Minulý týden jsme si jako země, která chce svoji budoucnost stavět na cenově dostupné jaderné energetice, připsali v Evropském parlamentu významné vítězství. Většinou pětasedmdesáti hlasů bylo jádro společně s plynem zařazeno mezi zelené bezemisní zdroje. V novém systému, který rozjíždí Evropská unie, se energie kádruje na špinavou a čistou, jmenuje se to taxonomie. Nálepka čistý nebo špinavý rozhoduje o tom, jestli bude daný zdroj vůbec finančně smysluplný. Jestli na něj banky vůbec půjčí za rozumnou cenu a pojišťovny ho pojistí. Taxonomii teď ještě čeká hlasování v Evropské radě. Tam je ale pohodlná jaderná většina vedená Francií. Za zelené budou považovány všechny jaderné bloky, které získají stavební povolení do roku 2045. Máme tedy otevřenou cestu k tomu, abychom si postavili tolik jaderných reaktorů, kolik potřebujeme k zajištění dlouhodobě cenově dostupné elektřiny, nezávislé na geopolitických výkyvech, očekávatelných v současné atmosféře.

Ty bloky samozřejmě nebudou stát hned. Stavby atomových reaktorů jsou běh na dlouhou trať. Umí je už jen pár firem ze strategicky bezpečných zemí. Z Francie, Spojených států amerických a Jižní Koreje. Na rozestavěných blocích ve Finsku nebo Francii vidíme, že předem dohodnuté termíny se zrovna nedaří dodržovat. Teď navíc bude po nových blocích velká poptávka. Samotná Francie chce stavět šestnáct nových bloků. Několik bloků si chtějí objednat Nizozemci, Poláci. Velký zájem bude přirozeně zvedat ceny a prodlužovat lhůty. Kdo přijde dřív a bude se schopen rychleji rozhodovat, bude na tom lépe.

Pak je tady mezičas a otázka, z čeho vyrábět elektřinu do chvíle, než se nové bloky rozjedou v dostatečném výkonu na to, abychom z jádra měli dominantní část elektřiny. Jako ji mají Francouzi. U nás se dnes atomová elektřina podílí na výrobě 36 procenty. Dalších 37 procent jsou uhelné elektrárny. Osm procent plyn a zbytek obnovitelné zdroje. Uhlí je taxonomií považováno za špinavý, fosilní zdroj. Uměle se zdražuje emisními povolenkami.

I tady ale přišel v Evropě minulý týden zlom. Jeden z hlavních tahounů cesty k bezuhlíkové ekonomice, nizozemský místopředseda Evropské komise Frans Timmermans, v aktuálním rozhovoru pro britský deník Guardian řekl, že riziko společenského výbuchu kvůli drahým energiím je tak vysoké, že je potřeba vrátit se dočasně k uhlí. „Kdybychom teď zakázali uhlí, nevyslalo by to do některých členských států nejlepší zprávu a jen by to přispělo k napětí ve společnosti,“ říká Timmermans. A také: „Jak můžete v této situaci, kdy je akutní nedostatek fosilních paliv, říct někomu, kdo je má: Nesmíte je použít? To by bylo pokrytecké, to nemůžu udělat.“ Pro českou politiku by to měla být pobídka začít vyjednávat o osvobození uhlí od emisních povolenek. Politicky se to dá hrát jako přechodný zdroj do chvíle, než si dostavíme „zelené“ jaderné elektrárny. Se současným mixem výroby elektřiny, který si zajišťujeme sami z vlastních zdrojů z uhlí a jádra za nízkou výrobní cenu, jsme schopni držet ceny elektřiny na uzdě.

Potřebujeme ale mít možnost si je zafixovat. Aby nám je nezvedaly uměle vysoké evropské ceny, které vycházejí z nedostatku elektřiny na trhu. K tomu je třeba, aby stát dostal ze sta procent pod kontrolu elektrárenskou společnost ČEZ, v níž má dnes 70 procent. Pak může cenu fixovat. Přesně tak, jak už to dnes dělají Francouzi. I ti mají polostátní Électricité de France, jejich obdobu ČEZ. Hned po rozhodnutí Evropského parlamentu o zeleném jádru ohlásila francouzská premiérka Elisabeh Borneová, že stát začíná vykupovat akcie od menšinových vlastníků, aby ve francouzské obdobě ČEZ dosáhl sta procent a měl cenu plně pod kontrolou. A zatím vláda Petra Fialy stále čeká a váhá. Nejasně naznačuje, že zestátnění ČEZ je běh na dva roky. Ale stále s ním ani nezačala. Proč to jde ve Francii rychle a jasně, avšak tady vláda tápe v mlze? Výsledky jsou už dnes k vidění. Francouzi mají pětkrát levnější elektřinu a inflaci 5,8 procenta místo našich 16 procent.