Žádný nadšenec do architektury nesmí při návštěvě Beskyd vynechat zhruba třítisícovou obec Čeladnou, která se navzdory své velikosti může pochlubit hned několika stavbami navrženými známými českými architekty: od luxusního hotelu Miura prošpikovaného uměním po novou originální vlakovou zastávku. Podobné stavby zde začaly vyrůstat zhruba v posledních deseti letech spolu s rozvojem turistického ruchu, který tuto horskou vesničku proměnil k nepoznání. Některé z těchto mediálně provařených staveb vás při osobní konfrontaci mohou zklamat, jelikož fotografie architektury (někdy) záměrně nezachycují reálný stav budov samotných či jejich okolí, takže si z jejich návštěvy odnesete rozporuplné dojmy. To však neplatí o místní vyhlášené kavárně Kovárna, která má pro své návštěvníky vedle příjemného prostředí přichystané jedno překvapení – přímo vedle vás tu totiž pracují architekti, kteří stojí také za jejím návrhem.

Po hlavě

Nápad na neobvyklé propojení kavárenského provozu s architektonickým ateliérem se zrodil v hlavě Davida Mališe, manžela architektky Romany Mališ Bílkové, která se před osmi lety rozhodla vrátit z Prahy do Čeladné. Záhy jim padl do oka malý chátrající objekt vysloužilé kovárny, ve kterém si vysnili kavárnu moderního střihu, která jim tady po letech strávených ve velkých městech chyběla. Do projektu se pustili po hlavě a podle jejích slov dost „punkově“ – sto let starou kovárnu stojící hned u hlavní silnice při příjezdu do obce důkladně očistili na původní cihlové konstrukce a interiér otevřeli do krovu sedlové střechy. V kavárně se topilo pouze kamny, koláče pekla Romana Bílková s rodinou a přáteli, sedět se dalo pouze u jednoho dlouhého „komunitního“ stolu, o kterém prý mnozí pochybovali, jestli se může v odlehlé obci uchytit. Nakonec se ale z kavárny stal oblíbený podnik se silnou autentickou atmosférou, kde bylo neustále plno.

Podnikavá architektka se svým bratrancem Ondřejem Eliášem, s nímž vede architektonické studio RMBA Architekti, se následně pustila do projektování rozšířené kavárny v podobě jednopodlažního pavilonu, jehož celoprosklené stěny nabízejí přímé propojení interiéru s okolní loukou i nedalekým lesem – a zajišťují výhledy na hřebeny okolních hor. Bílková i Eliáš mají rádi kontrasty, což se na výsledku projevuje na první pohled zvenčí i zevnitř. Prostory mají úplně odlišnou atmosféru, původní kavárna nabízí útulnější místa v přítmí, nové křídlo je naopak plné denního světla a otevřené okolnímu světu. Obě části přesto sdílejí některé stejné formální znaky – původní kovárna i nové křídlo vystavují hrdě na odiv základní materiály, ze kterých jsou postaveny, a propojují je také další prvky. „Nechtěli jsme zničit starý dům, proto jsme přišli s jednoduchým pavilonem. Zároveň pro nás bylo důležité ukázat přiznané konstrukce, a přiblížit tak lidem pravdivou architekturu,“ vysvětluje Bílková.

Kancelář s benefitem

Od začátku taky počítali s tím, že do nového křídla přestěhují svoji kancelář. „Přijde mi skvělé, když je ateliér součástí třeba galerie nebo jiného veřejného podniku,“ zdůvodňuje v českém kontextu ojedinělé řešení. Zvažovali různé způsoby, jak oba provozy oddělit, nakonec se rozhodli pouze pro vizuální „clonu“ v podobě stěny z ocelových roxorových tyčí používaných jako výztuž do betonu, do které jsou sem tam vloženy dřevěné police. Architekti i hosté kavárny se vzájemně slyší, ti první si podobně jako v open space kancelářích mohou pro soustředění nasadit sluchátka, rádi ale poslouchají, jak návštěvníci na jejich návrh reagují. Nejvíc hostů do kavárny chodí o víkendu a v létě, to se ateliér snaží mít volnější, takže je rušnější prostředí tolik neomezuje. Limituje je pouze velikost prostoru – výhledově by se měli přestěhovat do jednoho ze tří domů, které Romana Bílková plánuje vedle Kovárny postavit coby vlastní podnikatelský záměr.

Mít vlastní ateliér přímo v kavárně se ukázalo jako chytrý PR tah – mohou se totiž o vás snadno dovědět i potenciální zákazníci. „Už tady na nás zaklepali, jestli jim navrhneme dům,“ směje se Bílková.