Měla to být jedna z mála pozitivních věcí, které tu po vládě Andreje Babiše mohly zůstat. Nový stavební zákon měl proklestit náročnou byrokracii, kvůli níž jsou u nás byty nejméně dostupné z celé Evropské unie, protože se staví málo a pomalu. Měl zrychlit povolování staveb, aby lidé už nemuseli obíhat úřady pro mnoho povolovacích razítek. Stál na principu, že občan vše vyřizuje na jednom místě a mezi úřady obíhají jen elektronické spisy. Dlouho to vypadalo, že vláda bude schopna dohodnout se na tom s opozicí a vznikne nové stavební právo s velmi širokou podporou v parlamentu. To se nakonec nepovedlo. Vláda a opozice se rozešly na tom, zda stavební úředníci budou podléhat státu, nebo obcím. Nový stavební zákon nakonec před pár dny ve sněmovně podpořilo jen hnutí ANO, sociální demokraté a SPD. Proti byla celá opozice, která s největší pravděpodobností bude po volbách skládat příští vládu. Stavební zákon teď míří do Senátu, odkud se vrátí zpátky do Poslanecké sněmovny. Nová pravidla pro schvalování staveb mají začít platit v polovině roku 2023. Pokud vláda nakonec svou verzi přes odpor Senátu ve sněmovně protlačí hlasy aspoň 101 poslanců, dá se očekávat, že nový kabinet zákon znovu otevře a upraví. Čekání na rychlejší stavění se dál prodlouží a ceny bytů a domů poletí dál vzhůru.

V Salonu Týdeníku Echo se sešli František Korbel, spoluautor návrhu stavebního zákona, právník a legislativec, který stál za přijetím nového občanského zákoníku, místopředseda ODS a starosta Líbeznice Martin Kupka, který patří k nejhlasitějším opozičním kritikům centralizace stavebních úřadů, a Martin Exner, člen STAN a starosta Nové Vsi u Kralup nad Vltavou, obce s velmi složitým stavebním katastrem v blízkosti dálnice D8.

Co zbylo z původní tři roky staré ideje zjednodušit a zrychlit stavební řízení?

Korbel: Ta idea byla skutečně zjednodušit stavební řízení. Dostat ho do systému, který znamená jedno stavební řízení, jedno povolovací razítko. I přes politický spor o to, zda stavební úřady mají zůstat na obcích, nebo je má převzít stát, základní myšlenka v návrhu zůstala. Byly z ní učiněny jen tři výjimky. Záměry v památkově chráněných územích potřebují ještě razítko památkářů. V národních parcích a chráněných krajinných oblastech je potřeba ještě povolení životního prostředí. A požárně významné stavby potřebují ještě razítko hasičů. Požárně významné stavby jsou zjednodušeně řečeno velké stavby pro hodně lidí. Například školy, nemocnice nebo obchodní centra budou vždycky požárně významné stavby.

Kupka: Po hlasování ve sněmovně ale přibyla povinnost razítka od hasičů pro všechny stavby. Poslanec Luzar z komunistické strany prosadil pozměňovací návrh, že razítko od hasičů přibylo u každé stavby. Vrátím se ale k tomu podstatnému. Shoda panuje na tom, že je potřeba zjednodušit stavební zákon.

Na principu jedno místo, kde se rozhoduje, jedno povolovací razítko?

Kupka: Jedno místo je problém ve chvíli, kdy se to posune do jednoho superstavebního úřadu. To znamená, že v zemi nabouráte ten současný model smíšené veřejné správy a vytváříte megainstituci, která bude mít hodně přes 10 tisíc nových zaměstnanců. Protože ta instituce, nový centrální stavební úřad, neexistuje a musí se vytvořit. Spotřebuje spoustu energie, aby vůbec vznikla. Na vzniku tohoto centrálního stavebního úřadu se s vládou zásadně rozcházíme. Proto jsme ve sněmovně stavební zákon nepodpořili. Shoda naopak panuje na tom, že se musí výrazně zjednodušit proces stavebního řízení. Ale to zjednodušení už v této chvíli existuje. Skupině pro elektronizaci stavebního řízení se podařilo získat souhlas napříč sněmovnou. A i když nebude platit nový stavební zákon, tak se to rozjede od poloviny roku 2023.

Když budu chtít stavět dům, podám na jeden úřad elektronicky žádost a ten úřad to všechno vyřídí s dalšími úřady a dá mi jen stanovisko?

Kupka: Ano. Na digitalizaci stavebního řízení panovala mezi vládou a opozicí ve sněmovně shoda a už se ji podařilo schválit. Už se také pracuje na vzniku důležitých informačních systémů. Což je důležité pro stavebníka. Projektovou dokumentaci k domu uloží v datové podobě do společného úložiště. Nebude muset s těmi stohy tištěné dokumentace obíhat úřady. Tím pádem veškerý další pohyb stavební dokumentace mezi jednotlivými úřady, které stavby schvalují a vyjadřují se k nim, bude výrazně jednodušší. Jak časově, tak věcně. Bude existovat jedno místo. To bude ten elektronický portál stavebníka, který vzniká i bez nového stavebního zákona, protože je součástí digitalizace stavebního řízení. Vy, když budete chtít stavět, se přihlásíte do toho portálu stavebníka, tak jako se dnes hlásíte do portálu občana. Podáte svoji žádost v jednotném formuláři. Díky digitalizaci se sjednotí metodika stavebního řízení napříč celou republikou. Ten systém po vás vždycky bude chtít jednotnou podobu podkladů. Elektronicky podáte žádost. Uložíte dokumentaci. My jsme v tom návrhu vycházeli z toho, jak to funguje ve Spojených státech, ve Finsku a v dalších zemích. Od chvíle, kdy žádost podáte, můžete také jako stavebník sledovat průběh toho řízení. Který úřad už se k vaší žádosti vyjádřil. Jak dlouho mu to trvalo.

To je ten návrh, na kterém jste pracovali spolu s Piráty?

Kupka: Já jsem dal dohromady pracovní skupinu sněmovny, jejímž výsledkem je schválená elektronizace. Napříč vládními i opozičními stranami. To je parlamentem schválené. Už se pracuje na vzniku portálu stavebníka. Rozjede se to v polovině roku 2023.

Proč až za dva roky?

Kupka: Vytvořit ten portál a datové úložiště projektové dokumentace je náročné. Tím, že bude stavební řízení elektronizované, získá každá stavba jakési „rodné číslo“. Každý se bude moci dívat do historie svého stavebního řízení. Když si budete zpětně po pěti letech chtít zjistit, jak to kdo schvaloval, v jaké podobě to prošlo, tak se vám dík „rodnému“ identifikačnímu číslu stavby všechny ty kroky zobrazí.

Exner: Stavebník by na ten úřad neměl jít vůbec nikdy. Poprvé někam něco dáte elektronicky a pak už to samo digitálně běhá po úřadech.

Korbel: V elektronizaci stavebního řízení jsme samozřejmě ve shodě. Shrnu ale i další principy, na nichž panuje shoda. Využíváme fikci souhlasného stanoviska. To znamená, že když se kterýkoli úřad, jenž stavbu posuzuje, do určité doby nevyjádří, je to považováno za souhlas. Ta fikce už je ale v současných zákonech, podařilo se ji prosadit do stavebního práva od 1. ledna 2021 v rámci zákona o urychlení liniových staveb. A vztahuje se i na běžné stavby. Na tom také platila shoda mezi vládou a opozicí. Dalším principem, který se těší souhlasu, je zákaz ping-pongu mezi úřady. Dnes když se odvoláte proti rozhodnutí prvoinstančního orgánu, doputuje to na krajský úřad jako na druhou instanci. Krajský úřad bohužel napíše poměrně podrobné rozhodnutí, řekne, co by si představoval jinak, ale místo toho, aby sám rozhodl, tak v závěru napíše: vracím věc k opětovnému projednání na prvoinstančním úřadě. My říkáme, že tohle je přece zbytečné. Ať druhá instance rovnou rozhodne. Nevrací to ping-pongem zpět, ale rovnou rozhoduje. Jinak je to řízení nekonečné. Proti novému rozhodnutí ve druhém kole se lze zase odvolat atd. Zákaz ping-pongu významně urychlí celý proces. Na tom také panuje shoda. Čili máme shodu na elektronizaci, fikci souhlasu, zákazu ping-pongu či změnách a zrychlení v soudním přezkumu.

Takže vláda a opozice se shodnou na všem s výjimkou toho, zda budou rozhodovat úředníci na centralizovaném státním úřadě, nebo na obcích, jak je tomu dnes?

Korbel: Centrální (nejvyšší) stavební úřad, který by převzal tuto agendu od MMR, ani tak nevadí. Spor se vede spíš o jednotlivé územní úřady, zda mají být součástí obecních a krajských úřadů, jako je tomu dnes, nebo podléhat přímo tomu nejvyššímu. Martin Kupka říká, že mají zůstat v obcích. Pane Exnere, vy máte v obci svůj stavební úřad?

Exner: Já jsem starostou malé obce. Znám to zespoda. Stavební úřad nemáme. Mám ho na obci s rozšířenou působností.

Proč vám jako starostům ten centrální úřad a zařazení úředníků, kteří jsou dnes na obcích, pod něj tak vadí? Dnes sice ti úředníci sedí v obcích, ale fakticky podléhají státu. Stavební řízení je přenesený výkon státní správy.

Exner: Máme stavební úřad na obci s rozšířenou působností. Je to v dojezdové vzdálenosti. I když bude všechno fungovat elektronicky, je vždycky dobré, když nějaká paní na úřadě, se kterou můžu mluvit, není daleko. V tom centrálním stavebním úřadě by byla někde v Praze.

Ona by ale přece stále seděla na stejném místě. Jen by už byla součástí centrálního stavebního úřadu a řídil by ji jeho šéf, ne starosta.

Exner: Ono se při projednávání stavebního zákona říkalo, že to budou jiní úředníci. Jiné budovy. Budou muset do toho centrálního úřadu pracovněprávně přejít. To není tak, že všichni ti lidé zůstanou na svých místech, ve svých kancelářích, a jen změní zaměstnavatele. My jsme si nechali udělat průzkum, podle něhož by nějakých 40 procent lidí ze stavebních úřadů řeklo, že by zůstali, pokud by se změnil zaměstnavatel. Kdyby se stali součástí toho plánovaného centrálního stavebního úřadu. Těch 60 procent lidí by buď odešlo někam jinam, nebo by vzali jinou práci na obecních a městských úřadech. Chtěli by, aby si je ten jejich úřad přetáhl na nějakou jinou agendu. Starostové je znají. Máme velikou – a myslím, že velice oprávněnou – obavu z toho, že se ty stavební úřady budou stavět znovu. Počítá se, že centrální stavební úřad by celkově zaměstnával kolem 13 tisíc lidí. Těch 40 procent by přešlo z obecních úřadů. Ale najednou by vám chybělo třeba osm tisíc lidí, kteří nejsou nikde na trhu. Nejsou na tu práci kvalifikovaní. Neumějí ji. Museli by se ji naučit. My se obáváme úplného rozvratu systému. Bojíme se, že by to mohlo trvat až dva roky, než by si to nějakým způsobem sedlo. To by bylo katastrofální pro všechny probíhající stavby. Ve chvíli, kdy to přepnete, tak se všechno mění.

Jediným konfliktním bodem celého stavebního zákona je vznik nového centrálního stavebního úřadu.

Korbel: Vadí to proto, že je to zásah do stávajících pořádků. Je to změna úřadů a přesun lidí. To vždycky každého nejvíc bolí. To je přirozené. Jednou z hlavních příčin současných problémů je však to, že činnost stavebních úřadů je atomizovaná zhruba do 700 obecních úřadů. Nemají žádné jednotné vedení. Praxe stavebního řízení v jednotlivých obcích se výrazně liší. Generuje to také problémy takzvané systémové podjatosti. Stavebníci mají dojem, že je při rozhodování zneužívána politická moc v obci. A právě tyto problémy řeší vyvedení stavebních úřadů z obcí a krajů a jejich sjednocení pod vedení NSÚ. Dislokačně stavební úřady i jejich stávající úředníci samozřejmě zůstanou na všech krajích i ve všech obcích s rozšířenou působností, ale nebudou již podléhat různě se měnícímu politickému vedení těchto obcí a krajů, ale profesionálům na nejvyšším stavebním úřadu. Stanou se z nich státní úředníci ve služebním poměru. Kde budou fyzicky sedět, je jen technická otázka, kterou neřeší zákon. Klidně mohou zůstat i v budově obecního úřadu a stát za to bude obci hradit nájemné. Nebo je stát umístí do svých budov. Nevidím žádný důvod, proč by kvalifikovaní úředníci nepřešli do lépe honorované státní správy s lepší ochranou a jistotami dle služebního zákona.

Proto jste se stavební řízení snažili vytáhnout z obcí do centrálního státního úřadu?

Korbel: Byl to jeden z důvodů, ale ne jediný. Celé to digitalizované stavební řízení, na kterém se všichni shodují, je jednodušší řídit v jednotném systému státní správy. Těžko si dokážete představit, jak by třeba fungovala hygienická služba nebo katastr nemovitostí, kdyby byly roztroušeny a řízeny každý zvlášť na obcích. My jsme se inspirovali tím, co podle našeho názoru funguje dobře. To jsou třeba (státní) katastrální úřady. Je to také jeden jediný státní úřad, který má ve svém čele ústřední úřad státní správy (ČÚZK). Má samozřejmě svá pracoviště v krajích i ve větších obcích. Ale jsou to všechno zaměstnanci státu, respektive ČÚZK, s jednotným řízením, vybavením, metodikou a možnostmi vzájemné výpomoci. Fungují velice jednotně a dobře. Proto o nich v zásadě nevíme. Když o něčem ani nevíme, většinou to dobře funguje.

Takže to celé stojí jen na sporu, jestli ti úředníci ve stavebním řízení budou obecní, nebo státní.

Kupka: Mně to vadí ze dvou zásadních důvodů. Víte, komu se nejvíc líbí centrální stavební úřad? Komunistům. Mají rádi centralizovanou státní správu. Budou tam mít toho borce, který v roli generálního stavebního úředníka bude rozhodovat. Bude to jasně podřízená struktura, která mimochodem ztrácí kouzlo nezávislého rozhodování v druhé instanci. Protože všichni budou mít jednu hlavu, jednoho šéfa. A ta hlava si je povodí. Není to srovnatelné s katastrálním úřadem. To rozhodování se výrazně liší.

Proč se to nedá srovnávat s katastrálním úřadem? Ty nyní pracují pravdu dobře a rychle.

Kupka: Ve stavebním řízení posuzujete mnohem víc veřejných zájmů. Životní prostřední, požární bezpečnost, zdravotní bezpečnost a všechny další záležitosti, kde stát nemůže rezignovat na jejich ochranu. Musí to řešit způsobem, který nebude zatěžovat stavebníka. Aby to tak fungovalo, musí to být i prakticky dobře vyřešené. Nahradili jsme tu institucionální integraci procesní integrací. To je ta digitalizace stavebního řízení, která už je schválená. Díky ní a lepší elektronizaci dosáhnete pro občana stejně rychlého stavebního řízení. Bez zbytečných rizik, která vždycky vznik nového úřadu přinášejí. My se bojíme nových úřadů. Z principu. Protože z praxe víme, jak to funguje. Ludwig von Mises psal dlouhé stati o tom, jak je přirozenou vlastností každého úřadu se zacyklovat, opevňovat se před vnějším světem. Vytvářet svůj vlastní autonomní vesmír, ve kterém občan není ten, komu se slouží, ale tím, kdo se musí zkontrolovat, pronásledovat. Musí se mu nedůvěřovat. To je princip úřadu. To, co dnes máme v České republice, má samozřejmě řadu vad. Nic není ideální. Ale je to rozhodně blíž lidem než jakýkoli centrální úřad. V případě stavebního úřadu je blízkost místu, o němž se rozhoduje, velmi důležitá.

Exner: Musíte si uvědomit, že dnes třeba nějaký barák u nás vlastní město Kralupy. Teď by musel přijít nějaký centrální úřad, který řekne: Pronajměte mi tady patro pro úředníky. A oni řeknou: Jděte do háje. Já vám ho nepronajmu. Starosta tady chce zasedačku. Oni si řeknou: Aha, takže musíme sehnat pro ten nový centrální úřad jiný barák. To je, jako kdyby za mnou někdo přišel na obec a řekl mi: Hele, dej mi dvě kanceláře pro stavební úřad.

Kupka: Dnes je na tom obecním úřadě nějaký tajemník, který řídí ty úředníky. Oni mají nějakého šéfa, nějaké kolegy, nějaké dveře, kam jsou zvyklí chodit. Budovu, počítače, služební auta. To všechno vlastní město. Oni vykonávají státní správu pod tím městem.

Exner: Vy nemůžete donutit město, aby vám pronajalo prostory pro nový centrální úřad.

Kupka: Pracujete s lidmi a ti lidé nechtějí z obcí odejít ke státu, do režimu zákona o státní službě.

Korbel: To jim dá lepší podmínky. Vyšší platy, víc jistot.

Kupka: Budou mít definitivu. No výborně. Přesně přece toužíme po tom, aby všichni úředníci měli definitivu. To je záruka kvality non plus ultra. To mě můžou vzít všichni čerti. To přece nic dobrého nevěští. To je jen vábnička. Říkalo se, že zákon o státní službě přinese odpolitizování státní správy. Směšná věc. Ten zákon je špatný a potřebuje změnit. My místo toho, abychom postupovali uvážlivě, tak tady do režimu zákona o státní službě nasuneme třináct tisíc nových úředníků. Mně se to opravdu nelíbí. Pokud skutečně vážně popíšeme jeden z vážných problémů současného stavu, tak je to nedostatek kvalitních úředníků, kteří by se stavebnímu řízení věnovali. To rozhodnutí o stavbě nedělá stroj. Dělají to lidé, kteří znají to území, o němž rozhodují. Nejde jen o Prahu. Tady se ten nový stavební zákon dělá hlavně kvůli Praze. Situace v regionech je dost odlišná. I termíny projednávání staveb jsou tam zásadně odlišné. Důvod, proč tady v Praze stavby tak váznou, není v proceduře současného stavebního zákona, ale v jiných věcech. My jsme v našem pozměňovacím návrhu zkusili prosadit dohodovací řízení. Když je nějaký rozpor, měli by všichni od stavitele a projektanta po všechny zainteresované strany povinnost sednout si spolu ke stolu a problém vyřešit.

Korbel: Podle našich představ nic takového být nemá. Má rozhodovat stavební úřad s jediným razítkem, ne vést dohadování se spoustou jiných úřadů. Že budou jejich stanoviska digitalizovaná, je jistě pěkná věc, ale my chceme, aby nebyla vůbec. A aby jejich agendu i jejich úředníky převzal přímo stavební úřad. Pouze to zajistí reálné zjednodušení, zrychlení a navíc i zkvalitnění rozhodování.

Kupka: On to může udělat.

Pro mě jako stavebníka je to lepší řešení. Je to rychlé. Bez zbytečných obstrukcí.

Kupka: Ale představte si, co hrozí nejvíc. Každý stavebník vám řekne, že nejhorší situace je, když je to rozhodnutí stavebního úřadu nevyvážené nebo nekvalitní. Pak nastávají soudní spory. A ty vás přivedou do daleko závažnějších problémů než celý proces projednávání. To je pak naostro o miliardách, které na té investici můžete prodělat. Já tvrdím, že je potřeba zajistit prostor pro vyjednání podmínek stavby tak, aby byly vyvážené a zhodnotily veřejný zájem. Zatímco ten vládní návrh, který prošel sněmovnou, hrozí vždycky tím, že tam bude ten velký paša a bude mít pod sebou životní prostředí, památkovou péči a další úřady, tak má v té chvíli daleko větší možnost si to všechno takzvaně ošetřit, ošéfovat nebo zválcovat.

Korbel: Pořád si myslím, že je jednodušší mít jeden úřad a řešit jeho rozhodování v jediném řízení než mít na desítky veřejných zájmů desítky podkladových razítek. Dokonce i kvalita rozhodování bude vyšší, neboť ty veřejné zájmy spolu přirozeně souvisí. Dnes bohužel nikdo neposuzuje dopady stavby na území jako celek a zajímají nás jen dílčí aspekty a na každý z nich máme jen dílčí razítko.

Exner: Rychlost a jednoduchost pro stavebníka ale není jediná hodnota. Stavebník je také občan a kolem něho žijí jeho sousedé. My tam vnímáme, že je potřeba hájit veřejný zájem. Já jsem starostou obce Nová Ves na dálnici D8. Máme tam spoustu infrastruktury, silnic. Teď se tam bude stavět vysokorychlostní železnice. Samozřejmě že všem investorům by vyhovovalo, kdyby do toho obec nemohla mluvit. Kdyby to byla jednoduchá rychlá cesta. Že bychom neměli možnosti do toho zasahovat. Vnímám, že zákon byl napsán pro investory.

Korbel: No pozor, nic takového ale v zákoně není! Obec je vždycky účastníkem stavebního řízení. Byla, je a bude. Stejně tak soused. Netahejme do toho něco, co v zákoně vůbec není.

Exner: Rychlost není jediná hodnota. Důležitou hodnotou je také udržet životní prostřední, nějaké příjemné podmínky v obci a okolí. To bych vůbec neopomíjel. Opravdu není jediná hodnota udělat to rychle a vyhovět stavebníkovi. Základní problém je v kvalitě lidí. Ministerstvo pro místní rozvoj ty úředníky, co dělají stavební řízení, nijak metodicky nevede. Na ta místa není snadné najít kvalitní lidi. Když se podíváte na trh práce, tak ve stavebních firmách mají lidé se stejnou kvalifikací mnohem víc peněz než na tom stavebním úřadě. Když tam chceme špičkové lidi, kteří se nebojí rozhodnout nezávisle, neúplatně a rozumně, tak je musíme zaplatit a musíme je tam dostat.

Kupka: Ten abstraktní model, s nímž přišel původní návrh, je lákavý. Ale já nechci centrální systém, který bude zavánět tím, co milují komunisti. Ten centrální úřad rozpráší odborné týmy, které jsou na odborech životního prostředí. Na odborech dopravy. U hygieny. Ti lidé budou najednou součástí nějakého centrálního stavebního úřadu. Přestanou se vídat se svými kolegy, kteří mají svoji odbornost v oblasti ochrany krajiny, vodohospodářských staveb. Tohle mi třeba taky vadí.

Šlo by to vyřešit tak, že se ze zákona vypustí ten centrální stavební úřad a všechno ostatní tam zůstane?

Korbel: Ta debata jasně ukazuje, že organizace úřadů je ten klíčový a vlastně jediný problém. Je to zároveň důkaz, že všechny ostatní reformy, které nový stavební zákon přináší, procházejí konsenzuálně bez jakéhokoli vážnějšího konfliktu a pozornosti. Jsou to přitom obrovské změny. Po desítkách let rušíme dualitu územního a stavebního řízení. To je obrovská reforma, jakou jsme nezažili za posledních třicet let, a vůbec není nikým kritizována. Stejně tak princip ping-pongu je problém, který stavby zdržuje možná ještě víc než samotná komplikovanost řízení. U jeho zrušení rovněž není žádná výhrada. Zákon přináší významné změny i do soudního přezkumu. I na tom je absolutní shoda. Je tam řada všeobecně přijímaných principů, které výrazně zlepší a zrychlí stavební řízení. Bylo by škoda, kdyby tak potřebná reforma padla jen na sporu o centrální stavební úřad.