Začátkem března 2015 byla Česká republika svědkem dalšího spektakulárního zátahu našich elitních policistů. Tentokrát razie probíhala ve zbrojní firmě Excalibur Group, na ministerstvu obrany a v bytech několika podezřelých. Nejvýš zasaženou postavou byl brigádní generál Vladimír Halenka, tehdy ve funkci ředitele sekce podpory na ministerstvu obrany.

O co šlo? Vojenská policie seznámila detektivy z proslulého Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) se svým podezřením, že se zločinný gang ve státním sektoru v letech 2009 až 2013 pokusil pod cenou prodat tuny vojenských zásob, mimo jiné 23 tankových motorů a celkem 216 motorů do BVP, bojových vozidel pěchoty. Konečným nabyvatelem se měly stát soukromé firmy, v jednom případě i Vojenský opravárenský podnik ve slovenském Trenčíně. Zatímco koneční nabyvatelé by přirozeně měli volné ruce rozprodat techniku různě po světě, českému státu podle vyšetřovatelů z jednoho takového odprodeje uskutečněného v roce 2010 vznikla škoda 15 milionů korun. A vznikla by ještě desetkrát větší, tedy za 150 milionů, kdyby další takto podezřelý výprodej balíku materiálů včetně 135 motorů nezastavil v létě 2013 ministr obrany Vlastimil Picek.

Halenka podle vyšetřovatelů v tomto okrádání státu sehrával klíčovou roli: „Ačkoli se jednalo o náhradní díly, které vzhledem k jejich uskladnění v areálech Armády České republiky byly v bezvadném a okamžitě využitelném stavu pro armádu, s čímž byl generál Halenka srozuměn, požadovaný materiál přesto účelově označil jako nepotřebný a v nízké kvalitě,“ stojí v obvinění. První zastávkou vyřazeného materiálu měl být Vojenský opravárenský podnik ve Šternberku (VOP CZ), jehož ředitel Adolf Veřmiřovský byl prý v zimě 2010 předem dohodnut právě s firmou Excalibur Group, že jí obratem materiál s určitým ziskem pro svůj podnik, ale pořád velmi levně prodá.

Představa, že majitel Excaliburu Jaroslav Strnad získává levně vojenský materiál, především motory do tanků a BVP, se nelíbila úhlavnímu konkurentovi Excaliburu, skupině STV. Její majitel Martin Drda se tou dobou pokoušel expandovat právě i do přeprodeje armádních zásob. A tak si Drda na jaře 2013 stěžoval přímo na ministerstvu obrany a kvůli tehdy chystanému odprodeji hrozil trestním oznámením. Ve zrušeném a znovu vypsaném tendru pak Drda vyhrál s vysokou nabídkou (i Excalibur v této druhé soutěži, z níž se nutně stal prestižní souboj Drda–Strnad, svou nabídku proti prvnímu tendru prudce navýšil).

Na Drdův podnět tedy od roku 2013 odprodeje a vyřazování nepotřebných zásob armády sleduje Vojenské zpravodajství, které v určitém momentě celý případ včetně zajištěných listin, ale i odposlechů a výpisů hovorů předává Vojenské policii a posléze policii státní. ÚOOZ tou dobou velí Robert Šlachta, muž se zálibou v chytání velkých ryb. Na začátku výše zmíněná razie na vojáky a zbrojaře nese typicky šlachtovské rysy: domovní prohlídky časně ráno, 48hodinové vazby, úniky z trestního spisu spřáteleným novinářům včetně formulace, že policie má všechno zdokumentované, posléze průtahy ve vyšetřování, ztenčování skupiny podezřelých, prohry u soudu.

V tomto případě tvořili původní skupinu podezřelých vedle generála Halenky a zbrojaře Strnada ředitel VOP CZ Adolf Veřmiřovský a dva úředníci ministerstva obrany – ředitel Agentury pro nakládání s nepotřebným majetkem Josef Lachman plus jeho zástupce Roman Pavlík. Původně ve zločineckém gangu figuroval ještě bývalý generální sekretář ministerstva obrany Jan Vylita, ten byl ovšem po 48hodinové vazbě a úvodním výslechu propuštěn bez obvinění. To už však Vylita doma přišel o bezpečnostní prověrku, a tím pádem v bruselské centrále NATO, kam krátce předtím nastoupil, o práci. Obviněn nebyl ani Strnad.

Čtveřici, která obviněna byla, hrozilo za zneužití pravomoci úřední osoby a porušení povinnosti při správě cizího majetku vězení od osmi do dvanácti let. První posudek na cenu motorů zpracovaný na brněnské Univerzitě obrany vyzněl v jejich prospěch, vyplývá z něj například, že motory po 30 letech skladování často nebyly v dobrém stavu. Detektivy ÚOOZ tento nález neuspokojil a zadali si druhý posudek, také v Brně, ale na Vysokém učení technickém. Posudek VUT dospěl naopak k závěru, že motory skutečně byly hrubě podceněny: například zakonzervovaný motor pro bojová vozidla pěchoty měl v inkriminované době účetní cenu 286 tisíc korun, přičemž VOP Šumperk ho od armády koupil za 109 tisíc korun – a za další měsíc prodal Excaliburu za 170 tisíc korun včetně DPH. Obhajoba zpochybňuje výběr motorů, z nichž si VÚT utvořil názor.

Až po třech letech se případ dostal k Městskému soudu v Praze, kde soudkyně Blanka Bedřichová obžalobu smetla ze stolu se slovy, že se nestala žádná škoda a že patrně šlo jen o konkurenční boj dvou soukromých firem.

Státní zástupce Pavel Prygl se odvolal a na podzim 2019 měl rozhodnout Vrchní soud v Praze. I ten však případ pro nedostatky vrátil, nikoliv k Městskému soudu v Praze, dokonce až policii a státnímu zástupci s tím, aby došetřili skutkovou podstatu. Konečně 31. ledna 2022 zástupce Prygl aspoň v Halenkově případu svůj boj vzdává a trestní stíhání generála definitivně zastavuje. Pro zbylé tři muže – Veřmiřovského, Lachmana, Pavlíka – anabáze nekončí, je na ně podána nová obžaloba.

V textu rozhodnutí zastavit stíhání Vladimíra Halenky si státní zástupce tak trochu myje ruce a odpovědnost za debakl převádí na policii. Čteme tu, že „policejní orgán trestní odpovědnost dovozoval toliko z nepřímých důkazů“ a že „předložené nepřímé důkazy nesplňují podmínku jejich ucelenosti“. Nebyl to přitom nikdo jiný než Pavel Prygl, kdo nad vyšetřováním vykonával dozor už od září 2013. A vzhledem k tomu, že Prygl působí na Vrchním státním zastupitelství v Praze, jde zodpovědnost za neúspěšný hon na generála i na konto Lenky Bradáčové.