Česká pošta se letos konečně zařadila po bok velkých mezinárodních firem. Tedy ne kvalitou svých služeb, ale po jejich vzoru se zahalila do duhové vlajky a oficiálně podpořila festival LGBT Prague Pride. Ten probíhá tento týden. Kvůli koronaviru se sice neuskuteční tradiční pochod, přesto se zdá, že festival je větší než kdy jindy. Právě proto, že se do něj zapojila nejrůznější oficiální místa a instituce. Českou poštou to teprve začíná.

Pošta uvedla, že během festivalu její logo nabere barvy duhy a lidé si budou moci v jejích pobočkách koupit duhový balík. „Česká pošta je hrdá na to, že může být strategickým partnerem festivalu Prague Pride, jehož letošním tématem je coming out (veřejné vyjádření sexuální orientace). Své přesvědčení, že nezáleží na tom, jaký kdo je, ale všichni jsme si rovni,“ informoval státní podnik. Pošta chce prý svou podporou festivalu ukázat, že přistupuje ke všem lidem stejně, bez ohledu na jejich orientaci či identitu.

Pokud někdo pozdvihl obočí nad tím, že státní ztrátový podnik podporuje soukromou politickou akci, byl liberálnější částí společnosti označen za homofoba. Proč by někomu mělo vadit, že si na vyžádání může koupit duhový balík?

Halení se do duhových barev se již stalo na Západě tradicí. Pokud tak činí soukromé firmy, je to jejich právo. U České pošty je to však přímá podpora hnutí, které má jasné politické cíle. Cíle, které jsou značně kontroverzní. Od státní firmy se přece jenom očekává, že bude zachovávat jistou neutralitu. Nemluvě o tom, že i gayové a lesby spíš docení dodání balíku včas než to, že přijde v duhové barvě. Z dalších institucí vyvěsila LGBT vlajku například Filozofická fakulta UK, pražský dopravní podnik ověnčil duhovými vlaječkami tramvaje na lince 17.

Hnutí homosexuálů tak i v České republice pomalu spěje do bodu, kterého už dávno dosáhlo v některých západních zemích, tedy jakési oficiální a jediné přípustné linie. Například v Británii měsíc hrdosti slaví všechny hlavní politické strany.

I když v Česku má pochod stále parametry boje za „práva homosexuálů“, čímž je myšleno především právo na homosňatky, vývoj na Západě ukazuje, kam se akce může posunout ve chvíli, kdy hnutí svých hlavních cílů dosáhne. V posledních letech se totiž důraz z písmenek LGB (lesby, gayové a bisexuálové) přesouvá na písmeno T čili transgender. To vede ke sporům uvnitř hnutí. Symbolizuje to především nová LGBT vlajka. K tradiční duhové byl přidán klín skládající se z barev vlajky transgender hnutí a z hnědého a černého proužku symbolizujících „lidi barvy“. V Praze tuto updatovanou verzi vyvěsila například americká ambasáda. Aktualizace se však nesetkala úplně s pochopením. Kritici upozorňovali, že duha byla zvolena jako symbol LGBT právě proto, že měla reprezentovat všechny rozličné sexuality bez nutnosti přidávat nové proužky. Navíc barva kůže není sexuální orientace. Klín také dává transgender lidem prominentní místo na vlajce, dokonce určuje další vývoj hnutí LGBT, neboť podle nebinárního designéra Daniela Quasara, který (která?, které?) vlajku navrhl, má vyjadřovat potřebu pokroku v právech transgeneder lidí a lidí barvy.

Kromě pozornosti, kterou na sebe transgender aktivisté strhávají, spory vyvolává i to, že někteří homosexuálové nechtějí mít s transgender lidmi vztah. Celkem logicky argumentují, že je přitahuje stejné pohlaví a jen proto, že se například muž prohlásí za ženu, neznamená, že se do dotyčné osoby zamilují. Což někteří považují za transfobní. Zároveň i některé homosexuály znervózňuje tlak na co nejrychlejší a nejjednodušší změnu pohlaví. Týká se to především leseb, které mají pocit, že jich ubývá. Například novinářka a lesba Katie Herzogová zmínila, že spousta „butch“ leseb, tedy takových, které měly tendenci přijímat ve vztahu mužskou roli, se nechala přeoperovat.

V Česku hnutí LGBT sílí zrovna ve chvíli, kdy se duhová koalice na Západě pomalu rozpadá. Příště poštu za duhové balíky nebudou kritizovat konzervativci, ale progresivisté za nedostatečnou inkluzivnost.