Jaká je nejlepší ekonomická reakce na prudký koronavirový pád hospodářství? Různé země dávají dohromady různé stimulační balíčky. Jsou to kombinace snižování daní, různých podpor a investic. Francie schválila balík na podporu své ekonomiky na úrovni 4,3 procenta HDP. Němci mají balík na 3,8 procenta svého HDP. Evropská unie si dokonce na postcovidové oživení schválila průlomový společný evropský dluhopis za 750 miliard eur. Všechny ty peníze jsou na dluh. Francouzi a Němci mají výrazně vyšší nahromaděné veřejné dluhy než my. Paříž má na kontě dluhy na úrovni 98,1 procenta HDP, Berlín 59,8 procenta. My jsme s 30,8 procenta čtvrtou nejméně zadluženou zemí Evropské unie. Za námi už jsou jen Estonci, Lucemburčané a Bulhaři. Veřejný dluh je na polovině německého a třetině francouzského.

Kdybychom ekonomiku chtěli posílit rozpočtovým stimulem v německém stylu, bylo by to 213 miliard korun. Ve francouzském 241 miliard korun. Vůbec nejjednodušší pomoc bez kontrol, byrokracie, ztráty času a energie je snížit lidem nebo firmám daně. Prostě jim v těžké době, kdy přicházejí kvůli koronavirovému vypínání ekonomiky o příjmy, nechat více peněz, které by jinak museli odvést státu na daních. Když už stát dělá nové dluhy, je vždycky lepší, když je to kvůli tomu, že méně vybírá na daních tím, že je sníží, než kdyby rozhazoval peníze na dalších výdajích.

Vláda Andreje Babiše se snižování daní a odvodů celého tři čtvrtě roku od začátku epidemie čínského koronaviru v březnu vyhýbala. Šla byrokratickou cestou různých nových dotací a programů místo toho, aby lidem raději nechala peníze, které musejí státu platit na daních.

Až teď prošel sněmovnou za podpory opoziční ODS, Pirátů, SPD a Trikolóry (každý hlasoval jen pro část) návrh na jedno z historicky vůbec největších snížení daní v celkové hodnotě kolem 240 miliard korun. Tolik by lidé a firmy měli ušetřit na daních, které by jinak museli zaplatit státu. Je to fiskální stimulus na francouzské úrovni, zhruba na 4,3 procenta výkonu české ekonomiky.

Největší úsporu lidem přinese podstatné snížení daně z příjmu, kterému se v politické hantýrce říká zrušení superhrubé mzdy. Daň z příjmu klesne pro platy do čtyřnásobku průměrné mzdy (nyní asi 136 tisíc korun) ze současných 20,3 procenta na 15 procent. Z příjmů nad čtyřnásobek průměrného platu se bude odvádět daň 23 procent. Díky této změně ušetří lidé dohromady 88 miliard korun. Vydělá na tom čtyři a půl milionu zaměstnanců. Více ti, kdo nemají děti nebo partnera bez příjmů. Uspořená částka stoupá s výší platu. Ti, kdo mají děti a podprůměrné platy, totiž už dnes neplatí žádné daně z příjmu nebo je jejich skutečná daň menší než schválených 15 procent. Živnostníků se změna netýká, protože do čtyřnásobku průměrného příjmu už dnes platí sazbu 15 procent. Pokles prosadila ve sněmovně ad hoc daňová koalice ANO, ODS, SPD a Trikolóra.

Další velkou změnou, která podstatněji zvýší čistý příjem i lidem s dětmi a nižšími příjmy, je zvýšení daňové slevy na poplatníka ze současných 24 840 korun na 34 152 korun. Tu navrhl pirátský poslanec Mikuláš Ferjenčík a nakonec pro ni hlasovala drtivá většina sněmovny. Kombinace těchto dvou změn pro všechny zaměstnance i živnostníky znamená růst čistých příjmů. Výjimkou jsou ale například ti, kdo vydělávají na pronájmech. I na ně se totiž nově bude vztahovat druhá daňová sazba 23 procent, která začíná na čtyřnásobku průměrného platu (zhruba 136 tisíc korun měsíčně). Tato změna lidem ušetří zhruba 42 miliard korun. Dohromady s nižší sazbou pro zaměstnance je to kolem 130 miliard korun.

Dalších 20 miliard korun navíc získají lidé tím, že si místo stravenek vezmou takzvaný stravenkový paušál. Firma už nebude muset přispívat na stravenky, platit provize jejich zprostředkovatelům, ale rovnou pošle lidem na účet částku, kterou nemusejí danit, ta podle současných pravidel odpovídá 72 korunám za den. Při dvaceti pracovních dnech v měsíci by člověk dostal 1440 korun. Stát by tím na dani z příjmu přišel o 20 miliard korun. Od příštího roku by se měla také zrušit daň z převodu nemovitostí. Na ní by lidé ušetřili čtyři miliardy korun. V daňovém balíku, který prošel na nočním hlasovacím maratonu sněmovnou, je také zrychlení odpisů majetku, které podnikatelům ušetří 17 miliard korun. Další miliardy ušetří snížení DPH u ubytování, sportu a kultury. Klesnout má také spotřební daň na naftu. Od daně bude osvobozen nákup státních dluhopisů. Klesá silniční daň. Dohromady vše za výše zmíněných 240 miliard korun.

Řada ekonomů včetně Národní rozpočtové rady upozorňuje, že tak masivní snížení daní nebezpečně zvyšuje státní dluhy. To je pravda. Z nynějších 30,8 procenta se spolu s letošním deficitem 500 miliard korun budeme přibližovat veřejnému dluhu 50 procent HDP. Stále ale budeme ještě za Němci. Víc než samotná výška dluhu je rozhodující, na co peníze půjdou. A pokud se nechají mezi lidmi díky nižším daním, je to nesrovnatelně lepší, než kdyby rostly státní výdaje.

Pokud by jediným rozpočtovým stimulem oslabené země mělo být masivní snížení daní, je to cesta správným směrem. K menšímu státu, který nechává lidem víc peněz, o kterých si mohou sami rozhodovat. Vláda Andreje Babiše ale bohužel chystá i další rozdávání. Zvedá sociální dávky, dětské přídavky a dotace.

To už dohromady posouvá zemi na rozpočtovou šikmou plochu. Pokud opoziční strany nechtějí být spolupachateli Babišova rozpočtového rozvratu a zároveň s ním společně chtějí snižovat daně, měly by ukázat, kde jsou výměnou za nižší daně připraveny škrtat. Dvě obrovské příležitosti se přímo nabízejí. První jsou přímé dotace firmám, na které jde už letos z rozpočtu 116 miliard korun, druhou výrazné omezení počtu státních zaměstnanců. Jejich řady za Babišova vládnutí nabobtnaly o desítky tisíc. Škrtat je kde. Nejvyšší čas začít.