Máme za sebou rok pandemie čínského koronaviru, v České republice poznamenaný z velké části izolací, uzavíráním společnosti včetně škol a vypínáním ekonomiky. Přestože jsme s náskokem nejvíc průmyslová země Evropské unie, i u nás hrají v ekonomice výrazně důležitější roli služby – podílejí se na ní víc než 60 procenty. A podstatná část těch služeb byla během roku vypnutá. Případně žila v neustálé nejistotě, kdy ji zas politici vypnou.

Výkon ekonomiky se podle předběžných odhadů Českého statistického úřadu propadl za celý loňský rok o 5,6 procenta. Zmenšil o 322 miliard korun. Zajímavé je, že útlum se nepromítl do růstu platů. V posledním čtvrtletí roku 2020 vzrostla proti stejnému období předcovidového roku průměrná mzda lidí, kteří pracují jako zaměstnanci, o 6,5 procenta. Když se vezme v úvahu růst cen, reálná hodnota průměrného platu stoupla o 4,4 procenta.

Nedá se ale říct, že by platy stouply proto, že by firmy v krizi dokázaly fungovat efektivněji. Celková částka investovaná za rok do platů se zvedla meziročně o 3,5 procenta. Průměrný počet zaměstnanců se přitom snížil o 2,9 procenta. Celková nezaměstnanost se na to, jak těžkou dobou ekonomika procházela, zvýšila jen mírně. Ze 2,9 na 4 procenta. Podstatnou roli přitom hraje vládní program Antivirus, který dotuje platy firmám, které jsou vládními restrikcemi vypnuté. Nevydělávají, avšak lidé tam pobírají stejné platy.

Řada firem, jež nebyly vládními restrikcemi vypnuty ani omezeny, si naopak dovolila jim platy v těžké době i zvyšovat. Vypnuté firmy držené v aspiku vládním Antivirem plus růst platů v té části ekonomiky, která mohla fungovat, dává celkový obrázek za Českou republiku. Paradoxní je, že zatímco ekonomika padá nejvíc v historii, platy stále rostou. Proto, že je stát firmám platí na dluh. Tady je přesně názorně vidět část obřího schodku státního rozpočtu.

Největší roli při růstu platů ale sehrál stát, který přidával zaměstnancům ve veřejné sféře. Těm, kdo jsou placení z daní. Průměrný plat ve veřejné sféře, kterou statistici vykazují jako „veřejná správa, obrana, sociální zabezpečení“ (zjednodušeně řečeno: ti, kdo pracují pro stát, bez učitelů a zdravotníků), stoupl o 5,1 procenta na 40 635 korun. Zaměstnanci veřejného sektoru si tak vydělávají víc, než je průměr ekonomiky. To není zdravý trend. To, že stát platí s výjimkou klíčových profesí (učitelé a lékaři) lépe než soukromý sektor, ukazuje, jak si Andrej Babiš kupuje voliče. Je to podobné jako bonus 5000 korun pro důchodce. Státní zaměstnanci ani důchodci přitom nejsou pandemií a vypínáním ekonomiky na rozdíl od lidí v soukromém byznysu nijak finančně ohroženi.

Ve školství, které Babišova vláda hlasitě označuje za svou prioritu, se platy zvedly o 7,8 procenta na 38 031 korun hrubého měsíčně. Stále zaostávají za průměrnými platy úředníků. Ve zdravotnictví se průměrný plat zvedl o 13,8 procenta na 41 290 korun hrubého. V průmyslu, kterého se vládní restrikce bezprostředně vůbec nedotkly, rostly platy výrazně pomaleji než ve veřejném sektoru. Meziročně se zvýšily jen o 1,4 procenta na 34 280 korun. Rychlý růst platů pokračoval v informačních technologiích, které už jsou s velkým náskokem nejlépe placenou branží a covid dál zvýšil jejich roli v ekonomice. Průměrný plat se tam zvedl o 5,6 procenta na 62 148 korun. Výrazně pomaleji rostly platy v druhé nejvíc odměňované branži, ve financích. Stouply jen o 0,6 procenta na 59 390 korun. Právě finance ale krize čínského koronaviru ještě víc postrčila k digitalizaci. Těch, o nichž se dá říct, že dělají čisté bankovnictví, ubývá. Jejich práci přebírají právě lidé z informačních technologií a elektronické bankovnictví.

Největší pád platů se překvapivě neodehrál v restauracích, hotelích a maloobchodě, který stát do značné míry vypnul, ale v realitním byznysu. Přestože ceny nemovitostí i v krizi stále rostou. I tady se dá najít vysvětlení v digitalizaci. Běžných realitních makléřů a obchodníků je a bude stále méně a budou pro prodej bytů a domů v době vyhledávačů, aplikací a umělé inteligence čím dál méně důležití.