Je to po dlouhé době zdravé vyjetí z kolejí politické korektnosti, tvrdě diktující témata, o kterých se nesmí  mluvit a ve kterých se ve jménu rovnosti všech vůči všem nesmí rozlišovat. O to sympatičtější, že vzešlo ze společenských kruhů, jimiž v poslední době cloumá těžký politický aktivismus, jehož nejhorším syndromem je to, že se věci nepojmenovávají pravými jmény. Nesmí se říct, že navzdory talentům a úspěchu výjimečných jedinců je třeba některá společenská skupina nebo kultura na něco talentovanější než jiná.

První květnové pondělí se v Metropolitním muzeu v New Yorku konala tradiční hlavní party módní sezony Met Gala. Je to charitativní večírek, kde se scházejí všichni ti, kdo v módě a širším showbyznysu na ni napojeném něco znamenají. Pro návrháře je to špičková příležitost, jak na největších hvězdách z řad hereček a modelek ukázat světu své kreace. Hlavní organizátorkou je proslulá šéfredaktorka americké verze módního časopisu Vogue Anna Wintourová. To je ta, podle níž byl natočen známý film Ďábel nosí Pradu. Tvořivost návrhářů se podnítí tak, že se udá téma večírku.

Tentokrát si organizátoři troufli na tenký led náboženství. V Metropolitním muzeu právě probíhá velká výstava Božská těla: móda a katolická imaginace. A tak se rozhodli, že právě toto téma udají i jako leitmotiv charitativní party. Odvaha hlavního kurátora výstavy Andrewa Boltona spočívala už v rozhodnutí, že si ze všech náboženství vybere jen katolicismus. V přecitlivělém a progresivismem svázaném módním a uměleckém světě nejdřív přemýšlel, jak téma oděv a náboženství politicky korektně pojmout ve stylu protestantismu, židovství, buddhismu, islámu, hinduismu. Prostě všech náboženství, na jejichž příslušníky se dá ve Spojených státech a multietnickém New Yorku narazit.

Pak se ale Bolton dokázal osvobodit od toho, jaký poprask by to mohlo vyvolat, a pustil se do svobodného myšlení na téma západní civilizace, móda a náboženství. Prací s historickými prameny nemohl dojít k ničemu jinému, než že osmdesát procent moderní západní módy je inspirováno katolicismem. A že většina těch velkých návrhářských domů, které diktovaly módu, zakládali a vedli francouzští, italští a britští katolíci. „Na začátku mi to připadalo, že neudržuji rovnost,“ řekl Bolton pro Observer.com. „Měl jsem opravdu strach, že nebudu pochopen a příslušníci těch dalších náboženství se mohou urazit. Když se mi pak podařilo získat souhlas Vatikánu, že zapůjčí na výstavu exponáty, vypadalo to ještě víc nevyváženě. Šel jsem do toho, protože jsem měl pocit, že mám tu tezi o západní módě opravdu podloženou.“

Anna Wintourová ten risk večírkem vytočila na druhou. Herečky a modelky přišly v róbách inspirovaných madonami a svatými. Na večírek dorazili katoličtí hodnostáři včetně newyorského kardinála. Barbadoská zpěvačky Rihanna přišla s imitací papežské čepice.

Rozjela se samozřejmě kritika. Jak ze strany rovnostářských progresivistů, upozorňujících, že móda a krása přece nejsou něco výslovně katolického. Přesně, jak Bolton očekával. Z druhé strany se naopak ozvali hodně ortodoxní křesťané typu Roda Drehera (viz rozhovor s ním v Týdeníku Echo č. 11/2018). Výstavu i módní show, která jejímu otevření předcházela, považovali za zneuctění katolické víry (Dreher sám býval, a už není katolíkem). V článku pro The American Conservative popsal, jak si sám jako dítě přišel půjčit do kláštera katolické roucho na maškarní a kněz ho odmítl s tím, že je to znesvěcení svatých oděvů. Přesně toho se teď podle něho dopouštějí Bolton a Wintourová. „Proč si to věřící nechají líbit od lidí, kteří je přece celou svou podstatou nenávidí?“ Ostře kritizoval kardinála i Vatikán, že se takto podbízí showbyznysu.

Obě ty reakce jsou přehnané. Určitá lehkost, kdy se víra propojí se show, radostí a možná i ironií a karikaturou, pokud ji tam někdo jako Dreher vidí, je velkým společenským osvěžením. Stejně jako to, že někdo klidně řekne, že katolictví se svým smyslem pro estetiku a krásu mělo na to, jak se Západ obléká, větší vliv než jiná náboženství.

Pro svobodnou debatu je zásadní mít schopnost to udělat. Stejně jako říct, že z nějakých důvodů jsou prostě muži lepší v matematice a přírodních vědách, za což kdysi vyhodili rektora Harvardu Larryho Summerse.