Pokud jste dostatečně dlouho na Twitteru, je velká šance, že jste narazili na „pravou“ podobiznu Ježíše Krista. Jde o počítačově vygenerovanou tvář muže s olivovou barvou kůže, krátkými tmavými vlasy a vousy a s hnědýma očima. Pravidelně, snad každých šest měsíců, nějaký aktivistický účet tuto podobiznu sdílí se sdělením nesoucím se v rovině „ha ha, vy rasisté jste si mysleli, že Ježíš byl běloch, ale ve skutečnosti vypadal jako obyvatel Blízkého východu“. Na což většina věřících odpoví, že to není žádné překvapení, jelikož Ježíš byl obyvatelem Blízkého východu.

Drtivá většina historiků se shodne na existenci Ježíše, tedy přesněji, že na přelomu tisíciletí v Judeji a Galileji působil potulný rabín Jozue, což bylo později polatinštěno na Iesus. Dále se shodnou, že dvě události z evangelia jsou historicky nezpochybnitelné, křest Krista sv. Janem a jeho ukřižování za vlády Piláta Pontského. Kromě Nového zákona je Ježíš zmíněn krátce ve dvou jiných zdrojích, čímž se potvrzuje jeho historicita. Prvním je Flavius Josefus, židovsko-římský dějepisec, druhým jeho římský kolega Tacitus. Otázka Ježíšových zázraků je samozřejmě již věcí víry. Co se však týče Ježíšovy podoby, nenalezneme v bibli nic, co by odporovalo škarohlídům z Twitteru.

I tak se ale ze zobrazení Krista stala součást kulturních válek. Známý aktivista Shaun King během vrcholu Black Lives Matter tweetoval, že po stržení soch konfederačních generálů by měla jít k zemi i vyobrazení bílého Ježíše. „Jsou formou bílé nadřazenosti. Vždy byla,“ napsal. Překvapivě King našel zastání u jedné z čelných postav světového křesťanství. Představený anglikánské církve, arcibiskup z Canterbury Justin Welby prohlásil, že je potřeba zvážit vyobrazení „bílého“ Ježíše. V katedrále v Canterbury prý proběhne přezkum všech soch a vyhodnocení, co s nimi. Welby sice vyloučil, že by z katedrály nějaké sochy odstraňoval, ale některé prý bude potřeba zasadit do kontextu. Následně se přidala dlouhá řada více či méně známých osobností, jež vyzývaly ke skoncování s bílým Ježíšem.

Zmiňované obrázky kolující po Twitteru ve skutečnosti nejsou „pravými“ tvářemi Ježíšovými. Nejčastěji je to jedna z následujících možností. Buď jde o rekonstrukci podoby typického obyvatele Judeje a Galileje na přelomu letopočtu, jak ji pro dokumentární seriál BBC Boží syn vytvořil antropolog Richard Neave. Druhá kolující podobizna je od amsterodamského fotografa Base Uterwijka, který pomocí počítačového programu vytváří hyperrealistická zobrazení historických osobností. Tvrdí, že toto vyobrazení odpovídá odhadu historiků.

Jak ve skutečnosti Ježíš vypadal, nikdo neví. V evangeliích jeho popis před ukřižováním nenalezneme. Skutky apoštolů a Zjevení sv. Jana sice Krista popisují, ale vždy v jeho nebeské podobě, ne tak, jak vypadal během svého působení v Galileji. A není to popis příliš nápomocný: „V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč; jeho vzhled jako když slunce září v plné své síle.“ (Zj 1,16)

Historici při rekonstrukci Ježíšova obličeje vycházejí ze společných charakteristik tehdejších obyvatel Galileje. Díky analýze DNA a kosterních pozůstatků víme, že měli olivově hnědou kůži, tmavé vlasy a oči. Průměrná výška tehdejšího obyvatel Judeje a Galileje byla 165 centimetrů. Z dnešních etnik se jim zřejmě nejvíc podobají a geneticky k nim mají nejblíž iráčtí Židé, což je celkem logické, vzhledem k tomu, že jde o Židy, kteří zůstali zhruba v oblasti, odkud pocházel i Ježíš. Po roce 1948 byli Židé z Iráku vyhnáni a drtivá většina iráckých Židů dnes žije v Izraeli.

Historici se také domnívají, že Ježíš měl relativně krátké vlasy, vzhledem k tomu, že to byla tehdejší móda mezi židovskými muži. Naopak dlouhé vlasy byly netypické, jelikož si je nechávali narůst nazírové, lidé, kteří složili zvláštní slib zasvěcení Bohu. Bible však nezmiňuje, že by tak učinil Ježíš. Je dobře možné, že Ježíš měl vousy. Tehdejší móda sice předpisovala hladkou tvář, Ježíš jako potulný rabín by však neměl tolik příležitostí se holit. Vous byl také znakem filozofa, za kterého byl považován. Vzhledem k tomu, že Ježíš se po Svaté zemi pohyboval pěšky a živil se rukama, nezapomínejme na to, že byl truhlář, historici se shodují, že je docela pravděpodobné, že byl hubený.

Kde se tedy vzala ona celosvětově rozšířená podoba Ježíše, jak ji známe dnes? Tedy jako vysokého muže s dlouhými vlasy a vousy, s bílou pokožkou a často s modrýma očima? První křesťané brali nesmírně vážně biblické zákazy zobrazovat Boha a provozovat modloslužebnictví. Zpočátku proto pouze používali symboly, kresbu ryby. Jde o kryptogram. V řečtině ichthys znamená ryba, ale zároveň se to slovo dá číst jako počáteční písmena slov Jézús Christos Theú Hyios Sótér, Ježíš Kristus, Boží syn, Spasitel.

První zobrazení Ježíše jako člověka jsou ve formě Dobrého pastevce, tedy mladého pasáčka, který se stará o své stádo. Ale i to je alegorie. Někdy ve třetím století se objevují první zpodobnění Ježíše jako reálného člověka, ne pouze symbolu. Jedno z nejstarších, zhruba z roku 235, bylo objeveno v rozvalinách římského města Dura Európos, dnes v Sýrii. Ježíš tam vypadá jako mladý řeckořímský filozof v tóze a jeho vlasy mají krátký sestřih.

Opravdová revoluce přichází v roce 313, kdy císař Konstantin legalizoval křesťanství a začal ho protežovat oproti ostatním náboženstvím. Křesťané se již nemuseli skrývat, naopak jejich víra se stala státním kultem. Postupně se standardizovalo zobrazení Ježíše. Vliv zřejmě měla jak ikonografie pohanských bohů (Zeus je tradičně zobrazován s vlasy po ramena), tak ta imperiální, Ježíš je zpočátku zobrazován jako vládce na nebesích. Jedním z důsledků nejspíš bylo i přidání vousů, Ježíš díky tomu vypadal starší a získal vizáž krále-filozofa. Vzhledem k tomu, že většina obyvatel říše římské a pozdější Byzance měla bílou kůži, není divu, že se rozhodli tak zobrazovat i Ježíše. Tím se Kristova podoba ustálila do té míry, že když Michelangelo v Sixtinské kapli namaloval Krista bez vousů, způsobil tím skandál. Nám tak dobře známá podoba Ježíše je tedy výsledkem evoluce v prvním tisíciletí, nikoli nějaké rasistické konspirace za účelem utajení jeho původu Žida z Blízkého východu.

Ve skutečnosti spor o zobrazování Ježíše je symptomem americké kulturní války a obsese vše redukovat na otázku rasy. V amerických článcích vysvětlujících, proč je současné převažující vyobrazení Ježíše rasistické, se sice pár odstavců rychle zmíní o vývoji jeho podoby v dávných stoletích, rychle se ale přesunou k americkým reáliím, hlavně k Warneru Sallmanovi. Tento malíř z Chicaga je tvůrcem Ježíšovy podobizny z roku 1940 s neoriginálním názvem Hlava Krista. Je to celkem standardní zobrazení Ježíše s krátkými vousy a vlasy po ramena. Jestli se Hlavě Krista dá něco vytknout, tak to, že působí až kýčovitě, což je nejspíš jeden z důvodů pro obří úspěch obrazu, který patří k nejrozšířenějším Ježíšovým podobiznám. Odhaduje se, že do konce dvacátého století se prodalo přes 500 milionů reprodukcí, od velkých obrazů pro kostely až po malé obrázky do peněženky.

Nezdá se, že by Sallman byl nějaká extrémně kontroverzní osobnost, ve svém vyobrazení Krista zjevně následuje staletou tradici, i když sám tvrdil, že obraz je výsledkem „zázračné vize“, kterou zažil „ve dvě hodiny ráno v lednu 1924“. Jeho „nordický Kristus“ (ve skutečnosti vypadá spíš jako umytý hipík než Skandinávec) je však vysoce problematický právě proto, že v USA je všudypřítomný. Anthea Butlerová, profesorka náboženských a afrických studií na Pensylvánské univerzitě, tvrdí, že „pokaždé, když vidíte bílého Ježíše, vidíte bílou nadřazenost“. Sdělení tohoto zobrazení je prý jasné: „Pokud Ježíš je bílý a Bůh je bílý, pak i autorita je bílá,“ tvrdí Butlerová. Z toho pak plynou volání po zničení bílého Ježíše, neboť slovy Edwarda J. Bluma, profesora historie na státní univerzitě v San Diegu, „pokud nedokážeme zabít bílého Ježíše, jak můžeme tvrdit, že systemický rasismus je minulostí?“.

Ti méně radikální nechtějí zničit již existující bílé Ježíše, ale volají, aby Kristus byl od nynějška zobrazován i jako příslušník jiných etnik. Odpověď na to je: Kdo vám brání? I když díky dominanci Západu „bílý“ Ježíš je zdaleka nejrozšířenější, různé kultury si adaptovaly Ježíše k obrazu svému od nepaměti. V Etiopii, kde tamější církev existuje tisíce let, nemají problém zobrazovat Ježíše jako jednoho z nich. Indické obrazy ze 17. století zobrazují Krista s tamějšími rysy. V Koreji, Číně či Japonsku není těžké narazit na „asijského“ Ježíše. Nelze také nepřipomenout tradici černých Madon, dokonce s malým Ježíšem, který je také černý. Po světě jich je několik stovek, včetně Evropy. Některé zčernaly stářím, jiné ale podle expertů byly černé od začátku. Což potvrzuje fakt, že věřícím je barva Ježíšovy pleti asi trochu jedno. Koneckonců nejvýznamnější na něm je jeho učení, ne pokožka.