Vláda Petra Fialy finišuje s návrhem státního rozpočtu na příští rok. Má ho představit ve středu. Musí se v něm vypořádat s několika velkými výzvami. Slíbila, že proti původnímu návrhu Andreje Babiše sníží rozhazování státu přinejmenším o 80 miliard korun. Ministr financí Zbyněk Stanjura zatím neohlásil, kde konkrétně se budou výdaje státu snižovat.

V České televizi už ale řekl, že díky inflaci, která šplhá do rekordních výší, stoupnou proti očekávání příjmy rozpočtu o 61 miliard korun. Je to přirozené. Když je všechno výrazně dražší, platí se z těch vyšších cen i vyšší daně státu. Tak doufejme, že nová vláda bude ambicióznější, než že by si z toho ohlášeného snížení schodku o 80 miliard korun rovnou odečetla těch 61 miliard na vyšších příjmech a celá náprava rozhazovačného státu by se scvrkla na 19 miliard korun. Pokud chce kabinet udržet slib, který dal, měl by k inflačním 61 miliardám korun vyšších příjmů rovnou připočíst těch ohlášených 80 miliard korun snížení výdajů. Schodek by se tak měl proti původním babišovským plánům dostat z 380 na 240 miliard korun.

Ceny energií přitom nestoupají samy od sebe. Je to reakce na politické zásahy. Na zásahy, které elektřinu chtěly zdražit. Jen se architektům těch umělých zdražování vymkla z rukou rychlost. Nečekali, že to přijde tak brzo a tak prudce. Zásadní podíl na růstu cen energií má cesta k evropské uhlíkové ekonomice. Energie zdražují emisní povolenky, s nimiž se divoce spekuluje. Cena povolenky se za poslední rok zvýšila o 150 procent a dosáhla rekordních 96,8 eura. Povolenky si musejí kupoval všechny firmy, které jsou označeny za emisně špinavé. Především výrobci energií. Příjmy míří do státního rozpočtu. Čím je povolenka dražší, tím víc stát vydělává.

Druhou linií zdražování jsou zelené přirážky rámci zelené taxonomie EU, která je pilířem Green New Dealu. Ty si pro „špinavý byznys“ určují banky a pojišťovny. Povolenky i zelené přirážky energie prudce zdražují. Vše jsou to politikou vyvolané kroky. Které se autorům vymkly z rukou.

Vlády moc nevědí, co s tím. Pozorují, jak lidem rostou účty, a bojí se, že přijde nespokojenost, která se obrátí proti nim. Proto se snaží dopad na rodinné účty zmírnit tím, že odpouštějí daně z energií nebo rozdávají energetické sociální dávky. Ve Francii na ně dosáhne 38 z 60 milionů obyvatel.

Z toho je na první pohled vidět, jaké nebezpečné přerozdělovací perpetuum mobile se z energetiky v Evropě stalo. Nejdřív se lidé zkasírují o přirážky typu povolenek a zelených daní a pak jim to stát vrátí na energetických sociálních dávkách. Jediným výsledkem je více úředníků, kteří vše administrují, a větší moc státu, který nejdřív bere, aby znovu zpátky dával. Úplně nesmyslný koloběh daní, přirážek a dávek.

Z anatomie toho, co se v energetice děje, je zřejmé, že je potřeba zásadní systematický zásah. Ukončení povolenek nebo úplně jiný styl regulace, který bude reflektovat novou realitu v evropské energetice.

Tou vůbec nejhorší reakcí je zvyšování plošného přerozdělování a neřešení příčin drahých energií. Přesně to teď navrhují na koaliční jednání o státním rozpočtu Piráti. Chtějí, aby stát rozdával každému občanovi energetickou sociální dávku 200 až 400 korun na hlavu každý měsíc. U průměrné čtyřčlenné rodiny jsou to nové sociální dávky za 1600 korun měsíčně. Piráti rovnou přiznávají, že se tím jen lidem vrátí peníze, které jim předtím stát sebral na vyšších účtech za energii. Rovnou přiznávají i to, že bez energetické dotace by hrozil odpor společnosti od „podpory ekologických trendů“.

Je to jen prohlubování energetické pasti. Vláda musí najít cestu, jak cenu energií srazit. Ne jak dál zvyšovat sociální dávky.