Veřejnou debatu a směřování společnosti se snaží ovlivňovat různé entity. Na prvním místě politici, média, veřejně známé osobnosti, různé neziskové organizace a samozřejmě klíčové osobnosti ekonomiky a byznysu. Je to přirozené a normální a chtělo by se říct, že to vše je součástí ideálu demokracie, tedy občanské společnosti.

Samozřejmě každá entita má různou sílu a vliv, jedna ho má silnější, jiná ho násobí v množství spojení a intervalu zásahů do veřejného prostoru. Když ale se vyjádří nejbohatší Čech, který většinu času mlčí, navíc v letní sezoně okurek, efekt je značný. Jen stěží lze měřit, jestli je větší, než když se jiní bohatí lidé rozhodli obrátit se ke společnosti a hlásit se k odkazu Václava Havla, podpoře protikorupčních hnutí, rozvoji občanské společnosti, podpoře menšin, diverzity, inkluze či různých sexuálních hnutí, nicméně jeho výstup zarezonoval. Je to jeho právo jako jakékoli jiné entity či individuality.

Každý ať si pak zváží sám, co je pro něj důležité a k jakým myšlenkám se přihlásí. A o to konečně jde, o souboj idejí, hledání cest a kompromisů, které vedou ku prospěchu celku. Petr Kellner se ve výroční zprávě své společnosti přihlásil k tradičním hodnotám, které nejsou zrovna módní, i když, jak často zdůrazňuje jedna naše redakční kolegyně: podpora konzervativních hodnot je punkových projevem dneška. Hájit tradice, hodnoty přirozenosti a normálnosti jde proti proudu zavedených médií a významné části akademických a intelektuálních elit, a proto přináší velká rizika a reputační ztráty ve veřejném prostoru; pro rovnováhu a nevyšinutý vývoj společnosti je však klíčové.

Společnost nejen u nás je polarizovaná, uhnízděná v zákopech s rostoucí neochotou jakkoli se dohodnout s druhou stranou. Říká se tomu kulturní válka, zatím.