejhůř už při jejich vypuknutí. V Česku byly domy a byty nejméně dostupné už před pandemií kvůli tomu, že jich je v přepočtu na evropské poměry velmi málo; ostatně kvůli byrokratickým obstrukcím se tady málo staví. Éra celosvětového zdražování surovin tu nedostupnost jen zvýšila.