Evropa zažívá éru zesilující restrikce, regulace a velkých státních zásahů. Do velmi nepříjemného restriktivního tlaku se spojily dva proudy. Jeden připravovaný, plánovaný, centrálně řízený. Cesta k bezuhlíkové ekonomice plná zákazů, nových regulací a umělého zdražování se časově střetla s pandemií čínského koronaviru, na niž vyspělý svět reagoval vlnou restriktivních opatření. Loni v létě se pak covid vzal jako vzácná příležitost k urychlení a zesílení zelených regulací. Výsledkem bude dražší a méně svobodný život.

Společnost napříč Evropou zatím nové pořádky přijímá s překvapivým klidem až podvolením. U zelených regulací stále většina lidí nevidí přímé důsledky v každodenním životě. Ceny energií kvůli umělému zdražování zdrojů, které nejsou bezuhlíkové, teprve začínají stoupat. Zákazy aut se spalovacími motory už procházejí útrobami evropských institucí, ale k uvedení do života mají ještě roky před sebou. Kdo chce silné auto se spalovacím motorem, stále si ho může koupit. Za cenu nižší než srovnatelně výkonný elektromobil. Sociologové upozorňují, že proti omezením se lidé zpravidla bouří, až přímo ovlivní jejich život. Ne když si o nich čtou v médiích.

Odhadovat, jestli Evropané zdražení všeho možného od elektřiny po auta, letenky, maso a v zásadě veškerého dalšího zboží s podvolením přijmou, je předčasné. Zatím jediný velký odpor proti zelenému zdražování se odehrál, když Žluté vesty vyrazily v roce 2017 do francouzských ulic. Protesty se ale rozjely až bezprostředně předtím, než měly začít platit nové ekologické daně, které zdržovaly benzin. Prezident Emmanuel Macron je ve strachu z eskalace situace ve chvíli, kdy už poprvé od roku 1968 hořely barikády v Paříži, stáhl a už se k nim nevrátil. Od té chvíle jsou i francouzští Zelení v evropských institucích nejtvrdší odpůrci zeleného zdražování. „Budu bojovat za to, aby se neuvalila uhlíková přirážka na auta a topení. Hluboce nesouhlasím s Evropskou komisí. Potřebujeme být velmi opatrní, abychom nevytvořili nespravedlivou situaci, v níž budou mít lidé o mnoho vyšší rodinné účty, aniž jim nabídneme dostupnou alternativu,“ prohlásil po zveřejnění nového návrhu na cestu k bezuhlíkové ekonomice Pascal Canfin, francouzský europoslanec za prezidentskou stranu Republika na pochodu. Není to žádný řadový europoslanec, který by se vzbouřil proti vůli prezidenta Macrona. Naopak je jeho nejvýraznějším ambasadorem pro otázky klimatu. Předsedá výboru Evropského parlamentu pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Do roku 2019, kdy byl zvolen do Evropského parlamentu, šéfoval francouzské sekci World Wild Fund for Nature (Světový fond přírody), mezinárodní neziskovce, která se snaží „omezit vliv člověka na životní prostředí“. Než se dal dohromady s Macronem, patřil k francouzským Zeleným. Dobře ale zná svou zemi. Ví, že Francouzi se nepodvolují. A když se jim něco nelíbí, vyrážejí do ulic. Tomu se Canfin snaží zabránit.

Francouzské restrikce patří po většinu doby k jedněm z nejtvrdších a v zemi se silnou byrokracií se také vymáhají. Od 9. srpna zavedla Francie tvrdou politiku bezinfekčnosti, kdy se očkováním, proděláním covidu nebo testem musejí lidé prokazovat v restauracích, dálkových vlacích a od konce září se jí budou muset prokazovat i děti starší dvanácti let při školních akcích. Macron prosadil i povinné očkování zdravotníků. Obě ta rozhodnutí stála na předpokladech, studiemi z Izraele, Británie a USA už vyvrácených, že vakcíny jsou účinné proti přenosu infekce. Francie stejně jako jiné země od nich ale navzdory novým faktům neustoupila a dál je vymáhá. V zemi se už osmý týden konají protesty proti dictature sanitaire (zdravotnické diktatuře). Zcela výjimečně se protestovalo i v čase dovolených. Po návratu z prázdnin, kdy pravidelně začíná sezona demonstrací, se dají očekávat masivnější protesty.

Vyplatí se Francii sledovat. Je to laboratoř, v níž se ukáže, kde je hrana toho, co si lidé nechají líbit. Jestli někde přijde společenský výbuch, který se může rozšířit do dalších zemí, bude to tady.