Donald Trump v únoru navštíví Slovensko. Tedy alespoň podle bývalého ministra zahraničí za sociální demokracii Lubomíra Zaorálka. „Říkám to s tím rizikem, že to ještě není oficiální, ale vím to bezpečně,“ uvedl Zaorálek v pořadu 360° na CNN Prima NEWS s tím, že informaci má ze slovenského úřadu vlády. Nebylo by asi přílišným překvapením, pokud se ukáže, že Zaorálkovy zaručené informace nejsou tak úplně zaručené, ale kdyby se tak opravdu stalo, jednalo by se o mimořádný úspěch slovenské diplomacie. Američtí prezidenti tradičně jezdí na první státní návštěvy do Kanady. Vzhledem k tomu, že Trump nastupuje do Bílého domu 20. ledna, slovenská návštěva by byla možná druhá na řadě. I pokud přijmeme spekulaci, že by to byla jen zastávka v rámci cesty za Viktorem Orbánem do Budapešti, šlo by o opravdu neobvyklou pozornost věnovanou Bratislavě. Teď už jen aby se to, co Trump bude říkat, Slovákům a Maďarům líbilo.

Orbánova sázka na Trumpa je považována za riskantní, ale geniální tah, který se mimořádně vyplatil. Jeho vláda si léta předcházela americké konzervativce, pořádala evropské setkání CPAC, největšího sjezdu americké pravice, američtí konzervativní intelektuálové zase oslavovali maďarskou politiku v sociální sféře. Trump zmínil Orbána v debatě s Kamalou Harrisovou jako významného státníka, který ho podporuje. Orbán má tak připravenou půdu pro to, aby byl klíčovou spojkou mezi Evropou a Washingtonem.

Podobně Robert Fico se návštěvou Moskvy dostal do vyšší váhové kategorie, než by Slovensku asi jinak příslušelo. Navázal vztahy na Východě a možná návštěva Trumpa by zase upevnila jeho vztahy na Západě. Najednou vysmívaný Fico hraje první geopolitickou ligu. Při jednání s Trumpem se nepochybně vyplatí šimrat jeho ego. Podlézání a vychvalování jistě dokáže mnohé. Ale Trump je stále především americkým prezidentem a bude hájit americké zájmy, jež se s těmi maďarskými a slovenskými zdaleka nemusí jen shodovat. Dvě témata, v nichž se Trump může s Orbánem a Ficem rychle rozkmotřit, jsou nasnadě.

Prvním je Čína. Trump nijak nezastírá, že Peking považuje za hlavního konkurenta a nepřítele na globální scéně. Chystá se s ním do ostrého střetu a tvrdé obchodní války, v jednu chvíli sliboval dokonce 60procentní clo na veškeré čínské zboží. Naopak Orbán má k Číně blízko. Čínský prezident Si Ťin-pching jejich spolupráci dokonce nazval „komplexním strategickým partnerstvím do každého počasí“. Trump to nebude tolerovat. Orbán si bude muset vybrat.

Druhým tématem je zbrojení. Panuje představa, že Trump je kandidátem míru, jenž zařídí konec války na Ukrajině. To je samo o sobě pochybné. Nový prezident USA sice neustále vyhlašuje, jak se rychle se všemi domluví a nastane klid zbraní, Rusové ale dávají najevo, že se jim jeho nápady, jako je například slib nepřijmout Ukrajinu do NATO po dvacet let, nelíbí. Chtějí záruky, že Kyjev nebude v NATO nikdy. Trump kontroval, že v případě kremelského odmítnutí svých plánů bude podporovat Ukrajinu ještě víc než Joe Biden.

Hlavně ale Trump tlačí na evropské vyzbrojování. Považuje za nepřípustné, aby se Evropané vezli v Severoatlantické alianci jako černí pasažéři, a chce, aby ostatní země NATO více přispívaly na svou obranu. Své nároky přitom neustále zvyšuje. Naposledy prohlásil, že členské země by měly vydávat na obranu pět procent HDP oproti nynějším dvěma. Jde nejspíše o testovací výstřel, jelikož momentálně nikdo ambiciózních pět procent nesplňuje – včetně USA, které vydávají 3,4 procenta. Nejblíže jsou Poláci, kteří v letošním roce chtějí na obranu vynaložit 4,7 procenta HDP. Jisté je, že současná dvě procenta Trumpovi stačit nebudou. Přitom slovenský ministr obrany Robert Kaliňák koncem prosince prohlásil, že zvýšení obranného rozpočtu na tři procenta si nedovede představit. Pro Slováky zřejmý problém. Podobně Orbán prohlásil, že zvýšení výdajů na zbrojení nad dvě procenta HDP by bylo pro maďarskou ekonomiku „střelou do plic“.

Zpozornět by ovšem měl také Andrej Babiš, který výdaje na armádu často kritizuje. „Myslíte, že tahle vláda nemá peníze? No pro vás ne. Na zbrojení prachy jsou. A to bez limitu,“ tvrdil například loni v září. Kritizoval zejména plán koupit americké stíhačky F-35. Přitom jinak se Babiš k Trumpovi rád hlásí. „Evropa potřebuje silné Spojené státy a Spojené státy potřebují silného lídra. Proto držím palce Donaldu Trumpovi. Věřím jeho slibu, že ukončí válku na Ukrajině, protože když byl americkým prezidentem, žádná válka nebyla,“ podpořil ho před volbami. Pokud se Babiš stane znovu premiérem a bude si chtít udržet dobré vztahy s Trumpem, bude muset tyto své názory asi rychle modifikovat.

Naopak vláda Petra Fialy, jež se v amerických prezidentských volbách držela spíše zpátky, muže mít ve Washingtonu lepší pozici, než se na první pohled zdá. Občas vysmívaný silně protičínský postoj českých představitelů má šanci Trumpa zaujmout. Také česká muniční iniciativa na podporu Ukrajiny je ve Washingtonu vnímána veskrze pozitivně, i mezi republikány, jako příklad užitečného projektu, jehož se může zhostit i relativně malá země.

Největší země regionu, Polsko, která bere svoji obranu velmi vážně a masivně zbrojí, bude pro USA vždy hlavním partnerem, ať už tam vládne kdokoli. Představa, že Orbán, a možná Fico, budou mít dveře do oválné pracovny otevřené, zatímco Fiala bude muset čekat na chodbě, nemusí být vůbec pravdivá.

Středoevropské fanoušky Trumpa tak čeká možná stejný šok jako jeho antiimigrační podporovatele v Americe. Ti si přejí omezení veškeré imigrace, nejen té nelegální. Naopak byznysové křídlo republikánů proti legální migraci nic nemá, dokonce ji často podporuje. Před pár týdny se mezi nimi rozhořel spor o vydávání víz pro kvalifikované pracovníky, především z Indie. Trump podpořil přijímání legálních migrantů, což protiimigrační republikáni považují za zradu.

Takže Orbán a spol. se mohou brzy divit, kam je Trump tlačí. Proti Číně, do většího zbrojení, a možná dokonce k větší podpoře Ukrajiny.