Sobotní přerušení hry „Naše násilí a vaše násilí“ v Brně skupinou samozvaných Slušných lidí, kteří během představení okupovali pódium, je drzost a policie měla zasáhnout okamžitě, ne až za hodinu. Současně by ředitel Národního divadla v Brně Martin Glaser asi nemusel propadat pocitu neohroženého umělce a první oběti nastupujícího fašismu. 

Bohužel se Glaser v té pozici našel dávno před sobotním incidentem a teď už mu ten pocit nevymluví asi nikdo. Už v půlce dubna ředitel do novin tvrdil, že hra, v níž Ježíš slavně znásilňuje muslimku, znázorňuje násilný vztah, v němž dnes obě kultury, tedy křesťanská a islámská, jsou. Internetové stránky festivalu Divadelní svět Brno, jemuž Glaser předsedá, uvádějí hru řečnickou otázkou: „Jaké divadlo je zapotřebí v čase očividného návratu fašismu v Evropě?“ a chorvatského režiséra hry Olivera Frljiće charakterizují jako muže proslulého „nepohodlnými politickými otázkami vznášenými v jeho hrách“. 

Tento nepohodlný muž byl do roku 2016 intendantem Národního divadla v Rijece, odstoupil sám na znamení politického protestu. Od té doby působí převážně v Německu, kde jeho pohled na tření mezi postkřesťanským a islámským světem rozhodně není politicky nepohodlný, naopak se blíží nepsané kulturní doktríně státu. Inscenaci v Brně vedle místní radnice (která hradí polovinu nákladů celého festivalu) významně podpořila německá státní nadace pro kulturu Kulturstiftung des Bundes. 

Člověk by musel být mimořádně zaujatý nebo indolentní, aby si nevšiml, že napříč Evropou je dnes žádaný spíš Frljićův výklad než výklad Slušných lidí. Kdyby měla dejme tomu Husa na provázku ještě nějaké koule, zajímala by se o ty, co se s tímto svrchu posvěceným výkladem dostávají do občas až překvapivě ostrého konfliktu. V anglickém Leedsu byl tento pátek zatčen „pravicový aktivista“ Tommy Robinson za to, že na svůj Facebook v přímém přenosu reportoval z místa před budovou soudu. U soudu právě probíhalo líčení s muslimskými muži podezřelými ze skupinového zneužívání nezletilých dívek (oběti se takřka výhradně rekrutují z nemuslimského obyvatelstva). Robinson svým streamováním podle policie narušil veřejný klid. A protože je kvůli podobnému případu z loňska v podmínce, dostal ještě v pátek od soudu 13 měsíců za mřížemi nepodmíněně.

Pětatřicetiletý otec tří dětí Robinson rozhodně není žádné neviňátko, ale naopak člověk s minulostí fotbalového chuligána a zakladatel Ligy na obranu Anglie. Svého času mluvil tak, jako kdyby za konkrétní atentáty islámských teroristů nesli zodpovědnost všichni muslimové. (V tomto ohledu se vyvinul, dávno už rozlišuje mezi islámem a radikálním islámem.) Byl několikrát ve vazbě a jednou ve výkonu trestu – pro uvádění nepravdivých údajů v žádosti o hypotéku. Jeho odsouzení v pátek ale nese všechny rysy politického případu. Soudce dokonce britským médiím zakázal o rozsudku reportovat, s orwellovským zdůvodněním, že by se tím mohla narušit férovost procesu – nikoliv Robinsonova, ale procesu s muži podezřelými ze znásilňování. Britská média už vydané zprávy nejdřív upravovala a pak úplně stáhla. Kauza Robinson ve veřejném prostoru zůstává nedořečená, asi v takovém stavu jako kdysi jihokorejské civilní letadlo, když ho sovětská stíhačka zastavila v letu.

Policie, úřady a koneckonců vláda se v Británii snaží držet pod pokličkou stav, od něhož by nedejbože veřejnost, kdyby věděla, co se děje, mohla dojít až k výbuchům násilí a etnickým nepokojům. Případ Robinson je nepřímé přiznání viny institucí, které si po létech nečinnosti nevěří, že ještě dokážou udržet společenský smír a neomezenou svobodu slova současně. Policie Jejího Veličenstva už několik roků pořádá hony na sociálních sítích, podle oficiální statistiky z loňska zadrží za (skutečné nebo domnělé) nenávistné projevy v průměru devět lidí denně. Tyto oběti zúženého výkladu svobody slova na své Olivery Frljiće a Martiny Glasery marně čekají.